20 C 161/2021-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 600 Kč s úroky za dobu od 29. 10. 2019 do 15. 1. 2021 ve výši 5 878,24 Kč, s úroky ve výši 19,40 % ročně z částky 24 512,52 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 29. 10. 2019 do 15. 1. 2021 ve výši 3 030,02 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 512,52 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, vše z titulu nesplaceného úvěru, poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“) na základě smlouvy ze dne 3. 9. 2018 (dále též„ první smlouva o úvěru“), jenž následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni. Dále se stejnou žalobou žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 150 Kč s úroky za dobu od 11. 2. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 2 686 Kč, s úroky ve výši 18,96 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 11. 2. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 1 416,67 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, rovněž z titulu pohledávky stejného postupitele za žalovaným, vzniklé na základě další smlouvy o úvěru ze dne 17. 12. 2018 (dále též„ druhá smlouva o úvěru“), přičemž i zde byla pohledávka postupitele následně postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, jehož rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 3. 9. 2018 uzavřel postupitel se žalovaným první smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl částku 25 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal splatit spolu s další částkou ve výši 20 000 Kč, sestávající z úroků v kapitalizované výši 5 000 Kč, z poplatku ve výši 5 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 750 Kč, celkem tak měl postupiteli uhradit částku 45 000 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku dle žalobních tvrzení uhradil dne 22. 1. 2019 a celkem pak na splátkách uhradil 13 400 Kč, svoji pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, což postupitel žalovanému oznámil podáním ze dne 19. 2. 2021. Pokud žalobkyně vyčíslila a tvrdila, že žalovaný dluží částku 31 600 Kč, sestávající z jistiny ve výši 24 512,52 Kč, z dlužných úhrad na poplatku za služby ve výši 7 087,48 Kč, dále úroky a úrok z prodlení s tím, že po žalovaném rovněž nepožaduje navýšení účtované postupitelem, pak ani toto žalovaný nevyvracel. 4. Soud dále obdobně v případě druhé smlouvy o úvěru zjistil skutkový stav rovněž odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že na základě této smlouvy ze dne 17. 12. 2018 postupitel poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal splatit spolu s další částkou ve výši 12 000 Kč, sestávající z úroků v kapitalizované výši 3 000 Kč, z poplatku ve výši 3 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, celkem tak měl postupiteli uhradit částku 27 000 Kč. Žalovaný ani zde splátky řádně nehradil, poslední splátku dle žalobních tvrzení uhradil dne 22. 1. 2019, celkem pak na splátkách uhradil 1 850 Kč, svoji pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni stejnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, což postupitel žalovanému oznámil výše uvedeným podáním ze dne 19. 2. 2021. Pokud žalobkyně vyčíslila a tvrdila, že žalovaný dluží částku 25 150 Kč, sestávající z jistiny ve výši 15 000 Kč, z dlužných úhrad na poplatku za služby ve výši 10 150 Kč, dále úroky a úrok z prodlení s tím, že po žalovaném rovněž nepožaduje navýšení účtované postupitelem, pak ani toto žalovaný nevyvracel. 5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění obou jeho dluhů předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021. 6. Právní vztahy mezi postupitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztahy založené uzavřenými smlouvami o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu smluv, určující vzájemná práva a povinnosti stran smluv, pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky vč. nákladů za vedení úvěrového účtu. Popsané smlouvy jsou výlučně smlouvami formulářového předtištěného typu, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši poskytnutých částek, o výši a sestavě částek, které měl žalovaný uhradit. Nadepsaný soud vycházel při jejich hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, že na straně jedné byla v případě prvé smlouvy o úvěru žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, jež měl splatit s úroky vyčíslenými částkou 5 000 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do celkové částky, kterou měl žalovaný uhradit, zahrnuty další částky tak, jak popsáno výše s tím, že v rámci 60 týdenních splátek měl žalovaný splatit jistinu navýšenou o 80 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, ostatně sám postupitel roční procentní sazbu nákladů kvantifikoval výší 206,15 % ročně. Shodně platí i v případě druhé smlouvy o úvěru, kde měl žalovaný taktéž uhradit jistinu navýšenou o 80 % při roční procentní sazbě nákladů shodných 206,15 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřených smluv se jedná o typické smlouvy uzavřené se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud každou uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. 7. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co postupitel sám plnil na základě smluv, které nebyly platné, soud proto v případě prvé smlouvy o úvěru žalobě vyhověl co do částky 11 600 Kč s úrokem z prodlení, když na poskytnuté částce 25 000 Kč žalovaný uhradil 13 400 Kč, v případě druhé smlouvy o úvěru, kde žalovaný převzal částku 15 000 Kč a uhradil toliko 1 850 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílové částky 13 150 Kč s úrokem z prodlení, přičemž v případě neplatných smluv nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněného poplatku, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci úspěšnější a měl by právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.