20 C 171/2021-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 147,20 Kč s úroky ve výši 29 % ročně z částky 2 693,91 Kč za dobu od 30. 4. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 1 273,83 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 2 639,91 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 2 639,91 Kč za dobu od 20. 11. 2018 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 501,58 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 639,91 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, vše z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ zapůjčitel“) za žalovaným, vzniklé na základě první nesplacené zápůjčky žalovaným, když pohledávka zapůjčitele byla následně postoupena žalobkyni. 2. Dále se stejnou žalobou žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 345,97 Kč s úroky ve výši 29 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 7. 1. 2020 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 2 236,22 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč za dobu od 3. 4. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 1 356,33 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, i zde vše z titulu pohledávky stejného zapůjčitele za žalovaným, vzniklé na základě druhé nesplacené zápůjčky žalovaným, kdy i tato pohledávka zapůjčitele byla smluvně postoupena žalobkyni. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále uvedených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 18. 6. 2018 uzavřel zapůjčitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 7 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal zapůjčiteli splatit spolu s úroky ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 932 Kč, s poplatkem za„ zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši 2 728 Kč a s poplatkem za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši 1 642 Kč v 44 týdenních splátkách po 274 Kč spolu s 45. splátkou ve výši 246 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 12 302 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 29. 4. 2019. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto uhradil dle žalobních tvrzení toliko 7 050 Kč, poslední splátku pak uhradil dne 12. 11. 2018, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním ze dne 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá části jistiny poskytnuté částky ve výši 2 639,91 Kč a části dlužného poplatku ve výši 2 507,29 Kč, tedy celkem ve výši 5 147,20 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel. 5. Soud dále obdobně v případě druhé nesplacené zápůjčky zjistil skutkový stav rovněž odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 12. 11. 2018 došlo mezi zapůjčitelem a žalovaným k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle které zapůjčitel poskytl žalovanému částku 8 000 Kč, tuto žalovaný rovněž převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a zavázal se jí zapůjčiteli splatit spolu s úroky ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 1 431 Kč, s poplatkem za„ zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši 3 444 Kč a poplatkem za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši 2 358 Kč v 59 týdenních splátkách po 254 Kč spolu s 60. splátkou ve výši 247 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 15 233 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 6. 1. 2020. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto dle žalobních tvrzení neuhradil ničeho, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním ze dne 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá jistině poskytnuté částky ve výši 8 000 Kč a dlužnému poplatku ve výši 6 345,97 Kč, tedy celkem ve výši 14 345,97 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel. 6. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění obou jeho dluhů předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021. 7. Právní vztahy mezi zapůjčitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztahy založené uzavřenými smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu těchto smluv, určující vzájemná práva a povinnosti stran každé smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože samotné smlouvy formulářového předtištěného typu, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši zápůjček, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným v rámci každé smlouvy zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, jsou co do obsahu i co do formy smlouvami transparentními, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, z rozsudků téhož soudu ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, že na straně jedné byly v případě poskytnutých jistin sjednány úroky vyčíslené částkami 932 Kč a 1 431 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do tzv. poplatku zahrnuty další částky tak, jak popsáno výše. Posuzuje-li pak soud uzavřené smlouvy jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit zapůjčiteli ohledně první zápůjčky v rámci 45 týdenních splátek jistinu navýšenou o více než 75 %, ohledně druhé zápůjčky v rámci 60 týdenních splátek jistinu navýšenou dokonce o více než 90 %, což byly výše, které se naprosto vymykaly výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Ostatně sám zapůjčitel roční procentní sazbu nákladů kvantifikoval v případě první zápůjčky výší 312,54 % a v případě druhé zápůjčky výši RPSN ve smlouvě ani neuvedl. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud každou uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvy, které se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co zapůjčitel sám plnil na základě smluv, které nebyly platné. Pokud zapůjčitel v případě prvé smlouvy o zápůjčce poskytl žalovanému 7 000 Kč a žalovaný na svém dluhu uhradil 7 050 Kč, soud v této části žalobu zcela zamítl, když v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu čehokoliv jiného než poskytnuté jistiny a žalovaný tuto zcela splatil. V případě druhé smlouvy o zápůjčce soud žalobě vyhověl co do částky 8 000 Kč s úrokem z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když zapůjčitel poskytl žalovanému 8 000 Kč a žalovaný neuhradil zapůjčiteli ničeho, ve zbývající části soud žalobu z uvedených důvodů ohledně neplatnosti smlouvy zamítl. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci úspěšnější a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.