20 C 179/2021-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 20. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 480 Kč s úroky z prodlení za dobu od 19. 4. 2007 do 18. 12. 2020 ve výši 10 514,45 Kč a s úroky z prodlení z částky 9 480 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ věřitel“) za žalovaným, vzniklé na základě žalovaným nesplacené půjčky, poskytnuté mu věřitelem, jenž tuto pohledávku následně postoupil žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzení a spočívající v tom, že dne 7. 7. 2006 uzavřel věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o půjčce [číslo] podle této smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 8 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit spolu s tzv. souhrnným poplatkem v celkové výši 4 792 Kč v celkem 39 týdenních splátkách po 328 Kč, měl tak uhradit věřiteli celkem 12 792 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dle žalobních tvrzení dne 3. 10. 2006, vzniklou pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což věřitel žalovanému oznámil dopisem datovaným dnem 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně dílem ve shodě s vyčíslením věřitele tvrdila, že žalovaný do postoupení pohledávky dlužil na této pohledávce částku 9 480 Kč, kterou žalobkyně rozúčtovala tak, že na jistinu připadá částka 5 928,71 Kč a na tzv. souhrnný poplatek částka 3 551,29 Kč, když naopak žalovaný takto na splátkách uhradil celkem 3 312 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu výzvou ze dne 29. 7. 2021. 5. Právní vztah mezi věřitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit podle § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tak, že mezi těmito došlo k uzavření smlouvy o půjčce, kdy věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, při půjčce lze dohodnout úroky. Přestože samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši půjčky, o výši tzv. souhrnného poplatku, o celkové částce, jež má být žalovaným věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, jakož i z rozsudků Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí včetně právní kvalifikace jak dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, či zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, že pokud věřitel v rámci takto vypracované formulářové smlouvy učinil její součástí rovněž povinnost žalovaného uhradit tzv. souhrnný poplatek, aniž by bylo zřejmé, co má představovat, o jaký nárok se jedná a z čeho vychází, je namístě jako zásadní hodnotit, že má-li v souhrnu představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků a tedy má-li nést význam úroků, je tato výše nepřiměřeně vysoká, když jak popsáno výše žalovaný měl v rámci 39 týdenních splátek splatit jistinu navýšenou o téměř 60 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, ostatně sám věřitel v rámci smluvních ujednání vyčíslil výši RPSN (roční procentní sazbu nákladů) hodnotou 276,9 % Soud proto smlouvu o půjčce [číslo] hodnotil tak, že se jedná o dvoustranný právní úkon absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku, neboť nepřiměřeně zneužívá dominantního postavení věřitele oproti postavení dlužníka. Nárok žalobkyně je pak nutné posuzovat podle § 451 a násl. občanského zákoníku, podle kterého je žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení, kdy bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný mj. plněním z neplatného právního úkonu. Žalovaný by tak měl vydat věřiteli či po postoupení pohledávky žalobkyni částku 8 000 Kč, kterou obdržel od věřitele při uzavření neplatné smlouvy, pokud ve shodě s tvrzením žalobkyně žalovaný již uhradil 3 312 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zbývající části jistiny ve výši 4 688 Kč s úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala, když při neplatnosti smlouvy není možné dílčí plnění žalovaného započítat na úhradu tzv. souhrnného poplatku, ve zbývající části pak soud žalobu zamítl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci více úspěšný a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.