20 C 188/2021-17 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 20. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 156 Kč s úroky z prodlení za dobu od 18. 3. 2007 do 18. 12. 2020 ve výši 4 644,60 Kč a s úroky z prodlení z částky 4 156 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ věřitel“) za žalovaným, vzniklé na základě prvé žalovaným nesplacené půjčky, poskytnuté mu věřitelem, jenž tuto pohledávku následně postoupil žalobkyni. 2. Dále se stejnou žalobou žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 134 Kč s úroky z prodlení za dobu od 24. 10. 2007 do 18. 12. 2020 ve výši 7 552,84 Kč a s úroky z prodlení z částky 7 134 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu pohledávky stejného věřitele za žalovaným, vzniklé na základě druhé nesplacené půjčky žalovaným, kdy i zde byla pohledávka věřitele smluvně postoupena žalobkyni. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzení a spočívající v tom, že dne 13. 3. 2006 uzavřel věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o půjčce [číslo] podle této smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit spolu s tzv. souhrnným poplatkem v celkové výši 3 984 Kč v celkem 52 týdenních splátkách po 192 Kč, měl tak uhradit věřiteli celkem 9 984 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dle žalobních tvrzení dne 16. 10. 2007, vzniklou pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což věřitel žalovanému oznámil dopisem datovaným dnem 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně dílem ve shodě s vyčíslením věřitele tvrdila, že žalovaný do postoupení pohledávky dlužil na této pohledávce částku 4 156 Kč, kterou žalobkyně rozúčtovala tak, že na jistinu připadá částka 2 497,60 Kč a na tzv. souhrnný poplatek částka 1 658,40 Kč, když naopak žalovaný takto na splátkách uhradil 5 828 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel. 5. Soud dále obdobně v případě druhé nesplacené půjčky zjistil skutkový stav rovněž odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 3. 5. 2006 uzavřel věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o půjčce [číslo] podle této smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 7 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit spolu s tzv. souhrnným poplatkem v celkové výši 4 648 Kč v celkem 52 týdenních splátkách po 224 Kč, měl tak uhradit věřiteli celkem 11 648 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dle žalobních tvrzení dne 16. 10. 2007, vzniklou pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což věřitel žalovanému oznámil dopisem datovaným dnem 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně dílem ve shodě s vyčíslením věřitele tvrdila, že žalovaný do postoupení pohledávky dlužil na této pohledávce částku 7 134 Kč, kterou žalobkyně rozúčtovala tak, že na jistinu připadá částka 4 287,26 Kč a na tzv. souhrnný poplatek částka 2 846,74 Kč, když naopak žalovaný takto na splátkách uhradil 4 514 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel. 6. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění obou jeho dluhu výzvou ze dne 29. 7. 2021. 7. Právní vztahy mezi věřitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit podle § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tak, že mezi těmito došlo k uzavření smluv o půjčce, kdy věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, při půjčce lze dohodnout úroky. Přestože samotné smlouvy formulářového předtištěného typu, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši půjček, o výši tzv. souhrnného poplatku, o celkové částce, jež má být žalovaným v rámci každé smlouvy věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát jsou co do obsahu i co do formy smlouvami transparentními, nadepsaný soud vycházel při jejich hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, jakož i z rozsudků Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí včetně právní kvalifikace jak dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tak i zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, pokud věřitel v rámci takto vypracovaných formulářových smluv učinil jejich součástí rovněž povinnost žalovaného uhradit tzv. souhrnný poplatek, aniž by bylo zřejmé, co má představovat, o jaký nárok se jedná a z čeho vychází, je namístě jako zásadní hodnotit, že má-li v souhrnu představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků a tedy má-li nést význam úroků, je tato výše nepřiměřeně vysoká, když jak popsáno výše žalovaný měl v případě prvé i druhé smlouvy o půjčce v rámci 52 týdenních splátek splatit jistinu navýšenou o 66,4 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, ostatně sám věřitel v rámci smluvních ujednání obou smluv o půjčce vyčíslil výši RPSN (roční procentní sazbu nákladů) hodnotou 199,4 % Soud proto smlouvu o půjčce [číslo] smlouvu o půjčce [číslo] hodnotil tak, že se jedná o dvoustranné právní úkony absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku, neboť nepřiměřeně zneužívají dominantního postavení věřitele oproti postavení dlužníka. Nároky žalobkyně je pak nutné posuzovat podle § 451 a násl. občanského zákoníku, podle kterého je žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení, kdy bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný mj. plněním z neplatného právního úkonu. Žalovaný by tak měl vydat věřiteli či po postoupení pohledávky žalobkyni částky 6 000 Kč a 7 000 Kč, které obdržel od věřitele při uzavření neplatných smluv, pokud ve shodě s tvrzením žalobkyně žalovaný v případě prvé smlouvy o půjčce již uhradil 5 828 Kč a v případě druhé smlouvy o půjčce již uhradil 4 514 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zbývajících částí jistin ve výši 172 Kč a 2 486 Kč s úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala, když při neplatnosti smlouvy není možné dílčí plnění žalovaného započítat na úhradu tzv. souhrnného poplatku, ve zbývající části pak soud žalobu zamítl. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci více úspěšný a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.