20 C 196/2021-18 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 801,80 Kč s úroky ve výši 29 % ročně z částky 28 591,71 Kč za dobu od 17. 11. 2020 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 737,03 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 28 591,71 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 28 591,71 Kč za dobu od 27. 6. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 4 189,28 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 28 591,71 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, vše z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ zapůjčitel“) za žalovaným, vzniklé na základě první nesplacené zápůjčky žalovaným, když pohledávka zapůjčitele byla následně postoupena žalobkyni. 2. Dále se stejnou žalobou žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 238,98 Kč s úroky ve výši 29 % ročně z částky 6 534,68 Kč za dobu od 7. 10. 2020 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 384,28 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 6 534,68 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 6 534,68 Kč za dobu od 27. 6. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 957,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 534,68 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, i zde vše z titulu pohledávky stejného zapůjčitele za žalovaným, vzniklé na základě druhé nesplacené zápůjčky žalovaným, kdy i tato pohledávka zapůjčitele byla smluvně postoupena žalobkyni. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále uvedených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 16. 11. 2018 uzavřel zapůjčitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 36 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal zapůjčiteli splatit spolu s úroky ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 11 865 Kč, s poplatkem za„ zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši 13 327 Kč a s poplatkem za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši 6 030 Kč v 23 měsíčních splátkách po 2 801 Kč spolu s 24. splátkou ve výši 2 799 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 67 222 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 16. 11. 2020. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto uhradil dle žalobních tvrzení toliko 17 007 Kč, poslední splátku pak uhradil dne 27. 5. 2019, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním ze dne 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá části jistiny poskytnuté částky ve výši 28 591,71 Kč a části dlužného poplatku ve výši 21 210,09 Kč, tedy celkem ve výši 49 801,80 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel. 5. Soud dále obdobně v případě druhé nesplacené zápůjčky zjistil skutkový stav rovněž odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 6. 4. 2019 došlo mezi zapůjčitelem a žalovaným k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle které zapůjčitel poskytl žalovanému částku 8 000 Kč, tuto žalovaný rovněž převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a zavázal se jí zapůjčiteli splatit spolu s úroky ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 1 961 Kč, s poplatkem za„ zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši 3 956 Kč a poplatkem za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši 2 200 Kč v 17 měsíčních splátkách po 896 Kč spolu s 18. splátkou ve výši 885 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 16 117 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 6. 10. 2020. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto dle žalobních tvrzení neuhradil ničeho, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 1. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním ze dne 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá části jistiny poskytnuté částky ve výši 6 534,68 Kč a dlužnému poplatku ve výši 6 704,30 Kč, tedy celkem ve výši 13 238,98 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel. 6. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění obou jeho dluhů předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021. 7. Právní vztahy mezi zapůjčitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztahy založené uzavřenými smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu těchto smluv, určující vzájemná práva a povinnosti stran každé smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože samotné smlouvy formulářového předtištěného typu, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši zápůjček, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným v rámci každé smlouvy zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, jsou co do obsahu i co do formy smlouvami transparentními, nadepsaný soud vycházel při jejich hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, z rozsudků téhož soudu ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, že na straně jedné byly v případě poskytnutých jistin sjednány úroky vyčíslené částkami 11 865 Kč a 1 961 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do tzv. poplatku zahrnuty další částky tak, jak popsáno výše. Posuzuje-li pak soud uzavřené smlouvy jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit zapůjčiteli ohledně první zápůjčky v rámci 24 měsíčních splátek jistinu navýšenou o více než 86,70 %, ohledně druhé zápůjčky v rámci 18 měsíčních splátek jistinu navýšenou dokonce o téměř 101,50 %, což byly výše, které se naprosto vymykaly výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Ostatně sám zapůjčitel roční procentní sazbu nákladů kvantifikoval v případě první zápůjčky výší 95,77 % a v případě druhé zápůjčky výší 172,23 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud každou uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvy, které se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co zapůjčitel sám plnil na základě smluv, které nebyly platné, soud proto v případě prvé smlouvy žalobě vyhověl co do částky 18 993 Kč s úrokem z prodlení, když žalovaný uhradil zapůjčiteli částku 17 007 Kč, v případě druhé smlouvy soud žalobě vyhověl co do částky 6 002 Kč s úrokem z prodlení, když žalovaný zapůjčiteli uhradil 1 998 Kč, přičemž v případě neplatných smluv nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněného poplatku, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci úspěšnější a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.