20 C 266/2020-15 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 25. 9. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 270 Kč s úroky za dobu od 29. 3. 2019 do 29. 11. 2019 ve výši 1 261,21 Kč, s úroky ve výši 19,34 % ročně z částky 9 543,33 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 5. 4. 2019 do 29. 11. 2019 ve výši 617,73 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 9 543,33 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, vše z titulu nesplaceného úvěru, poskytnutého žalované právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] (dále jen„ postupitel“) na základě smlouvy ze dne [datum], jenž následně pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalované, kterou rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne [datum] uzavřel postupitel se žalovanou smlouvu o úvěru, podle níž žalované poskytl částku 12 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázala splatit spolu s další částkou ve výši 9 600 Kč, sestávající z úroků v kapitalizované výši 2 400 Kč, z administrativního poplatku ve výši 2 400 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, v 60 týdenních splátkách po 360 Kč, celkem tak měla postupiteli uhradit částku 21 600 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, poslední splátku dle žalobních tvrzení uhradila dne 22. 1. 2019, celkem pak na splátkách uhradila 9 330 Kč, svoji pohledávku za žalovanou postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což postupitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem postupitele ke dni postoupení pohledávky postupitelem vyčíslila a tvrdila, že žalovaná včetně navýšení dluží částku 16 520 Kč, nicméně žalobkyně se domáhá toliko částky 12 270 Kč, sestávající z jistiny ve výši 9 543,33 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2 726,67 Kč, přičemž dále vyčíslila požadované úroky a úrok z prodlení tak, jak uvedeno výše, pak ani toto žalovaná nevyvracela. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020. 5. Právní vztah mezi postupitelem a žalovanou by bylo namístě posoudit jako vztah založený uzavřenou smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky vč. nákladů za vedení úvěrového účtu. Popsaná smlouva je výlučně smlouvou formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši poskytnuté částky, o výši a sestavě částek, které měla žalovaná uhradit. Nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, týkající se obdobné věci, ve shodě s tímto a dále může soud konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené částkou 2 100 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do celkové částky, kterou měla žalovaná uhradit zahrnuty další částky tak, jak popsáno výše s tím, že v rámci 60 týdenních splátek měla žalovaná splatit jistinu navýšenou o dalších 80 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Ostatně sám postupitel roční procentní sazbu nákladů kvantifikoval výší 206,15 % ročně. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má po postoupení pohledávky žalobkyně toliko právo na vydání toho, co postupitel sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. Pokud postupitel poskytl žalované částku 12 000 Kč a žalovaná na svém dluhu uhradila 9 330 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílové částky 2 670 Kč s úrokem z prodlení, přičemž v případě neplatné smlouvy nelze žalovanou realizované splátky započítávat na úhradu zmíněných poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaná sice byla ve věci více úspěšná a měla by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.