20 C 53/2021-72 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku dle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). 2. Žalobou podanou dne 16. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 29. 12. 2018 do zaplacení, s úroky ve výši 9 % ročně ze stejné částky 3 500 Kč za dobu od 28. 11. 2018 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze stejné částky 3 500 Kč za dobu od 29. 12. 2018 do podání žaloby v kapitalizované výši 1 750 Kč, vše z titulu pohledávky [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o., [IČO] (dále jen„ věřitel“) za žalovanou, vzniklé na základě nesplaceného úvěru, poskytnutého věřitelem žalované dle uzavřené úvěrové smlouvy, když pohledávka věřitele byla následně postoupena žalobkyni. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve věci zůstala i přes opakované výzvy soudu pasivní, nařízeného jednání se, ač k tomuto byla řádně předvolána, nezúčastnila. 4. Soudem byl ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjištěn skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že mezi věřitelem a žalovanou byla prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 28. 11. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] [číslo], na základě níž byl stejného dne žalované poskytnut úvěr ve výši 3 500 Kč, poukázaných na běžný účet žalované č. [bankovní účet], tento úvěr se žalovaná zavázala vrátit spolu s úroky ve výši 36 % ročně a s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 745,72 Kč do 28. 12. 2018, celkem tak měla věřiteli uhradit 4 349,28 Kč, součástí formulářové smlouvy strany rovněž učinily ujednání o povinnosti žalované v případě prodlení s úhradou dlužné splátky uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Žalovaná nezpochybňovala žalobní tvrzení o tom, že na svém dluhu ničeho neuhradila, pohledávku za žalovanou posléze věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2019, což věřitel žalované oznámil podáním ze dne 16. 4. 2020. 5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 25. 9. 2020. 6. Popsaný právní vztah mezi věřitelem a žalovanou by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (věřitele jako úvěrujícího a žalované jako úvěrovaného), pak z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Nadepsaný soud vychází z toho, že smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek, je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 3 500 Kč měla žalovaná v souhrnu uhradit věřiteli tuto částku v rámci pouhých 30 dnů navýšenou o 849,28 Kč, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry, ostatně dle samotné úvěrové smlouvy činila roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr 1 309,72 % Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má žalobkyně (po postoupení pohledávky) toliko právo na vydání toho, co věřitel sám plnil na základě smlouvy, jež nebyla platná, soud proto žalobě vyhověl co do částky odpovídající poskytnuté jistině spolu s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu zmíněného poplatku, úroků ani smluvní pokuty. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše zmíněná upomínka), pak výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde za situace, že se zjevně jedná o žalobu formulářového typu, jakých žalobkyně jen u nadepsaného soudu podala a podává vícero a tyto se odlišují toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem žalované pohledávky, jež byla zpracována již v procesu jejího postupování žalobkyni, by činila podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) 2 x 200 Kč, za uvedené 2 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky by zástupci žalobkyně náležela náhrada ve výši dalších 2 x 100 Kč. Byla-li vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby žalobkyně v této části neúspěšná, při poměru úspěch – neúspěch 67 %: 33 % bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílovým 34 % nákladů řízení žalobkyní požadovaných. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto § 149 odst. 1 o. s. ř.