9 C 143/2020-54 — Okresní soud v Chebu

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o.s.ř.“). 2. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku, uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně je provozovatelem hromadné dopravy, kdy tímto prostředkem hromadné dopravy se přepravovala žalovaná, která byla kontrolována dne 2. 8. 2018 (v žalobě chybně uvedeno 2. 8. 2019) v [údaj o čase] hod. na lince trolejbusu [číslo] dne 15. 7. 2019 v [údaj o čase] hod. na lince trolejbusu [číslo] přirážku k jízdnému ani jízdné v obou případech nezaplatila, o čemž byl sepsán zápis o přepravní kontrole. 3. Od počátku vedení řízení bylo jednáno vzhledem k věku nezletilé, jak s nezletilou osobně, tak s jejími rodiči jako zákonnými zástupci. Žalovaná ani její matka jako její zákonná zástupkyně se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. Soud z úřední povinnosti zjistil, že otec nezletilé zemřel dne [datum]. Zastoupením nezletilé jejím zákonným zástupcem v průběhu řízení je tak zaručeno její právo na spravedlivý proces. 4. Nezletilá žalovaná ani žádný z jejích zákonných zástupců se ve věci nevyjádřil. 5. Při uvedené procesní pasivitě žalované i jejích zákonných zástupců, zejména matky, které rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a kteří v žádném směru nevyvraceli žalobní tvrzení a nezletilá žalovaná a její matka se přes řádné předvolání k jednání soudu nedostavily, vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k závěrům, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti a nezletilá žalovaná byla dne 2. 8. 2018 v [údaj o čase] hod. na lince trolejbusu [číslo] kontrolována, přičemž se neprokázala platnou jízdenkou a následně byla dne 15. 7. 2019 v [údaj o čase] hod. na lince trolejbusu [číslo] kontrolována, přičemž se neprokázala platnou jízdenkou. Žalovaná ani její zákonná zástupkyně netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně. 6. Tím, že žalovaná použila dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku. Tak vznikla žalobkyni povinnost žalovanou přepravit a žalované povinnost uhradit jízdné v částce 18 Kč. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupila žalovaná ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je stanovena v § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem a maximální výše přirážky jsou stanoveny v odst. 6 téhož ustanovení. Podle § 2048 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Soud nejprve zkoumal, zda byla nezletilá žalovaná způsobilá uzavřít smlouvu o přepravě osob a zda si mohla být vědoma důsledků spojených s nezaplacením jízdného, tedy s povinností zaplatit přirážku k jízdnému či hradit náklady řízení o zaplacení této částky. I po zohlednění zájmu nezletilého dítěte – nezletilé žalované – vstupovat do dospělosti bez závazků majících rdousící efekt však dospěl nalézací soud k tomuto závěru. V době uzavření smlouvy o přepravě bylo nezletilé žalované 14, resp. 15 let. Z § 10 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, vyplývá, že nad 10 let věku mohou děti cestovat samy bez doprovodu, zákon tak presumuje jejich rozumovou a volní vyspělost k uzavření smlouvy o přepravě. Z judikatury vyšších soudů i z obecné znalosti nalézacího soudu je soudu známo, že nezletilé děti minimálně nad 12 let si jsou již plně vědomy, že je nutné plnit povinnosti typu hradit jízdné v prostředcích hromadné dopravy a být si vědomy možných následků porušení této povinnosti, tedy takovéto jednání je zcela přiměřené jejich rozumové a volní vyspělosti. Nezletilá žalovaná proto dle názoru soudu byla způsobilá uzavřít smlouvu o přepravě a musela si být v době uzavření smluv o přepravě plně vědoma toho, že za přepravu je povinna uhradit odpovídající jízdné (18 Kč) a též si musela být vědoma toho, že při nesplnění této povinnosti může přijít sankce v podobě smluvní pokuty, i když si nemusela být přesně vědoma konkrétní částky (1 500 Kč). Ale i toho si vědoma mohla a měla být, neboť vzhledem k věku se mohla řádně seznámit s druhou stranou záznamu o provedení kontroly, kde je jasně a graficky pochopitelně uvedeno, jaká částka je stanovena pro případ sankce za neuhrazení odpovídajícího jízdného. Ve světle dřívější judikatury soud zkoumal i možnost vyvinění nezletilé žalované, ale vzhledem k současnému znění zákonné úpravy smluvní pokuty, která je na rozdíl od předešlé založena na absolutním objektivním principu, dospěl nalézací soud k závěru, že je zcela bezpředmětné zkoumat, zda nezletilá žalovaná porušení povinnosti zavinila, či zda se jednalo například o zanedbání rodičovské odpovědnosti. 8. Ze shora uvedených skutečností a z právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalované uhradit žalobkyni z titulu uzavřených přepravních smluv a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem jízdné v částce 2 x 18 Kč a přirážky k jízdnému v částce 2 x 1 500 Kč, jejíž výše odpovídá zákonem stanovenému limitu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalobkyni řádně a včas sjednané jízdné a přirážku k jízdnému, dostala se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované úroky z prodlení, a to dle ust. § 1970 občanského zákoníku, podle kterého jde-li o prodlení s plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto všech důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl dle požadavků žalobkyně, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalobkyně, soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení představující soudní poplatek ve výši 400 Kč, 2 x paušální náhradu po 100 Kč za právní úkony spočívající v přípravě a převzetí věci a podání žaloby dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, celkem částku 600 Kč.