9 C 294/2021-36 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 6. 2021 domáhala vůči žalované vydání rozhodnutí, kterým by jí soudu uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek] na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Na základě zřizovací listiny je žalobkyně oprávněna hl. m. Prahou k odstraňování silničních vozidel (dále jen„ vozidlo“) a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne 7. 1. 2020 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o provozu na pozemních komunikacích), ve znění ke dni provedení odtahu byla ke dni provedení odtahu žalovaná. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a nebylo dosud vyzvednuto. Odtah byl proveden na pokyn strážníka Městské policie hl. m. Prahy. Odtah byl proveden na základě § 27 zákona o provozu na pozemních komunikacích. V souvislosti s odtahem vozidla vznikl žalobkyni nárok na úhradu ceny za odtah a parkovné, přičemž výše ceny je stanovena nařízením hl. m. Prahy č. 2/2013 Sb. Dluh žalované je tvořen částkou za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a za střežení (parkovné) vozidla na parkovišti ve výši 250 Kč za 1. až 3. den po provedeném odtahu vozidla, ve výši 400 Kč za 4. až 180. den po provedeném odtahu vozidla a ve výši 50 Kč za každý následující den po 180. dni po odtahu vozidla, celkem tak 2 150 Kč. Žalovaná dosud ničeho neuhradila, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k podané žalobě během řízení nevyjádřila. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalované, která však tuto povinnost nesplnila. Za této procesní pasivity žalované, která ani v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Na základě zřizovací listiny je žalobkyně oprávněna hl. m. Prahou k odstraňování silničních vozidel (dále jen„ vozidlo“) a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti. Dne 7. 1. 2020 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], jehož provozovatelem ve smyslu § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o provozu na pozemních komunikacích), ve znění ke dni provedení odtahu byla ke dni provedení odtahu žalovaná. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a nebylo dosud vyzvednuto. Odtah byl proveden na pokyn strážníka Městské policie hl. m. Prahy [číslo] to základě § 27 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalované vznikla povinnost uhradit žalobkyni podle nařízení hlavního města Prahy č. 2/2013 za odtah vozidla částku 1 900 Kč, za služby parkoviště (parkovné) za 1. den (den odtahu) až 3. den po 250 Kč, za služby parkoviště (parkovné) za 4. a každý další i započatý den až do 180. dne ode dne přitažení vozidla na parkoviště po 400 Kč, za služby parkoviště (parkovné) za každý další i započatý den od sto osmdesátého prvního dne až do vyzvednutí vozidla 50 Kč, žalobkyně za dobu od 7. 1. 2020 (den převzetí vozidla na parkoviště) do dne podání žaloby nárokuje zaplacení částky 2 150 Kč (1 900 Kč + 250 Kč). Žalovaná dosud ničeho neuhradila, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 21. 5. 2021. 6. Nárok žalobkyně je odůvodněn ust. § 27 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích, podle něhož o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Výše nákladů vyplývá dle zmocnění podle § 44 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a § 4a odst. 1 písm. a) zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, z nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, přičemž odpovídá výši, kterou žalobkyně po žalované za uvedenou dobu požadovala, když soud kladně zhodnotil i uplatněnou částku z pohledu možné moderace výše uplatněného parkovného ze strany soudu. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované od prvního dne prodlení úrok z prodlení dle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč a paušální náhrada nákladů řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrada (dále jen„ PN“) za 2 úkony (předžalobní výzva, žaloba) po 100 Kč, celkem v částce 200 Kč, když v daném případě je žalobkyně ve smyslu § 1 PN účastníkem, jenž není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce. Nadto soud konstatuje, že omluvu z jednání se závěrečným návrhem z 20. 9. 2021 nepovažuje za účelný úkon na straně žalobkyně a nebyla jí tak za tento přiznána náhrada nákladů, když omluva žalobkyně je čistě její iniciativa, v řízení mohlo být pokračováno za užití fikce jejího souhlasu, a rekapitulace tvrzení a závěrečný návrh byl žalobkyní uveden (nebo měl být uveden) již v žalobě a jeho zopakování tak nelze považovat za další úkon.