10 C 236/2022-16 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku dle § 202 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ OSŘ“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 OSŘ). 2. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku, uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Právní předchůdce žalobkyně – Dopravní podnik města České Budějovice, a.s. je provozovatelem hromadné dopravy, kdy tímto prostředkem hromadné dopravy se přepravoval žalovaný, který byl dne 1. 12. 2019, dne 4. 12. 2019 a dne 5. 12. 2019 kontrolován a neprokázal se platným jízdním dokladem a přirážku k jízdnému ani jízdné nezaplatil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 22. 6. 2020 mezi žalobkyní a Dopravním podnikem města České Budějovice, a.s., byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání. 5. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti a žalovaný byl dne 1. 12. 2019 kontrolován na lince [číslo] neprokázal se platným jízdním dokladem. Přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč ani jízdné ve výši 16 Kč nezaplatil, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole. Žalovaný byl dále dne 4. 12. 2019 kontrolován na lince [číslo] neprokázal se platným jízdním dokladem. Přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč ani jízdné ve výši 16 Kč nezaplatil, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole. byl dále dne 5. 12. 2019 kontrolován na lince [číslo] neprokázal se platným jízdním dokladem. Přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč ani jízdné ve výši 16 Kč nezaplatil, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole. Pohledávka byla následně dne 22. 6. 2020 postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu. 6. Tím, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. z.č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) Tak vznikla žalobkyni povinnost žalovaného přepravit a žalovanému povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupil žalovaný ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je stanovena v § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Podle § 37 odst. 5 písm c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. O drahách, resp. § 18a odst. 2 z. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, má žalobce právo vedle jízdného požadovat přirážku za nedodržování přepravního řádu až do výše 1 500 Kč. 7. Ze shora uvedených skutečností vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni z titulu uzavřené přepravní smlouvy a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše v daném případě odpovídá zákonem stanovenému limitu, tj. 1500 Kč. Jízdné pak bylo stanoveno ve všech třech případech částkou 16 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobkyni řádně a včas sjednané jízdné a přirážky k jízdnému, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to dle ustanovení § 1968 a násl. ObčZ, podle kterého jde-li o prodlení s plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá – když k zasílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobce.