10 C 310/2022-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora ve výroku I. a II. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že na podkladě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 9 900 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet], jenž žalovaná uvedl ve smlouvě. Žalovaná však dlužnou částku nesplácela a tak žalobkyně úvěr zesplatnila. Dále žalobkyně nárokuje poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru ve výši 1 980 Kč, úrok z dlužné částky ve výši 20 % měsíčně ve výši 4 014 Kč a náhradu účelně vynaložených nákladů za každý započatý kalendářní měsíc prodlení v celkové výši 363 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že dne 20. 9. 2021 vyplatila žalované částku 5 000 Kč, dne 19. 10. 2021 částku 1 500 Kč a dne 19. 11. 2021 částku 1 400 Kč. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] dne 25. 8. 2021 v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Soud však dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Neplatnost soud spatřuje v ujednáních dle čl. 5 a dle čl. 6 úvěrové smlouvy o výši poplatku za čerpání úvěru a o výši úroku z úvěru. Poplatek za čerpání úvěru, který dle úvěrové smlouvy sloužil k úhradě nákladů žalobkyně„ souvisejících se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o úvěr a dále se zajištěním zdrojů peněžních prostředků“ ve výši 20 % čerpané jistiny úvěru, pod sebou subsumuje dle názoru soudu toliko formu úroku z úvěru. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 20 % měsíčně, tedy 240 % ročně, a to v době uzavření smlouvy, tj. v září 2021, tedy v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba dle krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 %. Dle judikatury se považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům taková výše úroků, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Ve smlouvě se v čl. 6 sjednává automatické zesplatnění pro případ prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než dva měsíce. Dále se v čl. 5 sjednává, že poplatek za čerpání se stává součástí jistiny, stejně jako v čl. 6 se sjednává, že úrok se stává součástí jistiny, stejně jako v čl. 6 se sjednává, že smluvní pokuta se stává součástí jistiny. Zejména ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel, nesmí takové ujednání vytvářet nepřiměřenou nerovnováhu smluvních stran v jeho neprospěch a musí být sjednáno zcela transparentně a srozumitelně. Jedná se o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. OZ, přičemž v souladu s ustanovením § 1813 OZ se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižene i další sankcí, a to smluvní pokutou. V daném případě se tak jedná o smlouvu, jenž se příčí dobrým mravům, jde tedy o smlouvu neplatnou a v souladu s ustanovením § 588 OZ k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolat. 4. Žalobkyni bylo při jednání dne 30. 11. 2022 dáno poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom smyslu, že neunáší břemeno důkazní ohledně toho, že žalované vyplatila na její účet peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč dne 29. 11. 2021 a ve výši 500 Kč dne 29. 11. 2021. Soud tak měl toliko za prokázané, že dne 20. 9. 2021 vyplatila žalované částku 5 000 Kč, dne 19. 10. 2021 částku 1 500 Kč a dne 19. 11. 2021 částku 1 400 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodné obohacení představující vyplacenou částku celkem ve výši 7 900 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila již částku 6 020 Kč, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení částky 1 880 Kč. Výrokem I. tak soud žalobě co do částky 1 880 Kč vyhověl, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Z judikatury Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2009 sp.zn. 30 Cdo 3722/2007 vyplývá, že má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat též úroky z prodlení. Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl a to co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a to včetně požadavků na úrok z prodlení, jež jsou v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Výrokem II. soud rozhodl tak, že ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem vyplacené částky a dále s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy o úvěru jakožto neplatného právního jednání byly další nároky nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 7. Výrokem III. soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 OSŘ, když procesně úspěšnější byla žalovaná. Na straně žalované však soud žádné náklady neshledal a žalovaná žádné ani neuplatňovala.