10 C 313/2022-16 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku dle § 202 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ OSŘ“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 OSŘ). 2. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku, uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně je provozovatelem hromadné dopravy, kdy tímto prostředkem hromadné dopravy se přepravoval žalovaný, který byl dne 28. 7. 2021 kontrolován na lince trolejbusu [číslo] neprokázal se platným jízdním dokladem a přirážku k jízdnému ani jízdné nezaplatil. Dále byl žalovaný dne 26. 1. 2021 kontrolován na lince trolejbusu [číslo] neprokázal se platným jízdním dokladem a přirážku k jízdnému ani jízdné nezaplatil. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání. 5. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti a žalovaný byl dne 28. 7. 2021 kontrolován na lince trolejbusu [číslo] neprokázal se platným jízdním dokladem. Přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč ani jízdné ve výši 20 Kč nezaplatil, o čemž bylo sepsáno hlášení o přepravní kontrole [číslo]. Žalovaný byl dále dne 26. 1. 2021 kontrolován na lince trolejbusu [číslo] neprokázal se platným jízdním dokladem. Přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč ani jízdné ve výši 20 Kč nezaplatil, o čemž bylo sepsáno hlášení o přepravní kontrole [číslo]. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. 6. Tím, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný žalobkyní, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. z. č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) Tak vznikla žalobkyni povinnost žalovaného přepravit a žalovanému povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupil žalovaný ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je stanovena v § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Podle § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, resp. § 18a odst. 2 z. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, má žalobce právo vedle jízdného požadovat přirážku za nedodržování přepravního řádu až do výše 1 500 Kč. 7. Ze shora uvedených skutečností vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni z titulu uzavřené přepravní smlouvy a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše v daném případě odpovídá zákonem stanovenému limitu, tj. 1 500 Kč. Jízdné pak bylo stanoveno v obou případech částkou 20 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobkyni řádně a včas sjednané jízdné a přirážku k jízdnému, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to dle ust. § 1968 a násl. ObčZ, podle kterého jde-li o prodlení s plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů coby náhrada hotových výdajů dle § 137 odst. 1 OSŘ 2 x 100 Kč, v souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 39/13.