10 C 361/2021-15 — Okresní soud v Chebu

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku dle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 OSŘ). 2. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku, uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. [právnická osoba], jakožto původní věřitel a postupitel postoupila dne 15. 12. 2015 pohledávku včetně jejího příslušenství [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [PSČ] 848, se sídlem [adresa], [příjmení] S01 ORE, Spojené království [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], jakožto postupníkovi. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], jakožto postupitel postoupila dne 2. 2. 2017 pohledávku včetně jejího příslušenství [právnická osoba] LTD, reg. č. [PSČ] 790, se sídlem [adresa], [příjmení] W1B 3HH, [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], jakožto postupníkovi. [právnická osoba] jsou provozovatelem veřejné drážní osobní přepravy, kdy tímto prostředkem osobní přepravy se přepravoval žalovaný, který byl kontrolován dne 24. 7. 2016 ve vlaku 691 mezi stanicemi Kralupy n.Vltavou a Praha Podbaba, a neprokázal se platným jízdním dokladem. Přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč ani jízdné ve výši 30 Kč nezaplatil, o čemž bylo sepsáno oznámení o závadách. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a OSŘ, bez nařízení jednání. 5. Z žalobcem předložených listin soud zjistil, že žalobní tvrzení odpovídají skutečnosti a žalovaný byl dne 24. 7. 2016 kontrolován ve vlaku 691 mezi stanicemi Kralupy nad Vltavou a Praha, a neprokázal se platnou jízdenkou. O tomto bylo sepsáno Potvrzení o nedodržení SPPO a oznámení o závadách. Žalovaný nezaplatil jízdné 38 Kč ani přirážku k jízdnému 1 000 Kč, tj. celkem 1 038 Kč [právnická osoba], jakožto původní věřitel postoupila dne 15. 12. 2015 pohledávku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], která ji postoupila dne 2. 2. 2017 žalobci. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 OSŘ existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce. Před podáním žaloby vyzval žalobce prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě jeho závazku předžalobní upomínkou ze dne 30. 5. 2017. 6. Tím, že žalovaný použil dopravní prostředek provozovaný žalobcem, došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě osob ve smyslu ust. § 2550 a násl. z.č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“). Tak vznikla žalobci povinnost žalovaného přepravit a žalovanému povinnost uhradit jízdné. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupila žalovaná ve smyslu ust. § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je stanovena v § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Podle § 37 odst. 5 písm. c), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, má žalobce právo vedle jízdného požadovat přirážku za nedodržování přepravního řádu, přičemž výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč a přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1000 Kč. 7. Ze shora uvedených skutečností vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobci z titulu uzavřené přepravní smlouvy a z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše v daném případě odpovídá zákonem stanovenému limitu, tj. 1 000 Kč. Jízdné pak bylo v tomto případě stanoveno částkou 38 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobci řádně a včas sjednané jízdné a přirážku k jízdnému, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobci vzniklo právo žádat po žalovaném úroky z prodlení, a to dle ust. § 1968 a násl. ObčZ, podle kterého jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z výše uvedených důvodů soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle § 142 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), neboť jde podle § 14b odst. 1 o návrh, který je žalobcem podáván opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, na ustáleném vzoru, kde jsou pouze měněny údaje týkající se čísla smlouvy, splatnosti a žalované částky. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva prostá – když k zasílání výzvy s právním rozborem nebylo žádného důvodu a nejde o účelně vynaložený náklad, sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT a 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21% z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobce.