11 C 206/2022-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy [číslo] (ve znění smlouvy z [datum]), podle které žalovaná čerpala úvěr ve výši 11 000 Kč, který se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 2 419 Kč do 21. 7. 2016. Žalovaná však tuto povinnost nesplnila, tudíž jí vznikla další povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně, která pohledávky ze smlouvy nabyla postoupením, se v řízení domáhala úhrady nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 889 Kč, včetně úroku z prodlení v zákonné výši, dále úhrady sjednané smluvní pokuty ve výši 2 758 Kč (pokuta ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny za období od 22. 7. 2016 do 31. 10. 2016), úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného za dobu od 22. 7. 2016 do 8. 11. 2021 ve výši 4 646,99 Kč, dále paušální náhrady nákladů upomínání ve výši 150 Kč (za tři zaslané upomínky) a konečně též náhrady účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila. 3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané uzavření úvěrové smlouvy [číslo] dne [datum] mezi úvěrující a žalovanou, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázala uhradit do [datum] a současně zaplatit úrok ve výši 2 300 Kč (odpovídající úrokové sazbě 279,83 % ročně), přičemž posléze dne [datum] došlo dodatkem při zachování data splatnosti ke změně výše úvěru na částku 11 000 Kč s úrokem ve výši 2 419 Kč (odpovídající úrokové sazbě 530,47 % ročně), kdy toto lze mít za prokázané z doložené elektronické verze návrhu smlouvy ve spojení s výpisem z účtu žalobkyně, podle kterého došlo téhož dne k načerpání úvěrové částky ve prospěch účtu žalované vedeného u stejné banky. Stejnou smlouvou se pak žalovaná zavázala pro případ svého prodlení s úhradou svých závazků ze smlouvy zaplatit úvěrující smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z dlužné jistiny. Výše upomínacích nákladů činila dle sazebníku poplatků 300 Kč za každou zaslanou upomínku. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení lze pak mít za prokázanou z doložené postupní smlouvy vč. přílohy a dále z notifikace postoupení ze dne [datum]. Z doložených upomínek pak má soud prokázáno upomínání žalované upomínkami ze dne [datum], [datum] a předžalobní upomínkou. 4. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závazných závěrů ustálené judikatury odvolacího soudu (př. rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2019, č. j. 25 Co 82/2019, ze dne 12. 1. 2021, č. j. 64 Co 323/2020-61, ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021) v obdobných věcech, jak mu ukládá ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Veden závěry odvolacího soudu dospěl nalézací soud k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] (ve znění dodatku) pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník), a to jednak z důvodu extrémně nepřiměřené výše sjednaného úroku, jestliže průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů v červnu 2016 činila dle databáze České národní banky 11 % ročně (tj. sjednáno byla navýšení více než pětadvacetinásobné, tzn. sjednaná úroková sazba je vyšší o více než 2,5 tisíc procent, kdy podle judikatury vrcholných soudů musí být specificky odůvodňováno již navýšení podstatné, tj. o 50 %, zde cca na 16 % ročně), jednak z důvodu dalších smluvních podmínek v parametrech adhezní smlouvy (př. RPSN činí 1 141,2 %). Za nepřiměřená a pro spotřebitele neúměrně tíživá by bylo možno považovat i další smluvní ujednání zjevně sankčního charakteru, kdy žalovaná byla dále vystavena povinnosti hradit extrémně vysoké smluvní pokuty (0,25 % denně) navíc vedle úroku z prodlení, kdy tedy jednak se obsah smlouvy odchyluje od dispozitivní zákonné úpravy jednostranně v neprospěch spotřebitele (nad její rámec ukládá žalované jako spotřebitelce povinnosti, které jí ze zákona nevznikají), jednak porušení stejné povinnosti sankcionuje vícekrát (úrok z prodlení, smluvní pokuta, paušalizovaná náhrada nákladů, jak patrno z uplatněných žalobních nároků). To vše v situaci, kdy sama žalobkyně obdobným a navíc kumulovaným sankcím vystavena není (taková ujednání pak pravidelně nemohou obstát ve standardním testu přiměřenosti smluvních ujednání). Posouzeno v komplexu nalézací soud hodnotil ve smyslu závěrů odvolacího soudu smlouvu neplatnou jako celek, nelze tak přistoupit k pouhé korekci ujednání o výši úroku dle ustanovení § 577 občanského zákoníku, když jednak nelze přehlédnout, že ujednání o úroku je podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy a že s ohledem na standardní obsah smluv konstruovaných úvěrující, jak je soudu znám z jeho vlastní činnosti, který je očividně formulován jednostranným způsobem ve prospěch zájmů úvěrující (finanční služby úvěrující jsou zcela zjevně založeny na kořistění z notoricky známé finanční negramotnosti a lhostejnosti českých spotřebitelů, kdy navíc valná většina těchto věcí vůbec nedospěje do fáze plnohodnotného soudního přezkumu), nemá soud nejmenších pochyb o tom, že by úvěrující k poskytování úvěru za podmínek obvyklých v poctivém obchodním styku (tj. za podmínek obdobných úvěrování bank – dlužno zdůraznit, že neexistuje jakékoliv racionální odůvodnění přiznávat jiným institucím finančního trhu privilegované postavení oproti postavení bank) vůbec nepřistoupila, tj. žádné takové podnikání (za podmínek obvyklého či mírně vyššího úroku a férových smluvních podmínek) by nebyla ochotna provozovat (§ 577 občanského zákoníku in fine). Podobně nalézací soud neshledává důvodu privilegovat krátkodobé úvěry oproti jiným, neboť z hlediska komplexu těchto závazků jde z hlediska úvěrovaného, který má více závazků, i z hlediska úvěrujícího, který má stovky až tisíce takto konstruovaných pohledávek, jde o totéž (ostatně dlouhodobost závazku byla posuzované úvěrové smlouvě imanentní, jak plyne z čl. 5 obchodních podmínek). Soud tedy z vyložených důvodů uplatněné nároky posoudil toliko jako nároky z bezdůvodného obohacení, kdy podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku náleží žalobkyni právo na vrácení toho, co na základě neplatné a neexistentní smlouvy žalované plnila, a to v rozsahu, v němž se žalovaná obohatila (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), když žalovaná se obohatila o částku 10 889 Kč, kterou žalobkyně požaduje na čerpané jistiny úvěru a kterou je soud takto vázán. Soud tedy žalobkyni přiznal právo na její zaplacení spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data doručení předžalobní upomínky, kdy v případě předchozích dvou upomínek není zřejmé, kdy tyto byly odeslány. Ve zbylém rozsahu musel soud pro rozpor s platným právem žalobu zamítnout. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně částečně neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, ve vztahu k uplatněné pohledávce tak byla žalobkyně ve věci úspěšná z 58 %, tedy má právo na náhradu 16 % účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 252 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Při podílu 16 % pak soud přiznal žalobkyni celkově částku 360 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.