11 C 207/2022-36 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy [číslo] ve znění dodatku ze dne [datum], podle které žalovaný čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 5 750 Kč do 26. 8. 2020. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, tudíž mu vznikla další povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně, která pohledávky ze smlouvy nabyla postoupením, se v řízení domáhala úhrady nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč, včetně úroku z prodlení v zákonné výši, dále úhrady sjednaného úroku ve výši 5 750 Kč, úhrady sjednané smluvní pokuty ve výši 10 975 Kč (pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 27. 8. 2020 do 8. 11. 2021), úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného za dobu od 27. 8. 2020 do 8. 11. 2021 ve výši 2 475 Kč, dále paušální náhrady nákladů upomínání ve výši 150 Kč (za tři zaslané upomínky ze dne 9. 9. 2020, 26. 9. 2020 a 7. 10. 2020) a konečně též náhrady účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila. 3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané uzavření úvěrové smlouvy [číslo] dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum], mezi úvěrující a žalovaným, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč, který se zavázal uhradit do 26. 8. 2020 a současně zaplatit úrok ve výši 5 750 Kč (odpovídající úrokové sazbě 93,28 % ročně), kdy toto lze mít za prokázané z doložené elektronické verze návrhu smlouvy ve spojení s potvrzením o provedené úhrady, podle kterého došlo k načerpání úvěrové částky ve prospěch účtu žalovaného. Stejnou smlouvou se pak žalovaný zavázal pro případ svého prodlení s úhradou svých závazků ze smlouvy zaplatit úvěrující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a také poplatek 50 Kč za každou zaslanou tzv. jinou písemnou upomínku. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení lze pak mít za prokázanou z doložené postupní smlouvy vč. přílohy a dále z notifikace postoupení ze dne 16. 12. 2021. Z doložených upomínek pak má soud prokázáno upomínání specifikované v žalobě. 4. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závazných závěrů ustálené judikatury odvolacího soudu (př. rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2019, č. j. 25 Co 82/2019, ze dne 12. 1. 2021, č. j. 64 Co 323/2020-61, ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021) v obdobných věcech, jak mu ukládá ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Veden závěry odvolacího soudu dospěl nalézací soud k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatku pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník), a to jednak z důvodu extrémně nepřiměřené výše sjednaného úroku, jestliže průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů v květnu 2020 činila dle databáze České národní banky 8,1 % ročně (tj. sjednáno byla navýšení více než jedenáctinásobné, tzn. sjednaná úroková sazba je vyšší o více než tisíc procent, kdy podle judikatury vrcholných soudů musí být specificky odůvodňováno již navýšení podstatné, tj. o 50 %, zde cca na 12 % ročně), jednak z důvodu dalších smluvních podmínek v parametrech adhezní smlouvy (př. RPSN činí 1 149,2 %). Za nepřiměřená a pro spotřebitele neúměrně tíživá by bylo možno považovat i další smluvní ujednání zjevně sankčního charakteru, kdy žalovaný byl dále vystaven povinnosti hradit citelné smluvní pokuty (0,1 % denně) navíc vedle úroku z prodlení, kdy tedy jednak se obsah smlouvy odchyluje od dispozitivní zákonné úpravy jednostranně v neprospěch spotřebitele (nad její rámec ukládá žalovanému jako spotřebiteli povinnosti, které mu ze zákona nevznikají), jednak porušení stejné povinnosti sankcionuje vícekrát (úrok z prodlení, smluvní pokuta, paušalizovaná náhrada nákladů, jak patrno z uplatněných žalobních nároků). To vše v situaci, kdy sama žalobkyně obdobným a navíc kumulovaným sankcím vystavena není (taková ujednání pak pravidelně nemohou obstát ve standardním testu přiměřenosti smluvních ujednání). Posouzeno v komplexu nalézací soud hodnotil ve smyslu závěrů odvolacího soudu smlouvu neplatnou jako celek a nelze tak přistoupit k pouhé korekci ujednání o výši úroku dle ustanovení § 577 občanského zákoníku, když jednak nelze přehlédnout, že ujednání o úroku je podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy a že s ohledem na standardní obsah smluv konstruovaných žalobkyní, jak je soudu znám z jeho vlastní činnosti, který je očividně formulován jednostranným způsobem ve prospěch zájmů úvěrující (finanční služby úvěrující jsou zcela zjevně založeny na kořistění z notoricky známé finanční negramotnosti a lhostejnosti českých spotřebitelů, kdy navíc valná většina těchto věcí vůbec nedospěje do fáze plnohodnotného soudního přezkumu), nemá soud nejmenších pochyb o tom, že by úvěrující k poskytování úvěru za podmínek obvyklých v poctivém obchodním styku (tj. za podmínek obdobných úvěrování bank – dlužno zdůraznit, že neexistuje jakékoliv racionální odůvodnění přiznávat jiným institucím finančního trhu privilegované postavení oproti postavení bank) vůbec nepřistoupila, tj. žádné takové podnikání (za podmínek obvyklého či mírně vyššího úroku a férových smluvních podmínek) by nebyla ochotna provozovat (§ 577 občanského zákoníku in fine). Podobně nalézací soud neshledává důvodu privilegovat krátkodobé úvěry oproti jiným, neboť z hlediska komplexu těchto závazků jde z hlediska úvěrovaného, který má více závazků, i z hlediska úvěrujícího, který má stovky až tisíce takto konstruovaných pohledávek, jde o totéž (ostatně dlouhodobost závazku byla posuzované úvěrové smlouvě imanentní, jak plyne z jejího obsáhlého ujednání o de facto automatické prolongaci). Soud tedy z vyložených důvodů uplatněné nároky posoudil toliko jako nároky z bezdůvodného obohacení, kdy podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku náleží žalobkyni právo na vrácení toho, co na základě neplatné smlouvy žalovanému plnila, a to v rozsahu, v němž se žalovaný obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), když žalovaný se obohatil o celkovou částku 25 000 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal právo na její zaplacení spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data doručení notifikace postoupení. Ve zbylém rozsahu musel soud žalobu zamítnout. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně částečně neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, ve vztahu k uplatněné pohledávce tak byla žalobkyně ve věci úspěšná z 56 %, tedy má právo na náhradu 12 % účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 438 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 1 000 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 200 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 252 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Při podílu 12 % pak soud přiznal žalobkyni celkově částku 434 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.