15 C 129/2021-28 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou k Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 2. prosince 2020 a postoupenou zdejšímu soudu dne 1. února 2021 usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. prosince 2020, č. j. EPR 317054/2020-5, ve znění doplnění žaloby ze dne 21. května 2021, na zaplacení částky 2 111 Kč. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného 1 911 Kč, žalovaného za období od 22. dubna do 10. srpna 2019 a poplatek 200 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úrok z prodlení z uvedeného pojistného za období od 12. srpna 2019 do zaplacení. Podle tvrzení žalobkyně uzavřely účastníce v neuvedený den pojistnou smlouvu [číslo] o sdruženém pojištění vozidla [značka automobilu], [registrační značka], s počátkem pojištění ke dni 22. ledna 2018 na dobu neurčitou, s ročním pojistným 5 588 Kč, které bylo splatné čtvrtletně, vždy k 22. dni 1., 4., 7. a 10. měsíce každého roku. V souladu s pojistnými podmínkami došlo ke změně pojistného pro období od 22. ledna 2019 do 21. ledna 2020 na částku 6 312 Kč O změně měla být žalovaná informována dne 13. listopadu 2018. Pojistné nebylo žalovanou zaplaceno právě za žalované období. Ohledně žalovaného poplatku, který označila také jako náklady na/za upomínání, žalobkyně pouze uvedla odkaz na smluvní ujednání a na čl. 4 odst. 10 [všeobecné podmínky] [anonymizováno 7 slov]. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla dále blíže vysvětlena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 10. ledna tr. se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze strana žalující svou neúčast předem omluvila. 3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla skutečně v den uváděný žalobkyní uzavřena výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění o odpovědnosti za újmu uvedeného vozidla. Sjednáno bylo roční pojistné ve výši 5 588 Kč, které ovšem nemělo být placeno celé v uváděných dnech, nýbrž ve splátkách po 1 397 Kč. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že žalovaná byla ve smlouvě označena jako pojistník. 4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná nezaplatila žalované pojistné, poplatek, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaná v tomto směru neuváděla tvrzení o případném opaku, ačkoli jí tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). 5. Žalobkyně právně hodnotila, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva. Uvedené ujednání účastníků by tedy bylo nutné hodnotit jako pojistnou smlouvu, jejíž režim se řídil ve vztahu k pojištění odpovědnosti ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve věcech neupravených uvedeným zákonem dále ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). 6. Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaná byla pak povinna hradit pojistné do doby zániku pojištění, resp. do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, stalo-li se tak dříve, než uplynula sjednaná doba (§ 13 odst. 2 ZPOPV). Doba pro placení pojistného byla účastníky sjednána v souladu s § 2783 odst. 1 OZ. Za žalované období tedy mělo být zaplaceno žalované pojistné ve splátce 1 397 Kč do 22. dubna 2019 a zbytek do 22. července 2019. 7. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalované období v poměrné výši je tedy důvodný. Poměrnému pojistnému ovšem odpovídá jen částka 1 699 Kč. Byť totiž žalobkyně uváděla, že pojistné bylo vyšší (zřejmě v důsledku jednostranného jednání žalobkyně), neoznačila již žádný důkaz k prokázání svého tvrzení o tom, že by žalovanou o zvýšení pojistného informovala. Žalovaná tedy mohla vycházet jen z ujednaného pojistného. Za uváděné období 111 dní jde právě o částku 1 699 Kč, počítanou z ročního pojistného 5 588 Kč podle vzorce 5 588/365. Není totiž jasný důvod, pro který by mělo být denní pojistné zjišťováno jen z podílu 360 dní, jak počítala žalobkyně, když kalendářní rok má právě 365 dní. 8. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť tato část pojistného nebyla zaplacena ve sjednané lhůtě (§ 1958 odst. 1 OZ). Soud proto žalobě výrokem I. v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 9. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu na zaplacení zbytku pojistného 212 Kč s úrokem z prodlení z této částky. Nebylo-li totiž zjištěno prodlení s placením, nenáleží žalobkyni ani právo na placení úrok z prodlení ve smyslu § 1970 OZ. 10. Stejným výrokem soud zamítl také žalobu na placení poplatku 200 Kč, neboť žalobkyně nevysvětlila, na jakém skutkovém základě by žalovaná byla povinna tuto částku žalobkyni platit. Pokud snad žalobkyně nárok na zaplacení této částky žalobkyně opírala o přílohu smlouvy účastníků pak je zřejmé, že žalovaná povinnost by vznikla jen tehdy, pokud by se žalovaná k placení poplatku výslovně zavázala, tedy pokud by s existencí této své povinnosti vyslovila souhlas ve smyslu § 1817 OZ. To však žalobkyní tvrzeno nebylo. Vztah účastníků je totiž nutné hodnotit jako spotřebitelský, neboť žalobkyně v něm vystupovala jako podnikatel, zatímco u žalované souvislost s podnikáním nebyla tvrzena ani zjištěna (viz §§ 419, 420 a 1810 OZ). Pojistné podmínky navíc podle rozumného očekávání průměrného spotřebitele měly v souladu s § 2774 odst. 1 OZ nastavit jen podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, specifikovat pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Jestliže tedy žalobkyně skryla do tohoto vedlejšího dokumentu, jímž se mělo ujednání smluvních stran řídit, ustanovení o odkazu na další přílohový dokument, který teprve zakotvil další platební povinnost žalovaného, pak se ve smyslu § 1817 OZ jedná o zakázané jednání, k němuž se podle § 1812 odst. 2 OZ nepřihlíží. 11. Pokud snad měla částka 200 Kč představovat náhradu nákladů vymáhání nezaplaceného pojistného, jak by se z hodnocení žalobkyně také mohlo jevit, pak žalobkyně ohledně tohoto hmotněprávního příslušenství žalované pohledávky (§ 513 OZ) v rozporu s § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ netvrdila, o jaké konkrétní náklady se mělo jednat a v rozporu s § 120 odst. 1 věta první OSŘ v tomto směru neoznačila žádné důkazy. Ani z tohoto pohledu tak žaloba na zaplacení částky 200 Kč nemohla být úspěšná. 12. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 1 699 Kč s příslušenstvím, jehož výše v době vyhlášení rozsudku dosáhla částky 400,74 Kč, celkem tedy v částce 2 099,74 Kč. Žalovaná pak byla procesně úspěšná v částce 412 Kč s příslušenstvím, jehož výše v době vyhlášení rozsudku dosáhla částky 50 Kč, celkem tedy v částce 462 Kč. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 2 561,74 Kč činila přibližně 82 % a míra procesního úspěchu žalované přibližně 18 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 64 %. 13. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu své zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po 200 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů (původního) zástupkyně žalobkyně za tyto tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem tedy žádala nahradit částku 1 489 Kč. 14. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní v