15 C 200/2021-39 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení částky 2 213 Kč, podaná k Okresnímu soudu v Sokolově formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 28. ledna 2021 a postoupená zdejšímu soudu dne 30. března 2021 usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. února 2021, č. j. EPR 24001/2021-9. Žalovaná částka 2 213 Kč představovala jednak nedoplatek pojistného 1 613 Kč za období od 29. února do 11. června 2020, upomínací poplatek 300 Kč za upomínku k zaplacení a upomínací poplatek 300 Kč za zaslaný pokus o smír pojistné smlouvy. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 2 213 Kč za období od 13. června 2020 do 28. ledna 2021, který kapitalizovala v částce 140 Kč. Podle žalobkyně měla být mezi účastnicemi uzavřena smlouva [číslo] [název pojistného produktu] [anonymizováno 10 slov]), jejímž předmětem bylo vozidlo [tovární značka] [anonymizováno], [registrační značka] s počátkem pojištění od 29. února 2020. V této smlouvě se žalobkyně měla zavázat pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalované ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a žalovaná se pak měla zavázat platit žalobkyni pojistné 2 823 Kč pololetně, vždy k 29. dni. Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 29. února 2020 přes výzvu žalobkyně k zaplacení. Pojištění tak podle žalobkyně zaniklo dne 11. června 2020 a pojistné bylo žalováno za dobu 104 dny v období od 29. února do 11. června 2020. Titul pro nárokování poplatků žalobkyně spatřovala v čl. 4 odst. 10 všeobecných pojistných podmínek, podle nějž nebylo-li pojistné zaplaceno včas a ve sjednané výši, je pojistitel oprávněn požadovat úrok a náklady spojené s vymáháním tohoto pojistného a sazebníku poplatků. Žaloba na placení úroku z prodlení nebyla blíže odůvodněna. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavila k nařízenému jednání, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. 3. V daném případě jde s ohledem na státní občanství žalované o řízení s cizím prvkem. Protože bydliště žalované je na území České republiky, vyplývá mezinárodní příslušnost zdejšího soudu z čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Zdejší soud tedy přistoupil k projednání věci. 4. Ze skromných žalobních (skutkových) tvrzení nebylo zřejmé, že ujednání účastnic lze bez dalšího právně hodnotit jako pojistnou smlouvu. Žalobkyně totiž neuvedla, co bylo předmětem smluveného závazku tak, aby bylo možné shodně s ní učinit právní hodnocení o uzavření pojistné smlouvy. Z obchodního označení a právního hodnocení o tom, že předmětem ujednání mělo být pojištění nelze pochopitelně zjistit, na základě jakých skutečností (nahodilé události) by mělo být poskytnuto pojistné plnění. Podstatné tedy bylo, zda se ve smlouvě žalovaná skutečně zavázala žalobkyni cokoli platit. 5. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastnicemi byla v žalobkyní uváděný den (jako den uzavření smlouvy) sjednána smlouva. Nad rámec skutkových tvrzení soud zjistil, že smlouva nepojišťovala uváděné vozidlo, nýbrž peněžitou odpovědnost za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. Pojištění bylo sjednáno ode dne podepsání písemné smlouvy na dobu neurčitou s pololetním pojistným obdobím, za které mělo být placeno uvedené pojistné. Lhůta pro jeho placení sjednána nebyla, resp. nebyla v písemné smlouvě zmíněna. 6. Soud ze smlouvy ovšem nezjistil, že by se žalovaná zavázala platit žalobkyni poplatky spojené s vyhotovením a odesláním upomínek. 7. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná nezaplatila žalované pojistné, ani žalované poplatky, když žalovaná neuváděla tvrzení o opaku, ačkoli jí tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). 8. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), právo České republiky, neboť obvyklé bydliště žalované (jako pojistnice, měla-li podle žalobkyně platit pojistné) bylo na území České republiky. 9. Shora uvedené ujednání účastnic hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu, jejíž režim se řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaná byla pak povinna hradit pojistné do konce měsíce, v němž pojištění zaniklo. Doba pro placení pojistného se řídila ustanovením § 2783 odst. 2 OZ, podle nějž je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období, když nebylo tvrzeno jiné ujednání. 10. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení žalované jistiny v částce 1 613 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný úrok z prodlení, počítaný z tohoto pojistného v částce 101,64 Kč, považuje soud v souladu s uvedenými právními předpisy za úrok z prodlení zákonný. 11. Ze všech shora uvedených zjištění a právních hodnocení soud žalobě na zaplacení pojistného s úrokovým příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Lhůta pro plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. 12. Výrokem II. soud naopak zamítl žalobu na zaplacení poplatků po 300 Kč, nebo paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného v této výši, jako hmotněprávního příslušenství žalovaného pojistného (§ 513 OZ). Žalobkyně totiž netvrdila, že by se žalovaná k placení takového náhradového paušálu zavázala. Stanovení nové platební povinnosti, která není předmětem hlavního závazkového vztahu, není ve smyslu § 1817 OZ v zásadě ve spotřebitelských vztazích (jímž je bezpochyby i tento) možné. Pokud se snad žalobkyně domáhala náhrady nákladů na uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 OZ, resp., náhrady toho, oč se jí zmenšil majetek v důsledku uplatnění pohledávky, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké náklady jí takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Nebylo tedy možné na základě uplatněných skutkových tvrzení zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost v tomto rozsahu vyplývala. 13. Protože nárok na zaplacení částky 600 Kč byl hodnocen jako nedůvodný, zamítl soud výrokem II. také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na vázanost tohoto příslušenství k této jistině, když v tomto směru ve smyslu § 1968 OZ žádné prodlení žalované nenastalo. 14. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 1 613 Kč s úrokem z prodlení a žalovaná byla procesně úspěšná v částce 600 Kč s úrokem z prodlení. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 2 213 Kč činila přibližně 73 % a míra procesního úspěchu žalované 27 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 46 %. 15. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a písemném podání ve věci (podání žaloby), vždy po 200 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. 16. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ náklady na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní v