15 C 207/2021-23 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 15. dubna 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 10. února tr., na zaplacení částky 2 356 Kč, představující nedoplatek pojistného za dobu od 30. listopadu 2019 do 10. dubna 2020 Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z těchto částek podle výroků I. a II., aniž by tento nárok blíže zdůvodnila. Podle tvrzení žalobkyně uzavřely účastníce dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění ke dni 30. května 2019 za účelem sjednání pojistného produktu [název pojistného produktu] [anonymizováno]. Předmětem pojištění mělo být vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Pro pojistné období jeden rok bylo stanoveno pojistné 6 444 Kč s pololetní splatností. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 23. února tr. se nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze strana žalující svou neúčast předem omluvila. 3. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. 4. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastnicemi byla sjednána uvedená smlouva. Netýkala se ovšem pojištění vozidla, nýbrž pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. 5. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná nezaplatila žalované pojistné, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaná v tomto směru neuváděla tvrzení o případném opaku, ačkoli jí tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 OSŘ. 6. Shora uvedené ujednání účastnic právně hodnotil soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) (dále jen„ ZPOPV“) a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Z této smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaná byla pak povinna hradit pojistné do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV. Doba pro placení pojistného byla první den pojistného období podle § 2783 odst. 2 OZ. 7. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období je tedy důvodný. Pojistné ovšem podle jeho poměrné výše činilo jen 2 313 Kč, pokud je počítáno podle vzorce P /365, kde P je sjednané roční pojistné a X počet dní, za které bylo pojistné žalováno. Ohledně této částek bylo proto žalobě vyhověno výrokem I. 8. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. 9. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. 10. Ve zbytku byla žaloba na zaplacení pojistného výrokem II. zamítnuta pro nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní (§ 101 odst. 1 OSŘ). Sjednání pojistného v této výši nebylo soudem zjištěno a žalobkyně nevysvětlila, jak žalovanou výši pojistného jinak určila. Protože soud nezjistil, že by se žalovaná ohledně této částky dostala do prodlení s placením, bylo stejným výrokem nutné zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky. 11. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 3 OSŘ, podle kterého při jen nepatrném procesním úspěchu má právo na plnou náhradu nákladů řízení převážně procesně úspěšný účastník. V porovnání s celým předmětem řízení byla žalovaná jen nepatrně úspěšná a proto žalobkyni svědčí právo na plnou náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. 12. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci (podání žaloby), vždy po 200 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. 13. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 400 Kč. Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupný na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč v souladu se závěry vyjádřenými tentokráte například v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 (dostupném na www.nsoud.cz). Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. 14. Celkem se tedy jedná o náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě, stanovené soudem podle § 160 odst. 1 OSŘ O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ. 15. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. V daném případě je totiž zřejmé, že tyto případně (nebyla totiž doložena jejich platba) vynaložené náklady nebyly účelné ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ s ohledem na postavení žalobkyně, jako společnosti, zabývající se poskytováním pojištění a inkasováním pojistného, v jejíchž možnostech jistě je vyzvat své dlužníky k placení jejich dluhů s upozorněním na možné osudní vymáhání pohledávky. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, č. j. 25 Co 192/2016-62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, č. j. 25 Co 208/2017-94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, č. j. 25 Co 445/2015-55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, č. j. 25 Co 427/2015-47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.