15 C 210/2021-22 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 19. března 2021, na zaplacení částky 4 425 Kč. Jednalo se jednak o nedoplatek pojistného ve výši 3 825 Kč za dobu od 16. dubna do 24. července 2020 a jednak poplatek za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění v částce 300 Kč a poplatek za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění v částce 300 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení 238 Kč, představující úrok z prodlení z uvedených částek za období od 25. července 2020 do 19. března 2021. Podle tvrzení žalobkyně uzavřely účastnice v neuvedený den pojistnou smlouvu na základě dálkové komunikace, bylo jí přiděleno [číslo] k jejímu uzavření došlo okamžikem zaplacení prvního pojistného. Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den 16. října 2019. Jednalo se o pojištění vozidla tovární značky [značka automobilu], typ [typ], [registrační značka]. Předmětem smlouvy mělo být [název pojistného produktu] [anonymizována tři slova]. Sjednáno mělo být první pojistné 7 071 Kč, splatné první den půlročního pojistného období. Pojištění zaniklo ke dni 24,. června 2020 pro zánik po marném uplynutí 30-ti denní lh. Žalovaná dlužné pojistné neuhradila. K poplatkům pak žalobkyně uvedla, že oprávněnost na ně dovozuje ze smluvního ujednání, kdy podle smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, které jsou paušalizovány právě sjednanými poplatky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání nařízenému na den 23. února tr. se nedostavila žádná z účastnice, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalované a její procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalované ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení (i s ohledem na jeho výsledek) nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalované nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. Již ze skromných žalobních (skutkových) tvrzení je zřejmé, že ujednání účastnic nelze bez dalšího právně hodnotit jako pojistnou smlouvu. Žalobkyně totiž neuvedla, co bylo předmětem smluveného závazku tak, aby bylo možné shodně s ní učinit právní hodnocení o uzavření pojistné smlouvy. Z obchodního označení a právního hodnocení o tom, žer pojištěno mělo být vozidlo nelze pochopitelně zjistit, na základě jakých skutečností (nahodilé události) by mělo být poskytnuto pojistné plnění. Pokud tedy žalobkyně dále právně hodnotila uzavření smlouvy zaplacením prvního pojistného podle její nabídky ve smyslu § 2758 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) není jistě možné takový závěr přijmout. Z žalobkyní označených důkazů, resp. z označených a předložených písemných důkazních prostředků přitom soud nezjistil jakékoli ujednání účastnic. Návrh smlouvy neobsahoval jakékoli potvrzení správnosti jeho obsahu žalovanou ve smyslu § 565 OZ. Další označené důkazy byly také bez významu, neboť o sjednání smlouvy zaplacením určité částky jako pojistného nelze uvažovat. I kdyby však žalobní tvrzení ohledně takového právního hodnocení byla perfektní, nepodařilo se soudu zjistit, že by platbu (podle žalobkyně pojistného) provedla právě žalovaná a že byla činěna ve prospěch žalobkyně. Jediný označený důkazní prostředek, jenž by měl snad mohl o platbách žalované něco prokázat byl totiž přehled předepsaného a uhrazeného pojistného. Taková písemnost soudu však předložena nebyla. Soud proto při dokazování zjistil obsah elektronické písemnosti z příloh návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu s číselným názvem a příponou txt., která se obsahově mohla tomuto důkaznímu návrhu blížit. Jednalo se totiž o přehled inkasní bilance smlouvy, zpracovaný zřejmě žalobkyní a obsahující uváděnou sumarizaci, který samostatně jako důkaz označen nebyl. Ani tato písemnost však neobsahovala jakékoli potvrzení o autorizaci ve smyslu § 565 OZ. Proto jí soud nemohl použít v neprospěch žalované. Přestože tedy soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná nezaplatila žalobkyni částku žalovanou jako pojistné, když žalovaná v tomto směru neuváděla tvrzení o případném opaku, ačkoli tato povinnost by jí jinak (v případě placení) tížila podle § 101 odst. 1 OSŘ nezbylo soudu než žalobu v této části výrokem I. zamítnout pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, tížící žalobkyni ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ. Žalobkyně se totiž domáhala zaplacení žalované jistiny na základě smluvního ujednání, které nebylo soudem zjištěno. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni přiznat ani žalované poplatky, jež byly podle žalobkyně náklady upomínání k placení (správně zřejmě náhradou těchto nákladů a tedy příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 OZ), ani úrok z prodlení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním jistiny peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství, když žalobkyně neuvedla, že by se jednalo o příslušenství jiné pohledávky. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádné z účastnic.