15 C 212/2021-21 — Okresní soud v Chebu

1. Předmětem společného řízení byly nároky žalobkyně uplatněné rozkazními žalobami na zaplacení částek 1 613 Kč s úrokem z prodlení a 2 869 Kč s úrokem z prodlení. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. dubna 2021 se žalobkyně po žalovaném nejprve domáhala zaplacení 1 613 Kč, jakožto nedoplatku pojistného ve výši 1 013 Kč za dobu od 15. února do 22. května 2020 a poplatku za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné po zániku pojištění v částce 300 Kč a poplatku za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění v částce 300 Kč Vedle toho se žalobkyně stejnou žalobou domáhala zaplacení 148 Kč, představující úrok z prodlení z uvedených částek v zákonné výši za období od 23. května 2020 do 22. dubna 2021. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. května 2021 (vedeno pod sp. zn. 15 C 231/2021) se pak žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 2 869 Kč, jakožto nedoplatku pojistného ve výši 2 569 Kč za dobu od 9. června do 18. září 2020 a poplatku za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné s upozorněním na možný zánik pojištění v částce 300 Kč Vedle toho se žalobkyně stejnou žalobou domáhala zaplacení 150 Kč, představující úrok z prodlení z uvedených částek v zákonné výši za období od 19. září 2020 do 7. května 2021. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci v neuvedené dny pojistné smlouvy v písemných formách vždy vyplněním pojistného formuláře, vždy s předmětem smlouvy„ [název pojistného produktu] [anonymizována tři slova]“. Ten byl ohledně pojistného 1 013 Kč označen [číslo] se sjednaným počátkem pojištění od 15. srpna 2018, kdy se mělo jednat o pojištění vozidla tovární značky [značka automobilu], typ [typ], [registrační značka], se sjednaným pojistným 1 487 Kč za půlroční pojistné období. Ohledně pojistného 2 569 Kč byl formulář pojistného produktu označen [číslo] se sjednaným počátkem pojištění od 9. března 2020, kdy se mělo jednat o pojištění vozidla tovární značky [značka automobilu], typ [typ], [registrační značka] se sjednaným pojistným 2 338 Kč za kvartální pojistné období. Obě pojištění měla podle žalobkyně zaniknout, a to v případě první žaloby ke dni 22. května 2020 a v případě druhé smlouvy ke dni 18. září 2020, vždy pro zánik po marném uplynutí 30-ti denní lh. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil. K poplatkům pak žalobkyně uvedla, že oprávněnost na ně dovozuje ze smluvního ujednání, kdy podle smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného, které jsou paušalizovány právě sjednanými poplatky. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 29. června 2021, čj. 15 C 212/2021-15, byla řízení o žalobách spojena ke společnému řízení, jež bylo vedeno pod sp. zn. 15 C 212/2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému ve společné věci na den 2. března tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila. 4. Předně je třeba uvést, že rozsah žalobních tvrzení byl minimální proto, aby soud byl vůbec schopen žalobu věcně projednat. Žalobkyně jednak neuvedla v podstatě žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné hodnotit sjednané smlouvy jako pojistné. Nesdělila totiž, co bylo předmětem smluveného závazku tak, aby bylo možné shodně s ní učinit právní hodnocení o uzavření pojistné smlouvy. Přívlastek pojistná je výsledkem právního posouzení, kdy je konkrétní ujednání podřazeno pod zákonem stanovený typ smlouvy. Z obchodního označení a právního hodnocení o tom, že předmětem ujednání mělo být pojištění vozidla (což nakonec z žádné písemnosti, jež měla zachycovat obsah ujednání, ani nevyplývalo; viz níže) nelze pochopitelně zjistit, na základě jakých skutečností (nahodilé události) by mělo být poskytnuto pojistné plnění. Jen z toho, že žalobkyně označila žalovaného jako pojistníka a sebe za pojistitele (což je ovšem opět jen právní hodnocení) lze usoudit, že to měl být právě žalovaný, kdo se měl ve smlouvě zřejmě zavázal platit žalované pojistné žalobkyni. Žalobkyně totiž tvrdila pouze to, že pojistné (odpovídající žalované jistině) mělo být sjednáno a mělo náležet žalobkyni. Podstatné pro rozhodnutí tak bylo, zda se v nějaké smlouvě žalovaný skutečně zavázal žalobkyni cokoli platit podle žalobkyní specifikovaného smluvního ujednání. 5. Ohledně žalovaných poplatků by se na jednu stranu mohlo jevilo, že by se jedná o poplatky, tedy o sjednané plnění v konkrétní výši. Na druhé straně ovšem lze také žalobní tvrzení vyložit tak, že by mohlo jít o náklady spojené s uplatněním pohledávky na placení pojistného (přesněji žalované jistiny), jejichž náhrada mohla být sjednána v paušální výši. Ani jedna tato možná skutková verze však nebyla uspokojivě vysvětlena. 6. Zcela rozporné pak bylo tvrzení o běhu úroku z prodlení. Ten měl být žalován vždy ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného. Právní hodnocení o splatnosti pojistného za pojistné období bylo žalobkyní vztaženo vždy k výročnímu dni pojištění s odkazem na zákonem stanovenou lhůtu. Pojistné za období od 15. února 2020 tedy mělo být placeno do 15. února 2020, atd. Přesto je úrok z prodlení žalován v případě první tvrzené smlouvy až od 23. května 2020 a v případě druhé smlouvy od 19. září 2020, tedy vždy po žalobkyní hodnoceném zániku pojištění. 7. Překleneme-li se přes tyto rozpory žalobních tvrzení a jejich právního hodnocení, které soudu umožňuje výklad ustanovení § 153 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“) podle nějž soud není vázán právním hodnocením, nýbrž jen skutkovým vymezením žaloby, je zřejmé, že žalobkyně se zřejmě domáhala zaplacení sjednaného plnění, k nimž lze přiřadit také poplatky, se zákonným příslušenstvím. Netvrdila totiž nic o konkrétních (hmotněprávních) nákladech, jež by jí v souvislosti s uplatněním nároku na pojistné vznikly a ohledně částek 300 Kč tudíž nejde o příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Vždy by se tedy mělo jednat o plnění peněžité povinnosti, k níž se žalovaný měl zavázat v písemné smlouvě účastníků. Bez ohledu na to, zda je možné skutková tvrzení podřadit pod právní režim nároku na pojistné podle § 2758 a násl. OZ, nebo se jednalo o smlouvu zákonem typově neupravenou, pramenila by platební povinnost žalovaného ze zásady: smlouvy zavazují (pacta sund servanda), vyjádřené pozitivně v § 1759 věta první OZ. 8. Soud při zjištění skutkového stavu vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatky, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 OSŘ. 9. Z písemnosti, skryté v datovém souboru s názvem [označení souboru] soud zjistil, že účastníci se skutečně dohodli na placení částky 1 487 Kč za půl roku. Nad rámec žalobních tvrzení soud zjistil, že platba byla sjednána zřejmě dne [datum], a to jako pojistné pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem žalobkyní uváděného vozidla, tedy nikoli vozidla samotného. Bylo proto možné souhlasit s právním hodnocením žalobkyně, že se jednalo o pojistnou smlouvu, jejíž režim se řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) (dále jen„ ZPOPV“) a ohledně dalšího pojištění a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. OZ. Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV. Doba pro placení pojistného první den pojistného období byla určena § 2783 odst. 2 OZ. Žalovaná částka 1 013 Kč proto představuje pojistné. 10. Soud však nezjistil, že by v této smlouvě byla sjednána povinnost žalovaného platit žalobkyni poplatky 300 Kč, nebo jakoukoli náhradu výdajů v této výši. 11. Protože se žalobkyně z této první smlouvy domáhala pojistného pouze za dobu od 15. února do 22. května 2020, tedy za 97 dnů, bylo nutné nedoplatek poměrné výše pojistného za tuto dobu určit podle vzorce 1 487* 2/365, neboť žalobkyně nevysvětlila jiný důvod a způsob výpočtu. Výsledkem je částka 790 Kč, představující nedoplatek pojistného ve smyslu 2782 odst. 1 OZ, k jehož placení byl žalovaný povinen podle § 2758 odst. 1 OZ. 12. Výrokem I. proto soud žalobě na placení pojistného 1 013 Kč vyhověl v části 790 Kč. Ve zbytku žalovaného pojistného (223 Kč) pak byla žaloba výrokem II. zamítnuta. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení nedoplatku pojistného 790 Kč, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalo