15 C 239/2021-44 — Okresní soud v Chebu

Předmětem tohoto řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 15. dubna 2021, ve znění doplnění ze dne 10. února tr., na zaplacení částky 1 660 Kč s úrokem z prodlení z této částky podle výroku I. K odůvodnění žaloby žalobkyně právně hodnotila, že původní žalobkyně společnost [právnická osoba], (dále jen„ pojišťovna“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] ve znění dodatku o poskytnutí slevy na pojistném, [název pojistného produktu] [anonymizováno 6 slov] [k vozidlu] [tovární značka], [registrační značka], s pojistným 4 644 Kč za roční pojistné období, splatným měsíčně po 387 Kč, vždy ke 3. dni každého měsíce. Smlouva měla být uzavřena distančním způsobem přijetím nabídky pojišťovna na uzavření smlouvy uhrazením první splátky pojistného 387 Kč žalovaným dne [datum]. Žalovaný však již nezaplatil pojistné splatné ve dnech 3. března, 3. dubna, 3. května, 3. června a 3. července 2020. Za období od 3. března do 8. července 2020 tedy nezaplacené pojistné, po započtení platby žalovaného ve výši 50 Kč, dosáhlo částky 1 560 Kč Vedle toho se pojišťovna domáhala zaplacení 100 Kč jako upomínacích výloh v souladu s čl. 5 odst. 4 pojistných podmínek, z nichž částka 50 Kč měla být poplatkem za upomínku ze dne 21. března 2020 s upozorněním na možný zánik pojištění. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena. Usnesením zdejšího soudu ze dne 31. prosince 2021, č. j. 15 C 239/2021-31, byl připuštěn vstup žalobkyně do řízení namísto pojišťovny k návrhu obou těchto osob, podle nějž byly žalované pohledávky byly smluvně žalobkyni pojišťovnou postoupeny. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání ve věci, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. Před samotným projednáním věci se soud dále zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. Na základě dokazování soud nezjistil, že by žalobkyní tvrzená povinnost žalovaného platit pojistné právě ve výši 4 644 Kč, resp. 387 Kč měsíčně, byla mezi pojišťovnou a žalovaným sjednána. Žalobkyně k prokázání všech svých tvrzení označila důkazy, které byly zjevně vyhotoveny jí samotnou, nebo pojišťovnou, do jejíhož procesního postavení žalobkyně vstoupila. Z upomínek žalobkyně, či jiné společnosti, která měl být původní věřitelkou, lze totiž zjistit pouze to, že takové upomínky byly vyhotoveny, případně, že nějaká zásilka byla odeslána. Soud proto důkazní návrhy v tomto směru nevyslyšel. Ani písemná smlouva zjevně nemohla tvrzené ujednání s žalovaným prokázat. Podle žalobních tvrzení totiž neobsahuje jakékoli potvrzení žalovaného o správnosti jejího obsahu. Podstatné pro rozhodnutí tak mohl důkaz, označený žalobkyní jako přehled předpisů a plateb a výpis z účtu, který žalobkyně výslovně označila k prokázání tvrzení o placení prvního pojistného. Přehled předpisů a plateb také nebyl opatřen podpisem žalovaného, který by tím ve smyslu § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“) potvrzoval správnost údajů v ní uvedených. Z výpisu z účtu pak nebylo možné zjistit, kdo 387 Kč dne [datum] platil a komu jí platil. Z těchto důkazů (důkazních prostředků) proto soud nedospěl ke skutkovým zjištěním, na nichž žalobkyně stavěla svůj nárok. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, ani výlohy (zřejmě náhradu těchto výloh) když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli tato povinnost by mu jinak (v případě placení) tížila podle § 101 odst. 1 OSŘ. Shora uvedené tvrzené ujednání (byť se žalobkyně o sjednání smlouvy nezmiňovala, lze tvrzení o existenci ujednání odvodit z právních úvah žalobkyně o uzavření smlouvy), resp. jejich část, týkající se pojištění, by skutečně bylo možné souladně s žalobkyní hodnotit jako pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. OZ. K tomu, aby předmětná smlouva žalovaného (který zjevně měl být pojistníkem) zavazovala k placení pojistného ve smyslu § 2758 odst. 1 OZ, bylo ovšem nutné zjistit, že se žalovaný k placení pojistného sjednáním smlouvy zavázal. Protože podpis žalovaného na písemné smlouvě nebyl a soud nezjistil, že bylo včas zaplaceno alespoň první pojistné, nemohl soud ani uzavřít, že by došlo k uzavření smlouvy podle § 2758 odst. 2 OZ přijetím nabídky pojistitele včasným zaplacením pojistného. Protože se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 560 Kč právě z důvodu nesplnění sjednané povinnosti žalovaným a protože soud takové ujednání nezjistil, byl nucen žalobu na zaplacení této částky výrokem I. zamítnout pro neunesení důkazního břemene. Nebylo-li zjištěno prodlení s plněním jistiny peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na placení úroku z prodlení, ale ani na další příslušenství, popsané žalobkyní jako upomínací výlohy či poplatek za upomínku. Žaloba tak byla stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu. Pozdější tvrzené smluvní postoupení žalovaných pohledávek tento závěr nemohlo ovlivnit. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.