15 C 252/2021-36 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 28. dubna 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 15. února tr., na zaplacení částky 2 739 Kč. Ta představovala nedoplatek pojistného 2 439 Kč, žalovaného za dobu od 16. září 2020 do 12. února 2021 a administrativní poplatek za odeslání upomínky v částce 300 Kč. Stejnou žalobou byl také žalován uvedený úrok z prodlení podle výroku I., aniž by byl tento nárok blíže odůvodněn. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne [datum] účastníci pojistnou smlouvu [číslo] to za účelem sjednání pojistného produktu [název pojistného produktu] [anonymizováno]. Předmětem pojištění bylo vozidlo [tovární značka], [registrační značka]. Ve smlouvě se žalobkyně měla zavázat zavázal pro případ vzniku nahodilé události poskytnout žalovanému ve sjednaném rozsahu pojistné plnění a žalovaný se pak měl zavázat platit žalobkyni pojistné. Smlouva byla uzavřena na základě písemného návrhu a jeho přijetí formou úhrady prvního předpisu pojistného dne [datum]. Pro pojistné období bylo stanoveno pojistné 5 924 Kč se čtvrtletní splatností a počátek pojištění stanoven ke dni [datum]. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 16. září 2020. Administrativní poplatek za odeslání upomínky byl žalován v souladu se sazebníkem poplatků žalobkyně, který měl být také nedílnou součásti předmětné smlouvy. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a nedostavil se ani k nařízenému jednání, stejně jako žalobkyně a její zástupce, když pouze neúčast strany žalující byla předem omluvena. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil (i s přihlédnutím k výsledku řízení), že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. Podle žalobkyně bylo předmětem ujednání účastníků pojištění, tedy poskytnutí plnění při vzniku nahodilé události na uvedeném pojištěném vozidle. Pokud se žalovaný za to měl zavázat platit žalobkyni sjednané částky, lze souhlasit s právním hodnocením žalobkyně o tom, že se jednalo o pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Podle žalobkyně byla smlouva uzavřena zaplacením prvního pojistného podle její nabídky ve smyslu § 2758 odst. 2 OZ. Z žalobkyní označených důkazů, resp. z označených a předložených písemných důkazních prostředků však soud nezjistil jakékoli ujednání účastníků. Návrh smlouvy nebyl (již podle žalobních tvrzení) podepsán žalovaným a nelze proto vycházet ze správnosti jeho obsahu ve smyslu § 565 OZ. Doklad o zaplacení byl autorizován pouze žalobkyní, nikoli žalovaným. Ani zde tedy není možné vycházet z jeho obsahu. Návrh smlouvy navíc upravoval také způsob placení pojistného v části: platební instrukce. Podle nich bylo nutné pojistné zaplatit připsáním na účet žalobkyně do 15 dnů od vytvoření návrhu smlouvy. Návrh smlouvy nebyl datován, a proto nelze zjistit, zda v souladu byla dodržena lhůta pro zaplacení tak, aby bylo možné právně hodnotit uzavření smlouvy. Podle dokladu o přijetí platby dále mělo být pojistné zřejmě placeno v hotovosti. Není z něj ovšem již zřejmé, zda a kdy byla podle návrhu platba připsána na účet žalobkyně. Další označené důkazy byly pak již bez významu, neboť o sjednání smlouvy zaplacením pojistného nelze uvažovat. Přestože tedy soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalobkyni částku žalovanou jako pojistné, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli tato povinnost by jej jinak (v případě placení) tížila podle § 101 odst. 1 OSŘ, nezbylo soudu než žalobu na zaplacení částky 2 439 Kč, ale i částky 300 Kč výrokem I. zamítnout pro nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, tížící žalobkyni ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ. Žalobkyně se totiž domáhala jejich zaplacení na základě smluvního ujednání, které nebylo soudem zjištěno. Pokud nebylo zjištěno prodlení s placením jistiny peněžité povinnosti, není ani možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství spočívající v žalovaném úroku z prodlení, když žalobkyně neuvedla, že by se jednalo o příslušenství jiné pohledávky. Proto byla žaloba stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud nepřiznal právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.