15 C 273/2019-109 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání platebního rozkazu dne 9. října 2019, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 71 000 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o koupi [značka automobilu], [registrační značka], za cenu žalované jistiny. Pro vady na automobilu žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila dne 18. července 2019 a automobil žalovanému vrátila s žádostí o vrácení již zaplacení kupní ceny. Žalovaný s tím souhlasil, avšak na jeho žádost bylo ujednáno, že kupní cenu vrátí žalobkyni do 31. srpna 2019. To také stvrdil písemným uznáním dluhu ze dne 18. července 2019. Následně žalovaný dopisem ze dne 20. srpna 2019 požádal žalobkyni o prodloužení lhůty pro zaplacení do 30. září 2019, což žalobkyně odsouhlasila dopisem ze dne 11. září 2019. Svou povinnost však žalovaný dosud nesplnil. Podle žalobkyně se tak žalovaný dostal do prodlení s placením žalované jistiny, a proto byl žalován také úrok z prodlení. 2. Žalovaný původně potvrzoval sjednání uváděné kupní smlouvy a vrácení automobilu žalobkyní 18. července 2019. Potvrdil také, že podepsal uznání dluhu, což ovšem učinil bez rozmyšlení s ohledem na svůj tehdy nedobrý zdravotní stav, způsobený [důvody nedobrého zdravotního stavu žalovaného] [anonymizováno 5 slov]. Současně žalovaný hodnotil, že vytknuté vady automobilu odpovídaly době jeho užívání a požadavkům žalobkyně. Vady odstranil a vyzval žalobkyni k převzetí automobilu. 3. Ve věci rozhodl zdejší soud nejprve rozsudkem ze dne 11. listopadu 2020, č. j. 15 C 273/2019-51, kterým vyhověl žalobě v plném rozsahu s odkazem na § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) podle nějž soud vycházel z toho, že písemně uznaný dluh žalovaného co do důvodu i výše vůči žalobkyni trval i v době vyhlášení rozsudku. 4. K odvolání žalovaného ze dne 9. prosince 2020 byl ovšem tento rozsudek, usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. března 2021, č. j. 14 Co 22/2021-76, zrušen a věc byla nalézacímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Důvodem tohoto rozhodnutí byla nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů, neboť soud se nezabýval námitkami žalovaného, které byly významné. Podle závazného právního názoru odvolacího soudu bylo nutné se v dalším řízení zabývat obranou žalovaného. Tou byla jednak namítaná neplatnost uznání dluhu a jednak neexistence dluhu samotného. Na žalovaném bylo, aby prokázal důvody neplatnosti uznání dluhu. Podaří-li se mu to, neuplatní se domněnka uznání dluhu a na žalobkyni bude, aby prokázala uzavření kupní smlouvy a důvody pro odstoupení od ní. Nepodaří-li se mu to, uplatní se uvedená domněnka, avšak žalovaného to nezbaví možnosti domněnku vyvrátit, tedy prokázat, že uznaný dluh neexistoval, a to buď proto, že mezi účastníky nebyla uzavřena kupní smlouva, anebo proto, že zde nebyly důvody pro odstoupení od ni. 5. Na dalším jednání konaném před zdejším soudem dne 6. prosince 2021, byl proto žalovaný vyzván k označení důkazů, jimiž budou prokázány skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit závěr o podpisu prohlášení o uznání dluhu v duševní poruše, která by žalovaného činila k tomuto právnímu jednání nezpůsobilým. Žalovaný takto označil propouštěcí lékařskou zprávu a další lékařskou zprávu, z nichž by měl být zřejmý nejen zdravotní stav žalovaného, ale také závěr o jeho zdravotní nezpůsobilosti. K tomu doplnil skutková tvrzení tak, že v době podpisu prohlášení byl po těžké nemoci, kdy absolvoval [číslo] týdenní pobyt v nemocnici, kde byl v umělém spánku. Po propuštění měl pobývat v dílně jen minimálně. Měla jej zde zastupovat jeho manželka. Dále právně hodnotil, že nebyl majitelem předmětného automobilu a nemohl jej tedy ani žalobkyni prodat. Současně soudu sdělil, že k vozidlu platí pojistné k pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. 6. S tvrzením žalovaného a jeho hodnocením nesouhlasila žalobkyně. Namítala, že žalobkyně byla v den podpisu u žalovaného dvakrát. Žalovaný byl přitom v běžném pracovním procesu. V dílně měl zaměstnance a práce řídil. 7. Při dokazování soud z lékařské propouštěcí zprávy [zdravotnické zařízení] [anonymizováno 5 slov], ze dne [datum] (obsahující zprávy o průběhu hospitalizace a léčení žalovaného), nezjistil žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat eliminaci rozpoznávacích či volních schopností žalovaného do té míry, že by nebyl schopen pochopit obsah listiny, obsahující uznání jeho dluhu, i případné následky, které by v důsledku jeho podpisu této listiny mohly nastat. Protože jiné důkazní prostředky soudu žalovaným předloženy nebyly a další důkazy v tomto směru žalovaný neoznačil, bylo zřejmé, že první části procesní obrany žalovaného nebylo možné v neprospěch žalobkyně přisvědčit. Bylo proto na žalovaném, aby dále prokázal (označil důkazy) skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné uzavřít, že uznaný dluh neexistoval. K tomu byl žalovaný předběžně (ještě před dalším jednáním soudu) vyzván usnesením zdejšího soudu ze dne 9. února 2022, č. j. 15 C 273/2019-89. 8. Žalovaný poté v podání ze dne 28. února 2022 pouze uvedl, že mezi účastníky řízení nebyla uzavřena písemná ani ústní kupní smlouva. Jednalo se o zprostředkování žádosti žalobkyně jinou osobou, na základě které pro žalobkyni sehnal žalovaný uvedený automobil. Veškerá komunikace probíhala mezi žalovaným a společným známým účastníků panem [příjmení]. Žalovaný se poprvé měl setkat se žalobkyní až při podpisu dohody o uznání dluhu. Žádné důkazy k prokázání těchto svých tvrzení žalovaný ovšem neoznačil, přestože byl již v písemné výzvě soudem poučen o procesních následcích nesplnění povinnosti důkazní. Žalovaný výslovně uvedl, že písemné důkazní prostředky předložit nelze. 9. Na další jednání ve věci, konaném před nalézacím soudem dne 25. března 2022, se žalovaný nedostavil. Svou neúčast předem omluvil a vysvětil svým onemocněním. Protože žalovaný současně nepožádal o odročení jednání, byl soudem (i s ohledem na závěry odvolacího soudu o nedostatku pochopení k důvodům neúčasti žalovaného již na prvním jednání ve věci) vyzván ke sdělení, zda žádá o odročení termínu dalšího jednání, anebo zda souhlasí s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný soudu sdělil, že zvážení nutnosti účasti žalovaného ponechává na úvaze soudu. Pokud soud zváží, že účast žalovaného na jednání není nutná a nebude mít vliv na rozhodnutí soudu, netrval by na odročení ujednání. Pokud by ovšem jeho účast na jednání byla pro něj výhodná, raději by se jednání účastnil a případně vypovídal. 10. Z uvedeného je zřejmé, že žádost žalovaného byla podmíněna úvahou soudu o nutnosti, resp. výhodnosti účasti žalovaného na jednání. K takové žádosti ovšem soud nemohl přihlédnout ve smyslu § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“). Účast na jednání je procesním právem účastníka řízení. Přítomnost účastníka na jednání je povinná v zásadě jen tehdy, pokud soud hodlá účastníka podrobit výslechu. To, zda bude procesní právo účasti na jednání před soudem účastníkem využito, či nikoli, je tedy zcela v dispozici nositele tohoto práva. Soud nemá pravomoc jakkoli za účastníky řízení zvažovat, kdy je pro ně přítomnost na jednání výhodná, či nikoli. Jakýkoli jiný postup by byl porušením zásady rovnosti účastníků (§ 18 odst. 1 OSŘ) a zásady dispoziční. Protože tedy žalovaný nepožádal soud o odročení jednání, které bylo možné provést také v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 OSŘ), soud dokončil dokazování a rozhodl v dalším již bez přítomnosti žalovaného na jednání. 11. Ohledně zjištěného skutkového stavu nalézacímu soudu nezbylo než zopakovat, že žalovaný svým vlastnoručním podpisem na listině ze dne 18. července 2019 stvrdil, že dluží žalobkyni částku 71 000 Kč jako kupní cenu vráceného automobilu specifikovaného žalobkyní, kterou jí zaplatí do 31. srpna 2019. Žalobkyně pak následně v dopise ze dne 11. září 2019 souhlasila s tím, že tato částka jí bude žalovaným zaplacena do 25. září 2019 Tyto skutečnosti byly soudem zjištěny z obsahu uvedených listin (písemností). 12. Protože žalovaný neunesl svou důkazní povinnost, která jej tížila podle § 120 odst. 1 OSŘ, jak ohledně tvrzené duševní poruchy (nedostatku vůle a rozpoznávacích schopností), která jej měla činit neschopným právně jednat při podpisu písemného uznání dluhu, tak ohledně skutečností, z nichž by bylo možné dovodit neexistenci tohoto dluhu, bylo nutné zjištěný skutkový stav posoudit i nyní podle § 2053 OZ. Soud proto i v tomto dalším řízení vycházel podle citovaného ustanovení z toho, že uznaný dluh žalovaného trval v době vyhlášení rozsudku. 13. Pokud se tedy žalovaný písemně zavázal, že žalobkyni zaplatí částku odpovídající žalované jistině, přičemž se mělo jednat o kupní cenu placenou dříve žalobkyní za jí vrácený automobil, tížila jej po odstoupení žalované od kupní smlouvy, tedy po zrušení této smlouvy od počátku (§ 2004 odst. 1 OZ) povinnost vydat žalobkyni dříve přijatou částku 71 tis. Kč (jako plnění z právního důvodu, který odpa