15 C 432/2021-35 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 22. října 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 3. října 2022, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 175 Kč, představující příspěvek 5 875 Kč a poplatek 300 Kč spojený s mimosoudním uplatněním práva na tento příspěvek s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný, jakožto vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměl sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v době od 25. února do 28. června 2020, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 tohoto zákona tak žalobkyni vznikl nárok na žalovaný příspěvek za 125 dní v uváděném období, vypočtený podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalovaný totiž nereagoval na písemnou výzvu žalobkyně k zaplacení příspěvku, která mu měla být odeslána dne 30. října 2020. Ohledně poplatku 300 Kč žalobkyně jen odkázala na § 4 odst. 4 ZPOPV a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně právně hodnotila, že splatnost žalovaných částek nastala dne 13. ledna 2021. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla blíže odůvodněna. Soud při posouzení věci vycházel z právního názoru o tom, že řízení o zaplacení příspěvku je občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, č. j. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení vedeného pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, č. j. 12 Co 99/2013-62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu je tedy zřejmé, že soud rozhodoval o soukromoprávním nároku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k prvnímu jednání nařízenému ve věci na den 12. října tr. se bez omluvy nedostavil. Dokazováním soud zjistil, že žalovaný byl v předmětné době zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník předmětného vozidla. Dopisem ze dne 29. října 2020 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k placení žalovaného příspěvku ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy, přičemž tento dopis byl předán k poštovní přepravě žalovanému dne 30. října 2020. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nesjednal zákonem předepsané pojištění odpovědnosti za újmu způsobeno provozem vozidla, neboť v rozporu s § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) neuplatnil pozitivní tvrzení o této skutečnosti. Nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku 5 875 Kč je zakotven v § 4 odst. 1 ZPOPV. Podle § 4 odst. 2 písm. a) ZPOPV je totiž nutné žalovaného považovat za vlastníka předmětného vozidla, který nesplnil povinnost k uváděnému pojištění, jež mu ukládá § 3 odst. 2 téhož zákona. Žalovaná výše příspěvku pak odpovídala § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. Nárok na zaplacení (náhrady) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, jakožto hmotněprávního příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, je zakotven v § 4 odst. 4 ZPOPV a jeho žalovaná výše odpovídala § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV. Protože žalovaný nezaplatil příspěvek a náhradu nákladů 300 Kč ve lhůtě stanovené žalobkyní ve smyslu § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) ve spojení s § 4 odst. 7 ZPOPV, dostal se ve smyslu §§ 1968 a 1970 OZ do prodlení s placením peněžitého dluhu a je tak podle § 1970 OZ povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. soud ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů na uplatnění svého práva před soudem. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 400 Kč v souladu s § 137 OSŘ; Odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. výzva k plnění, 2. převzetí a příprava věci, 3. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu a za jeden úkon právní služby (4. účast na jednání před soudem) v částce 1 500 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, tj. v součtu 2 100 Kč; Provozní výdaje této zástupkyně nahrazované v paušální výši po 100 Kč za první tři uvedené úkony právní služby ve smyslu § 14b odst. 2 advokátního tarifu a v částce 300 Kč za poslední z nich ve smyslu 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, tj. v součtu 600 Kč; Náhradu 1 000 Kč za promeškaný čas strávený zástupkyní (resp. podzástupcem) žalobkyně cestou k jednání před soudem dne 12. října tr., která odpovídá § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Hotový výdaj 2 915 Kč podle § 137 odst. 1 OSŘ za cestu zástupkyně (resp. podzástupce) žalobkyně osobním motorovým vozidlem k jednání před soudem, který odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 7 l BA na 100 km na trase 373 km dlouhé a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. a § 4 písm. c) vyhlášky 116/2022 Sb.; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Celkem se jedná o částku 8 404 Kč O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.