15 C 444/2021-30 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 3. listopadu 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 1. září 2022, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 397 Kč s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný, jakožto vlastník/provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 do 1 850 cm3, [registrační značka], [VIN kód] neměl v době od [datum]. [anonymizováno] do [datum] (předmětná doba) sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoli je tato povinnost založena ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZPOPV“). S odkazem na § 4 odst. 1 tohoto zákona se tak žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku 7 097 Kč za 151 dní v uváděném období vypočteného podle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb. a poplatku 300 Kč spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 ZPOPV, jehož výše je stanovena ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., neboť žalovaný tyto částky žalobkyni dosud nezaplatil, přestože k tomu byl písemně vyzván. Žalobkyně hodnotila, že splatnost žalované částky nastala dne 13. ledna 2021. Stejnou žalobou se žalobkyně domáhala také zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by tento nárok dále zdůvodnila. Soud při posouzení věci vycházel z právního názoru o tom, že řízení o zaplacení příspěvku je občanskoprávní řízení a že soud má pravomoc v této věci rozhodnout, protože není jiný orgán, jemuž by zákonu tuto pravomoc svěřil. Tento závěr byl vyjádřen v usnesení (odvolacího) Krajského soudu v Plzni ze dne 29. března 2013, č. j. 61 Co 148/2013-59, jímž bylo změněno rozhodnutí nalézacího soudu o zastavení řízení vedeného pod spisovou značkou 115 EC 45/2011. V této souvislosti lze odkázat na jiné usnesení Krajského soudu v Plzni (jakožto soudu odvolacího v obdobné věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 EC 394/2010) ze dne 25. března 2013, č. j. 12 Co 99/2013-62, podle nějž je žalované plnění pojistným. V tomto smyslu je tedy zřejmé, že soud rozhodoval o soukromoprávním nároku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k prvnímu jednání nařízenému ve věci na den 12. září tr. se bez omluvy nedostavil. Dokazováním soud zjistil, že žalovaný byl v předmětné době vlastníkem shora uvedeného osobního automobilu, jak napovídal zápis v registru silničních vozidel. Dopis žalobkyně ze dne 29. října 2020 a poštovní podací arch pak prokazoval zaslání kvalifikované výzvy žalovanému, která byla předána k poštovní přepravě dne 30. října 2020. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný, jakožto vlastník a provozovatel vozidla nesjednal zákonem předepsané pojištění odpovědnosti za újmu způsobeno provozem vozidla, neboť žalovaný v rozporu s § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“) neuplatnil pozitivní tvrzení o této skutečnosti. Vzhledem k uvedeném bylo zřejmé, že žaloba je důvodná a současně oprávněná, když nárok žalobkyně na zaplacení příspěvku vychází z § 4 odst. 1 ZPOPV; jeho žalovaná výše odpovídala § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV; nárok na zaplacení náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek vychází z § 4 odst. 4 ZPOPV a jeho žalovaná výše odpovídala § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve spojení s § 4 odst. 5 ZPOPV; splatnost příspěvku a náhrady nastala podle 30 denní lhůty stanovené žalobkyní ve smyslu § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) a § 4 odst. 7 ZPOPV, kdy se podle § 573 OZ má za to, že k poštovní přepravě podaná zásilka s výzvou došla do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy 3. listopadu 2020; nárok na zaplacení úroku z prodlení vychází z § 1970 OZ a jeho žalovaná výše odpovídala § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. proto soud uložil žalovanému zaplatit částku 7 397 Kč, která se skládá ze žalovaného příspěvku 7 097 Kč a náhrady nákladů spojených s mimosoudním vymáháním příspěvku 300 Kč, jakožto hmotněprávního příslušenství příspěvku ve smyslu § 513 OZ, a z těchto částek zákonný úrok z prodlení. Lhůta pro plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. soud ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ přiznal zcela procesně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatnění svého práva před soudem. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto účtované náklady na: Soudní poplatek v částce 400 Kč v souladu s § 137 OSŘ; Odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, (všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. sepis výzvy k placení a 3. sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu po 200 Kč a za jeden úkon právní služby (4. účast na jednání před soudem) podle § 7 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu v částce 1 500 Kč; Provozní výdaje této zástupkyně v paušální výši za první tři uvedené úkony právní služby ve smyslu § 14b odst. 2 advokátního tarifu po 100 Kč a za poslední z nich ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 300 Kč, a to v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky, tentokráte například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001, tj. v součtu 600 Kč; Náhradu v požadované výši 1 000 Kč za promeškaný čas strávený zástupkyní (podzástupkyní) žalobkyně cestou k jednání před soudem dne 12. září tr., která odpovídá této náhradě podle § 14 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu, a to v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; Náhradu cestovního výdaje jako hotového výdaje podle § 137 odst. 1 OSŘ za cestu zástupkyně žalobkyně (podzástukyně) osobním motorovým vozidlem k jednání před soudem ve výši 2 418 Kč, která odpovídá § 30 a § 32 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve spojení s § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, při průměrné spotřebě 3,9 l NM na 100 km na trase dlouhé 370 km a podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb.; Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhleno podle § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Celkem se jedná o částku 7 803 Kč O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.