20 C 215/2021-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 494 Kč s úroky ve výši 29 % ročně z částky 7 643,98 Kč za dobu od 22. 1. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 4 392,84 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 7 643,98 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 7 643,98 Kč za dobu od 22. 8. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 1 029,81 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 643,98 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, vše z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ zapůjčitel“) za žalovaným, vzniklé na základě první nesplacené zápůjčky žalovaným, když pohledávka zapůjčitele byla následně postoupena žalobkyni. 2. Dále se stejnou žalobou žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 275 Kč s úroky ve výši 29 % ročně z částky 16 800,39 Kč za dobu od 7. 4. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 8 506,91 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 16 800,39 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 16 800,39 Kč za dobu od 22. 8. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 2 263,39 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 800,39 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, i zde vše z titulu pohledávky stejného zapůjčitele za žalovaným, vzniklé na základě druhé nesplacené zápůjčky žalovaným, kdy i tato pohledávka zapůjčitele byla smluvně postoupena žalobkyni. 3. Konečně se v rámci téže žaloby žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 299 Kč s úroky ve výši 29 % ročně z částky 21 554,97 Kč za dobu od 23. 8. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 8 404,04 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 21 554,97 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 21 554,97 Kč za dobu od 22. 9. 2019 do 18. 12. 2020 v kapitalizované výši 2 718,32 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 554,97 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, i zde vše z titulu pohledávky stejného zapůjčitele za žalovaným, vzniklé na základě třetí nesplacené zápůjčky žalovaným, kdy i tato pohledávka zapůjčitele byla smluvně postoupena žalobkyni. 4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 5. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále uvedených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 21. 7. 2017 uzavřel zapůjčitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal zapůjčiteli splatit spolu s úroky ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 4 901 Kč, s poplatkem za„ zpracování, doručení a flexibilní splácení“ ve výši 5 340 Kč a s poplatkem za„ administrativní činnost a komfortní splácení“ ve výši 6 018 Kč v 17 měsíčních splátkách po 2 015 Kč spolu s 18. splátkou ve výši 2 004 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 36 259 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 21. 1. 2019. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto uhradil dle žalobních tvrzení toliko 24 765 Kč, poslední splátku pak uhradil dne 22. 7. 2019, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním ze dne 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá části jistiny poskytnuté částky ve výši 7 643,98 Kč a části dlužného poplatku ve výši 3 850,02 Kč, tedy celkem ve výši 11 494 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel. 6. Soud dále obdobně v případě druhé nesplacené zápůjčky zjistil skutkový stav rovněž odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 6. 10. 2017 došlo mezi zapůjčitelem a žalovaným k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle které zapůjčitel poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, tuto žalovaný rovněž převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a zavázal se jí zapůjčiteli splatit spolu s úroky ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 7 352 Kč, s poplatkem za„ zpracování, doručení a flexibilní splácení“ ve výši 7 760 Kč a poplatkem za„ administrativní činnost a komfortní splácení“ ve výši 9 027 Kč v 17 měsíčních splátkách po 3 008 Kč spolu s 18. splátkou ve výši 3 003 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 54 139 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 6. 4. 2019. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto uhradil dle žalobních tvrzení toliko 26 864 Kč, poslední splátku pak uhradil dne 22. 7. 2019, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním ze dne 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá části jistiny poskytnuté částky ve výši 16 800,39 Kč a dlužnému poplatku ve výši 10 474,61 Kč, tedy celkem ve výši 27 275 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel. 7. Konečně soud zjistil skutkový stav i zde odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 22. 2. 2018 došlo mezi zapůjčitelem a žalovaným k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle které zapůjčitel poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, tuto žalovaný rovněž převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a zavázal se jí zapůjčiteli splatit spolu s úroky ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 7 352 Kč, s poplatkem za„ zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši 10 178 Kč a poplatkem za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši 6 609 Kč v 17 měsíčních splátkách po 3 008 Kč spolu s 18. splátkou ve výši 3 003 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 54 139 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 22. 8. 2019. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto uhradil dle žalobních tvrzení toliko 17 840 Kč, poslední splátku pak uhradil dne 22. 7. 2019, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním ze dne 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá části jistiny poskytnuté částky ve výši 21 554,97 Kč a dlužnému poplatku ve výši 14 744,03 Kč, tedy celkem ve výši 36 299 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel. 8. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění obou jeho dluhů předžalobní výzvou ze dne 28. 6. 2021. 9. Právní vztahy mezi zapůjčitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztahy založené uzavřenými smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu těchto smluv, určující vzájemná práva a povinnosti stran každé smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože samotné smlouvy formulářového předtištěného typu, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši zápůjček, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným v rámci každé smlouvy zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, jsou co do obsahu i co do formy smlouvami transparentními, nadepsaný soud vycházel při jejich hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, z rozsudků téhož soudu ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí a obdobné právní kvalifikace, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, že na straně jedné byly v případě poskytnutých jistin sjednány úroky vyčíslené částkami 4 901 Kč, 7 352 Kč a znovu 7 352 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do tzv. poplatku zahrnuty další částky tak, jak popsáno výše. Posuzuje-li pak soud uzavřené smlouvy jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit zapůjčiteli ohledně všech tří zápůjček v rámci 18 měsíčních splátek jistinu vždy navýšenou o více než 80 %, což byla výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Ostatně sám zapůjčitel roční procentní sazbu nákladů kvantifikoval v případě první zápůjčky výší 129,90 % a v případě druhé a třetí zápůjčky výší 128,22 %.