28 C 225/2021-14 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 27. 10. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s kapitalizovaným úrokem z prodlení, a to z titulu dluhu žalovaného na televizních poplatcích. 2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný se od února 2019 stal poplatníkem televizního poplatku, neboť byl odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, nebyl přihlášen v evidenci poplatníků televizních poplatků a žalobkyni ve lhůtě 30 dnů po obdržení výzvy s poučením ze dne 26. 6. 2018, doručené žalovanému dne 13. 7. 2018, nesdělil skutečnosti, které by vyvracely jeho povinnost k úhradě televizního poplatku, nedoručil o tomto čestné prohlášení, kdy ani nepodal přihlášku k úhradě televizních poplatků, přičemž byl poučen o následcích, nebude-li na výzvu reagovat, žalovanému tak vznikla ze zákona jako poplatníkovi povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. O zařazení do evidence plátců televizního poplatku byl žalovaný informován dopisem žalobkyně ze dne 28. 1. 2019 s tím, že první poplatek ve výši 135 Kč byl předepsán se splatností do 15. 2. 2019. Žalovaný povinnosti hradit televizní poplatek nedostál za měsíce únor 2019 až leden 2020, kdy poslední částka byla splatná dne 15. 1. 2020, následně byl žalovaný jako poplatník odhlášen. Tuto povinnost nesplnil ani přes žalobkyní zaslanou výzvu k úhradě ze dne 8. 3. 2021 a 18. 5. 2021. 5. Soud pak na zjištěný skutkový stav aplikoval zejména ustanovení § 2 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, podle kterého se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu, kdy toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu, dle § 3 odst. 4 tohoto zákona jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě, podle § 5 odst. 1, odst. 2 cit. zák. poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku, televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2 zákona. Výše televizního poplatku pak od 1. 1. 2008 činí 135 Kč měsíčně. Pokud žalovaný dlužné jednotlivé částky neuhradil, dostal se podle § 7 odst. 2 cit. zák., podle kterého je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, dnem následujícím do prodlení s plněním svého závazku a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném úrok z prodlení podle § 10 shora uvedeného zákona a podle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala ze žalované částky za dobu prodlení ke dni vyhotovení žaloby, tedy 27. 10. 2021, v kapitalizované výši. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, ve stanovené lhůtě před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, má tak vůči žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Za splnění požadavků dle shora uvedených ustanovení přísluší žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Výši účelných nákladů řízení na straně žalobkyně soud s poukazem na závěry Nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, týkajících se postavení žalobkyně a její schopnosti vymáhat nezaplacené televizní poplatky vlastním aparátem, určil tak, že těmto odpovídá pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, nikoliv již náklady zastoupení žalobkyně advokátem.