28 C 63/2022-29 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 14. 10. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba] [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo], a žalovaným s využitím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webového portálu provozovaného právním předchůdcem žalobkyně, když pohledávka shora uvedené společnosti byla následně smluvně postoupena žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně bezhotovostně poskytl žalovanému dne 13. 6. 2019 částku 22 000 Kč, žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak tento ve stanovené lhůtě splatnosti do 13. 10. 2020 neuhradil, na tento ničeho neuhradil ani po postoupení pohledávky žalobkyni. Žalobkyně s nárokem na zaplacení jistiny ve výši celkem 22 000 Kč uplatnila rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Pokud by se soud neztotožnil s právním závěrem žalobkyně o existenci jejího nároku z titulu shora uvedené smlouvy, domáhala se případně uložení povinnosti žalovanému žalovanou částku s příslušenstvím uhradit z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání. 3. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bezhotovostně dne 13. 6. 2019 částku 22 000 Kč, a to na běžný účet číslo [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo], kdy sdělením [právnická osoba] ze dne 2. 6. 2022 bylo prokázáno, že majitelem předmětného účtu byl v rozhodné době žalovaný a předmětná částka byla dne 13. 6. 2019 na účet žalovaného připsána. Pokud žalobkyně odkazovala na předložené listiny, kterými dokládala uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, toto její tvrzení nemá soud za prokázané, neboť předložený žalovaným nepodepsaný formulář nelze hodnotit jako uzavřenou smlouvu o úvěru, kdy žalobkyně ani jinak neprokázala, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo ke smluvnímu koncensu stran uzavření úvěrové smlouvy jinak, a to i způsobem za použití prostředků komunikace na dálku dle všeobecných obchodní podmínek právního předchůdce žalobkyně. Soud poté vycházel z toho, že bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně částku 22 000 Kč. Ostatně toto žalovaný nevyvracel, kdy ani nijak nezpochybňoval tvrzení žalobkyně, že tuto částku dosud právnímu předchůdci žalobkyně či žalobkyni neuhradil. Svoji pohledávku za žalovaným právní předchůdce, postupitel, postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021, což žalobkyně prokázala předmětnou smlouvou včetně přílohy, postoupení pohledávky bylo následně žalovanému před podáním žaloby oznámeno. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2021. Žalovaný dluh neuhradil. 5. Právní vztah mezi postupitelem, právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným by bylo namístě, pokud by žalobkyně prokázala řádné uzavření smlouvy, posoudit jako vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Uzavření této smlouvy a ani smlouvy jiného typu však nebylo žalobkyní předloženými listinami prokázáno. S ohledem na uvedená skutková zjištění soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 22 000 Kč, kdy nebylo vyvráceno její tvrzení, že žalovaný právnímu předchůdci či žalobkyni něčeho neuhradil. Ostatně přiznání uplatněného nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení navrhovala případně i samotná žalobkyně. 6. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Ze zjištěného skutkové stavu soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo plněno bez právního důvodu, na jeho straně došlo přijetím tohoto plnění ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je povinen vydat ochuzenému, s ohledem na postoupení pohledávky je tímto oprávněným žalobkyně, která má právo žádat po žalovaném rovněž úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o.z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě vyhověl včetně uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, ve stanovené lhůtě před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, má tak vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 880 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) činí odměna za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) po 300 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokát je registrován jako plátce DPH; o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.