8 C 288/2022-15 — Okresní soud v Chebu

Žalobkyně se žalobou domáhala od žalovaného zaplacení částek s příslušenstvím, uvedených v bodech I. a II. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovanému poskytla dne [datum] na základě jeho žádosti ze dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč, splatný dne 11. 7. 2022. Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek. Před uzavřením úvěru posoudila žalobkyně schopnost žalovaného splácet. Žalovaný na úhradu úvěru nic neuhradil. Žalobkyně dle smlouvy odeslala žalovanému doporučeně poštou 2 upomínky k úhradě, za které byla žalovanému naúčtována v článku 7.4 smlouvy sjednaná náhrada vynaložených nákladů ve výši 450 Kč, resp. 650 Kč. Protože žalovaný na upomínky nereagoval, byla žalobkyně nucena předat pohledávku k inkasnímu řízení, za což byla žalovanému dle článku 7.4 smlouvy naúčtována náhrada nákladů ve výši 1 500 Kč. Byl sjednán jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč. Protože žalovaný nesplnil své povinnosti dle článků 7.2 a 7.3 smlouvy byla mu naúčtována smluvní pokuta dle článku 7.2 ve výši dvakrát 300 Kč. Žalovaný dluh neuhradil přes písemnou předžalobní upomínku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. <i>Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) bez nařízení jednání.</i> <i>Podle § 157 odst. 4 OSŘ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> Soud má za prokázané, že žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla dne [datum] na základě jeho žádosti ze dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 2 000 Kč, splatný dne 11. 7. 2022. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila žalovaného schopnost poskytnutý úvěr splácet. Byl sjednán jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 136 Kč. Žalovaný dluh neuhradil. Dle uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, konkrétně článku 7.4., žalobkyně žalovanému doporučeně odeslala dvě upomínky k úhradě, za něž mu dle smlouvy naúčtovala náhradu vynaložených nákladů ve výši 450 Kč a 650 Kč. Dále žalobkyně předala pohledávku k inkasnímu řízení a za to žalovanému naúčtovala dle čl. 7 smlouvy náhradu těchto nákladů ve výši 1500 Kč. Protože žalovaný nesplnil své povinnosti z předmětné smlouvy z článku 7.2 a 7.3., žalobkyně mu naúčtovala smluvní pokutu v souladu s článkem 7.2., a to ve výši dvakrát 300 Kč. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že s ohledem na výši v době sjednání úvěrové smlouvy obvyklé výše spotřebitelského úroku (při úvěru domácnostem s fixací do 1 roku v měsíci červnu 2022) 11,85 % ročně a výši smluvně sjednané úrokové sazby 39 % ročně i dalším smluvním ujednáním včetně jednání o„ poplatku za poskytnutí úvěru“ ve výši 2 136 Kč, který může být snížen na 496 Kč, který však nelze považovat za nic jiného, než za další, a to skrytý, úrok (ve výši 106,8 % ročně, po možném snížení 24,8 % ročně), a s ohledem na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně (tj. 36,5 % ročně) pro případ prodlení s úhradou úvěru, stíhající při porušení povinnosti žalovanou, která je v postavení spotřebitele, považuje soud dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), celou úvěrovou smlouvu jako celek za neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku. Soud proto při zohlednění celého obsahu smlouvy, dospěl k závěru, že intenzita nerovnováhy v neprospěch spotřebitele je tak velká, že stejně jako ve výše uvedených případech je smlouva jako celek ve smyslu § 580 OZ pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná. Protože je prokázáno poskytnutí částky 2 000 Kč žalobkyní žalovanému, uložil soud žalovanému dle § 2991 OZ vrátit žalobkyni plnění, které mu bylo poskytnuto bez právního důvodu, a které dosud žalobkyni nevrátila a představuje tak bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ, a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Ve věci měl větší díl úspěchu žalovaný, kterému tak ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovaný však byl po celé soudní řízení pasivní a žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů řízení právo.