9 C 164/2022-128 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 5. 2020 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva nazvaná jako [název smlouvy] [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 22,80 % ročně uhradit v 72 měsíčních splátkách po 833,10 Kč. Žalovaný nehradil měsíční splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobkyně tak úvěr ke dni 19. 11. 2018 zesplatnil. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce. Žalobkyně tak uplatňuje vůči žalovanému nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 2 710,18 Kč a dále kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny ke dni 25. 2. 2020 ve výši 215,07 Kč a smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, obojí z dlužné jistiny od 26. 2. 2020 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného dne 31. 3. 2020 písemně vyzvala k úhradě předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž žalovaný dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaným byla uzavřena smlouva nazvaná jako [název smlouvy] [anonymizováno 8 slov] [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 22,80 % ročně uhradit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 833,10 Kč, celkem tak měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradit za řádnou dobu trvání smlouvy částku 59 911,20 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil měsíční splátky řádně a včas, prohlásil právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 19. 11. 2018 za splatný, což žalovanému oznámil písemně dopisem z téhož dne. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 28. 2. 2020. Dlužná částka představuje jistinu dluhu ve výši 2 710,18 Kč. Žalovaný na svůj dluh žalobkyni dosud ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 31. 3. 2020. 6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vzniklý z uzavřené smlouvy o úvěru podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, kdy smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel (zde žalobkyně), že na požádání dlužníka (zde žalovaného) poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný tohoto svého závazku nedostál, když neplnil řádně a včas. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úrok z prodlení dle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě zcela vyhověl. 7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Jedná o tzv.„ formulářovou“ žalobu podávanou týmž žalobcem opětovně ve skutkově a právně obdobných věcech, soudu proto v případě přiznání náhrady nákladů řízení postupoval podle § 14b AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.