9 C 18/2022-55 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 10. 2021 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 153 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr měsíčními splátkami po 2 084,44 Kč spolu s úrokem ve výši 9,90 % ročně vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 8. 2007. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, dostal se s plněním svého dluhu do prodlení a právní předchůdce žalobkyně dluh žalovaného v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně ke dni 22. 5. 2012 zesplatnil. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 9. 2013. Po postoupení pohledávky uzavřel žalovaný s žalobkyní dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne [datum], v níž žalovaný uznal vůči žalobkyni dluh ve výši 137 754 Kč. Na základě této dohody uhradil žalovaný žalobkyni celkem 131 500 Kč, přičemž tato částka byla žalobkyní započtena nejprve na úroky z prodlení. Ke dni 14. 10. 2021 činil dluh žalovaného celkem 89 478,48 Kč a sestával z dlužné jistiny dluhu ve výši 85 728,73 Kč a dlužného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 23. 3. 2021 do 14. 10. 2021 ve výši 3 749,75 Kč. Žalobkyně žalovaného dne 14. 10. 2021 písemně vyzvala k úhradě předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), žalovaný dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 72 000 Kč. Na základě smlouvy o úvěru vznikla právnímu předchůdci žalobkyně pohledávka ve výši 132 272,67 Kč, kterou tento včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 9. 2013. Po postoupení pohledávky uzavřel žalovaný s žalobkyní dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři ze dne [datum], v níž žalovaný uznal vůči žalobkyni dluh ve výši 137 754 Kč co do důvodu i výše. Žalovaný se v dohodě o uznání dluhu zavázal tento dluh uhradit žalobkyni v 92 měsíčních splátkách po 1 500 Kč s tím, že žalobkyně byla oprávněna požadovat v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoliv splátky okamžité splacení celého dluhu. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 131 500 Kč, přičemž tato částka byla žalobkyní započtena nejprve na úroky z prodlení. Ke dni 14. 10. 2021 činil dluh žalovaného celkem 89 478,48 Kč a sestával z dlužné jistiny dluhu ve výši 85 728,73 Kč a dlužného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od 23. 3. 2021 do 14. 10. 2021 ve výši 3 749,75 Kč. Žalobkyně žalovaného dne 14. 10. 2021 písemně vyzvala k úhradě předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o. s. ř., žalovaný dosud ničeho neuhradil. 5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu. 6. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli a věřitel s tím souhlasí. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a to zejména předložením uznání dluhu podepsaným žalovaným, a vzhledem k tomu, že žalovaný právní domněnku založenou předloženým uznáním dluhu nikterak nevyvracel, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě zcela vyhověl. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do splatnosti, dostal se s placením dluhu do prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši, ve které žalobkyně požadovala, když tato neodporuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 3 430 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 4 700 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) dle § 7 bod 5. AT v celkové výši 14 100 Kč a 3 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.