9 C 395/2021-33 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 14. 10. 2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 332 Kč (jistina 8 200 Kč + poplatek 2 132 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 7. 8. 2020 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a dále smluvní pokuty v částce 3 526 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 200 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni do 6. 8. 2020 spolu s poplatkem ve výši 2 132 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta prostřednictvím webové stránky žalobkyně, [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky, poté vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – [název formuláře] [anonymizována tři slova], kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tím žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“, čímž zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který [právnická osoba] zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., smluvní pokutu ve výši 3 526 Kč (s ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb. zákon o spotřebitelském úvěru, a rozhodnutí žalobkyně nezatěžovat žalovaného neúměrnými náklady v souvislosti s jejím prodlením, žalobkyně vymáhá smluvní pokutu z prodlení pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru) a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy, písemné výzvy zaslány dne: 13. 8. 2020, 20. 8. 2020, 27. 8. 2020, 5. 9. 2020, 20. 9. 2020). Žalovaný ke dni podání žaloby ničeho neuhradil. Dne 16. 7. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku. 2. Při procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který se nikterak nevyjádřil k žalobním tvrzením a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř., vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků (smlouva o zápůjčce včetně obchodních podmínek, potvrzení o platbě ze 7. 7. 2020, upomínky z 13. 8. 2020, 20. 8. 2020, 27. 8. 2020, 5. 9. 2020, 20. 9. 2020, předžalobní upomínka ze dne 15. 7. 2021 s podacím lístkem z 16. 7. 2021 a sdělení [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] z 14. 2. 2022), na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. 3. Soud nemá za prokázané, že žalovaný potvrdil na internetové stránce žalobkyně seznámení se zněním smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek zaškrtnutím řádku s výslovným prohlášením, když toto tvrzení není ničím prokázáno a žalobkyně k prokázání ani nenavrhla žádný důkaz; žalobkyní předložená písemná smlouva ani všeobecné obchodní podmínky nejsou podepsány žalovaným, když sice obsahují strojem uvedené jméno a příjmení žalovaného a PIN kód, je však zřejmé, že tyto údaje musela na smlouvu připojit žalobkyně. Sama žalobkyně tvrdí, že žalovaný podepsal smlouvu PINem, který mu žalobkyně zaslala, avšak již žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, jak technicky žalovaný měl tento svůj ad hoc podpis pod dokumenty připojit. Stejně tak žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by žalovanému byl žalobkyní jako ad hoc podpis odeslán právě PIN, který je uveden v závěru obou dokumentů (smlouva o zápůjčce a všeobecné obchodní podmínky), přičemž – již z tvrzení samotné žalobkyně o tom, že to ona zaslala žalovanému příslušný PIN – je zjevné, že PIN není obvyklým způsobem podepisování žalovaného, kde by bylo možné předpokládat – pokud to sám žalovaný nezpochybní – že skutečně dokument podepsal žalovaný. Je tudíž zjevné, že jméno, příjmení a PIN doplnila za žalovaného na závěr obou dokumentů sama žalobkyně a není tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný projevil vůli uzavřít se žalobkyní smlouvu o zápůjčce za podmínek uvedených v ní a všeobecných obchodních podmínkách. Dále nemá soud za prokázanou žalobkyní tvrzenou skutečnost o odeslání a doručení upomínek předcházejících předžalobní výzvě, když nebyly doloženy poštovní podací archy či jiné důkazy nezávislé třetí osoby prokazující odeslání. Nadto vzhledem k neprokázání uzavření smlouvy o zápůjčce ani seznámení se s všeobecnými podmínkami žalovaným není prokázaná ani dohoda účastníků o případné výši nákladů s upomínkami souvisejícími. Naopak poskytnutí finančních prostředků žalobkyní na účet žalovaného dne 7. 7. 2020 má soud za jednoznačně prokázané z potvrzení o platbě a ze sdělení banky žalovaného. 4. Vzhledem k výše uvedenému se žalobkyně mohla domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne 7. 7. 2020 ve výši 8 200 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 8 200 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Ohledně úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. soud tento žalobkyni výrokem I. přiznal od 27. 7. 2021, neboť vzhledem k závěru soudu o neprokázání uzavření smlouvy, tedy ani tam uvedené splatnosti, vycházel soud ze splatnosti pohledávky po výzvě adresované žalobkyní žalovanému vycházeje přitom z obsahu spisu, ze kterého soud první výzvu k zaplacení včetně potvrzení o odeslání zjistil v předžalobní výzvě ze dne 15. 7. 2021, odeslaná dne 16. 7. 2021, podle § 573 o. z. fikce doručení třetí pracovní den, tj. 21. 7. 2021, dle výzvy splatné do 3 dnů (ve prospěch spotřebitele soudem interpretováno do 3 dnů od doručení, nikoliv od odeslání či vyhotovení výzvy), tj. 26. 7. 2021, žalovaný je tak v prodlení s úhradou od 27. 7. 2021. 5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy o zápůjčce byly další nároky spočívající ve zbývající jistině (zahrnující i poplatek), ve zbývajících zákonných úrocích, v požadované náhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky a v požadované smluvní pokutě nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala. 6. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, když v daném řízení byli po zohlednění příslušenství uplatněného nároku v souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005, oba účastníci úspěšní zcela srovnatelně.