10 C 270/2023-20 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že za 1) mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 23. 9. 2019 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 8 000 Kč, jenž představuje úrok ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, a hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 11. 2020. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že za 2) mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 20. 6. 2019 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 25 380 Kč, jenž představuje úrok ve výši 4 590 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč, a hotovostní inkaso splátek ve výši 15 390 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 80 týdenních splátkách po 655 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 12. 2020. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že za 3) mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 5. 4. 2019 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 22 560 Kč, jenž představuje úrok ve výši 4 080 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč, a hotovostní inkaso splátek ve výši 13 680 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku se žalovaný ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 80 týdenních splátkách po 582 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 10. 2020. Pohledávky vyplývající z výše uvedených Smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli. 2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení ohledně pohledávky č. 1 prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smluv. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 23. 9. 2019 ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za vadná však považuje soud ve smlouvě ujednání o výši úroku v částce 2 000 Kč, administrativního poplatku v částce 2 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, neboť žalovaný se smlouvou se splatností v trvání 60 týdnů zavázala společně s úrokem a poplatky na poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč zaplatit celkem částku 18 000 Kč, tedy jistinu navýšenou o 80 %. V případě sjednaných„ poplatků“ tedy nejde o nic jiného než o formu úroku z úvěru. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. Ve smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 32,15 %, společně s poplatkem a odměnou se však reálně jednalo o úročení cca 80 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Žalobkyně v řízení ohledně pohledávky č. 2 prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 27 000 Kč v hotovosti v den uzavření smluv. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 20. 6. 2019 ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za vadná však považuje soud ve smlouvě ujednání o výši úroku v částce 4 590 Kč, administrativního poplatku v částce 5 400 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 390 Kč, neboť žalovaný se smlouvou se splatností v trvání 80 týdnů zavázal společně s úrokem a poplatky na poskytnutou jistinu ve výši 27 000 Kč zaplatit celkem částku 52 380 Kč, tedy jistinu navýšenou o 94 %. V případě sjednaných„ poplatků“ tedy nejde o nic jiného než o formu úroku z úvěru. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. Ve smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 20,74 %, společně s poplatkem a odměnou se však reálně jednalo o úročení cca 94 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Žalobkyně v řízení ohledně pohledávky č. 3 prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 24 000 Kč v hotovosti v den uzavření smluv. Soud má za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne 5. 4. 2019 ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za vadná však považuje soud ve smlouvě ujednání o výši úroku v částce 4 080 Kč, administrativního poplatku v částce 4 800 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 13 680 Kč, neboť žalovaný se smlouvou se splatností v trvání 80 týdnů zavázal společně s úrokem a poplatky na poskytnutou jistinu ve výši 24 000 Kč zaplatit celkem částku 46 560 Kč, tedy jistinu navýšenou o 94 %. V případě sjednaných„ poplatků“ tedy nejde o nic jiného než o formu úroku z úvěru. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. Ve smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok ve výši 20,74 % ročně, společně s poplatkem a odměnou se však reálně jednalo o úročení cca 94 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Je take nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena smlouva a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byly porušeny právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že dnaá smlouva je právním jednáním, které se d