11 C 17/2023-24 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy [číslo] ve znění dodatku ze dne [datum], podle které žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 431 Kč do 8. 12. 2021. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, tudíž mu vznikla další povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalobkyně, která pohledávky ze smlouvy nabyla postoupením, se v řízení domáhala úhrady nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, včetně úroku z prodlení v zákonné výši, dále úhrady sjednaného úroku ve výši 3 431 Kč, úhrady sjednané smluvní pokuty ve výši 3 580 Kč (pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 9. 12. 2021 do 6. 6. 2022), úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného za dobu od 9. 12. 2021 do 6. 6. 2022 ve výši 833,70 Kč, dále paušální náhrady nákladů upomínání ve výši 150 Kč za tři zaslané upomínky a konečně též náhrady účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 39 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žádná ze stran nedostavila. 3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané uzavření úvěrové smlouvy [číslo] dne [datum], ve znění dodatku ze dne [datum], mezi úvěrující a žalovaným, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal uhradit do [datum] a současně zaplatit úrok ve výši 4 578 Kč (odpovídající úrokové sazbě 47,74 % ročně), kdy toto lze mít za prokázané z doložené elektronické verze návrhu smlouvy ve spojení s výpisem z účtu žalobkyně, podle kterého došlo k načerpání úvěrové částky ve prospěch účtu žalovaného. Stejnou smlouvou se pak žalovaný zavázal pro případ svého prodlení s úhradou svých závazků ze smlouvy zaplatit úvěrující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a také poplatek 50 Kč za každou zaslanou tzv. jinou písemnou upomínku. Aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení lze pak mít za prokázanou z doložené postupní smlouvy vč. přílohy a dále z notifikace postoupení ze dne 13. 6. 2022. Z doložených upomínek pak má soud prokázáno upomínání ve dvou případech. 4. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závazných závěrů ustálené judikatury odvolacího soudu (př. rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2019, č. j. 25 Co 82/2019, ze dne 12. 1. 2021, č. j. 64 Co 323/2020-61, ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021) v obdobných věcech, jak předpokládá ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Veden závěry odvolacího soudu dospěl nalézací soud k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník), a to jednak z důvodu extrémně nepřiměřené výše sjednaného úroku, jestliže průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů v červnu 2021 činila dle databáze [obec] národní banky 10,1 % ročně (tj. sjednáno bylo původně navýšení více než dvacetinásobné, tzn. sjednaná úroková sazba je vyšší o více než dva tisíce procent, kdy podle judikatury vrcholných soudů musí být specificky odůvodňováno již navýšení podstatné, tj. o 50 %, zde cca na 15 % ročně), jednak z důvodu dalších smluvních podmínek v parametrech adhezní smlouvy (př. RPSN činí 1 141,2 %). Za nepřiměřená a pro spotřebitele neúměrně tíživá by bylo možno považovat i další smluvní ujednání zjevně sankčního charakteru, kdy žalovaný byl dále vystaven povinnosti hradit velmi citelné smluvní pokuty (0,1 % denně) navíc vedle úroku z prodlení, kdy tedy jednak se obsah smlouvy odchyluje od dispozitivní zákonné úpravy jednostranně v neprospěch spotřebitele (nad její rámec ukládá žalovanému jako spotřebiteli povinnosti, které mu ze zákona nevznikají), jednak porušení stejné povinnosti sankcionuje vícekrát (úrok z prodlení, smluvní pokuta, paušalizovaná náhrada nákladů, jak patrno z uplatněných žalobních nároků). To vše v situaci, kdy sama žalobkyně obdobným a navíc kumulovaným sankcím vystavena není (taková ujednání pak pravidelně nemohou obstát ve standardním testu přiměřenosti smluvních ujednání). Posouzeno v komplexu nalézací soud hodnotil ve smyslu závěrů odvolacího soudu smlouvu neplatnou jako celek a nelze tak přistoupit k pouhé korekci ujednání o výši úroku dle ustanovení § 577 občanského zákoníku, když jednak nelze přehlédnout, že ujednání o úroku je podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy a že s ohledem na standardní obsah smluv konstruovaných žalobkyní, jak je soudu znám z jeho vlastní činnosti, který je očividně formulován jednostranným způsobem ve prospěch zájmů úvěrující (finanční služby úvěrující jsou zcela zjevně založeny na kořistění z notoricky známé finanční negramotnosti a lhostejnosti českých spotřebitelů, kdy navíc valná většina těchto věcí vůbec nedospěje do fáze plnohodnotného soudního přezkumu), nemá soud nejmenších pochyb o tom, že by úvěrující k poskytování úvěru za podmínek obvyklých v poctivém obchodním styku (tj. za podmínek obdobných úvěrování bank – dlužno zdůraznit, že neexistuje jakékoliv racionální odůvodnění přiznávat jiným institucím finančního trhu privilegované postavení oproti postavení bank) vůbec nepřistoupila, tj. žádné takové podnikání (za podmínek obvyklého či mírně vyššího úroku a férových smluvních podmínek) by nebyla ochotna provozovat (§ 577 občanského zákoníku in fine). Podobně nalézací soud neshledává důvodu privilegovat krátkodobé úvěry oproti jiným, neboť z hlediska komplexu těchto závazků jde z hlediska úvěrovaného, který má více závazků, i z hlediska úvěrujícího, který má stovky až tisíce takto konstruovaných pohledávek, jde o totéž (ostatně dlouhodobost závazku byla posuzované úvěrové smlouvě imanentní, jak plyne z jejího obsáhlého ujednání o de facto automatické prolongaci). Soud tedy z vyložených důvodů uplatněné nároky posoudil toliko jako nároky z bezdůvodného obohacení, kdy podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku náleží žalobkyni právo na vrácení toho, co na základě neplatné smlouvy žalovanému plnila, a to v rozsahu, v němž se žalovaný obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), když žalovaný se obohatil o celkovou částku 20 000 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal právo na její zaplacení spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data doručení notifikace postoupení. Ve zbylém rozsahu musel soud žalobu zamítnout. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně částečně neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, ve vztahu k uplatněné pohledávce tak byla žalobkyně ve věci úspěšná z 71 %, tedy má právo na náhradu 42 % účelně vynaložených nákladů řízení. Přitom náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 944 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 600 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 200 Kč dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 168 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Při podílu 42 % pak soud přiznal žalobkyni celkově částku 803 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně.