11 C 239/2022-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku 42 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit včetně úroku ve výši 64 160 Kč a administrativního poplatku ve výši 30 000 Kč v 60ti měsíčních splátkách ve výši 2 270 Kč, počínaje dnem 24. 11. 2018. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, když na své závazky neuhradil ničeho, proto žalobkyně zápůjčku dne 28. 10. 2020 zesplatnila. Žalobkyně se tak v řízení domáhala po zohlednění plnění poskytnutých žalovaným (v celkové výši 76 619,02 Kč) úhrady nesplacené jistiny zápůjčky ve výši 8 850,98 Kč, dále nesplaceného úroku ve výši 31 690 Kč, nesplaceného administrativního poplatku ve výši 1 500 Kč, dále kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 683,56 Kč (kapitalizováno za dobu do zesplatnění z jednotlivých dlužných splátek ve výši 26,12 Kč a dále za dobu od zesplatnění do 28. 6. 2022 ve výši 8 657,44 Kč), smluvní pokuty ve výši 21 000 Kč (sestávající ze smluvní pokuty z dlužných splátek v době do zesplatnění ve výši 543 Kč a dále smluvní pokuty za dobu od zesplatnění do 28. 6. 2022 ve výši 20 457 Kč), náhrady nákladů účelně vynaložených na upomínání žalovaného ve výši 600 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny, úroku, administrativního poplatku a nákladů na upomínání. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. 3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že mezi žalobkyní jako zapůjčitelkou a žalovaným jako vydlužitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 42 000 Kč a žalovaný se ji zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 45 % ročně v 60ti měsíčních splátkách ve výši 2 270 Kč (poslední pak ve výši 2 230Kč), splatných ke každému 24. dni v měsíci počínaje listopadem 2018, jak plyne ze smlouvy o zápůjčce a z výpisu z účtu. Ve smlouvě o zápůjčce se žalovaný dále zavázal k úhradě administrativního poplatku ve výši 500 Kč měsíčně a dále byl upozorněn na povinnost hradit smluvní pokutu ve výši stanovené Sazebníkem za porušení povinnosti k úhradě splátek a zesplatněné jistiny a dále na povinnost uhradit náklady upomínání stanovené Sazebníkem za každou písemnou upomínku, kterou jej žalobkyně upozorní na prodlení. V čl. 11 pak strany sjednaly oprávnění žalobkyně přistoupit k zesplatnění zápůjčky v případě porušení povinnosti k úhradě splátky, pokud dlužník nesplní ani v dodatečné lhůtě stanovené písemnou upomínkou. Z doloženého vyčíslení pohledávky ze smlouvy pak plyne, že žalovaný za dobu trvání závazku uhradil celkem 76 619,02 Kč (z toho 49 940 Kč již před zesplatněním). Dle předloženého Sazebníku poplatků stanovila žalobkyně náklady na komunikaci s klientem v prodlení k možnostem umoření sankcí ve výši 350 Kč měsíčně za prvý měsíc a 750 Kč za druhý měsíc, dále smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně za prodlení s úhradou splátek a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuálně dlužné částky po zesplatnění. Zesplatnění pak žalobkyně prokázala oznámením o zesplatnění ze dne 28. 10. 2020 4. Jakkoliv lze mít za prokázané skutečnosti žalobkyní uvedené, po provedení jejich právní kvalifikace soud nemá podanou žalobu za důvodnou, neboť smlouvu nelze dle názoru soudu považovat za platně uzavřenou, a to pro rozpor s dobrými mravy. V tomto směru nutno v prvé řadě upozornit na ujednání o úroku ze zápůjčky ve výši 45 % ročně. Úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, nicméně tato odměna nemůže být ani v soukromém právu sjednána v libovolné výši a musí odpovídat poskytnutému protiplnění, tedy v případě úroků nesmí podstatným způsobem přesahovat výši úroku v době jeho sjednání obvyklou, tj. takový úrok, za který poskytují zápůjčky či úvěry banky. Již z vlastní praxe soudu při rozhodování stovek sporů ze smluv o zápůjčce či o úvěru je zřejmé, že obvyklá výše úroků u střednědobých úvěrů v r. 2018 se u všech poskytovatelů pohybovala okolo 10 % ročně. Exaktněji pak lze vyjít z databáze časových řad ARAD vedené Českou národní bankou, podle které průměrná úroková sazba střednědobých spotřebitelských úvěrů poskytovaných komerčními bankami v říjnu 2018 činila 7,88 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent (tj. př. navýšení sazby 8 % o polovinu, tj. na 16- 12 %, by již zásadně mělo být považováno za podstatný přesah). Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, která peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Především je však třeba zdůraznit, že zvláštní rizikovost transakce a specifické vlastnosti poskytovatele půjčky mohou hrát roli pouze při podstatném přesahu obvyklé úrokové míry (tedy max. do 100 % původní obvyklé úrokové sazby), nehrají ovšem žádnou roli, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Tato extrémní nepřiměřenost je pak dána v řešené věci, kde byla sjednána úroková sazba mnohonásobně vyšší oproti uvedené úrokové míře obvyklé (navýšení přes 500 %). Kromě toho je ovšem nutno upozornit na atypické ujednání o administrativním poplatku ve výši 500 Kč/měsíčn, což představuje částku nadstandardně vysokou i s přihlédnutím k extrémní výši úroku, který jinak má zahrnovat i veškeré náklady spojené s poskytováním zápůjčky, tudíž se nabízí otázka, jakých reálných protislužeb se mělo pravidelně každý měsíc žalovanému oproti úhradě takto vysokého poplatku dostávat, zvláště pokud veškeré další úkony, které snad žalobkyně v rámci administrace zápůjčky vykonala, byly dle doloženého Sazebníku zpoplatněny ještě zvlášť. Za daných okolností je soud toho názoru, že ujednání o administrativním poplatku představuje ve skutečnosti skrytou formu ujednání o odměně za čerpání zápůjčky (tj. ujednání o úroku) a tento poplatek vůbec nekompenzoval žádný reálně vznikající náklad žalobkyně. Důsledky takového jednání jsou pro podnikatele fatální, mj. se tím připravuje o výjimku z přípustnosti přezkumu přiměřenosti ujednání spotřebitelské smlouvy dle ustanovení § 1813 věta druhá občanského zákoníku (tj. lze přistoupit i k přezkumu ceny předmětu plnění), především však je nutno netransparentní a nepoctivé jednání považovat za protiprávní a pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatné (§ 588 občanského zákoníku), kdy úplnou rezignaci na základní zásady spotřebitelského práva (jasné a poctivé jednání podnikatele vůči spotřebiteli) lze považovat za rozpornou s veřejným pořádkem, na němž spočívá český právní řád, který se v tomto směru odchyluje od zásady autonomie vůle a reguluje kogentní ochranu spotřebitele. Úprava spotřebitelského práva nepřipouští, aby podnikatel zastíral ujednání o odměně za dočasné přenechání peněžních prostředků (tj. ujednání o úroku) jeho rozmělněním do dalších obecně neurčitých položek v podobě„ poplatků“ za (zčásti) vykonstruované služby, které reálně spotřebiteli neposkytuje. Není přitom pochyb o tom, že uvedené vady zatěžují smlouvu jako celek, neboť z věcí žalobkyně projednávaných nalézacím soudem je očividné, že zapůjčitelka je ochotna veškeré své smlouvy uzavírat pouze za podmínek uvedených v jejich textu (tj. založených na zjevném kořistění z notorické lhostejnosti a lehkovážnosti českých spotřebitelů, kvantitativně na hranici lichvy, jak je vymezena judikaturou trestních soudů) a k poskytování zápůjček za podmínek obvyklých v obchodním styku by vůbec nepřistoupila (§ 577 občanského zákoníku) Smlouva je tak pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatná jako celek, přičemž zbývá vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnění stran učiněná bez platného závazku, a to v rozsahu, v němž obohacení ke dni rozhodování soudu trvá (§ 3000 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 42 000 Kč, na které ovšem již uhradil přes 76 000 Kč, je zřejmé, že se naopak na úkor žalovaného obohatila žalobkyně a že nárok uplatněný žalobou není důvodný, tudíž jej soud zamítl (výrok I. tohoto rozsudku). 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšnému žalovanému náleží vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné účelně vynaložených nákladů řízení, nicméně na stran žalovaného soud žádné náklady řízení neshledal.