11 C 253/2022-48 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi ní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření úvěrové smlouvy, která byla sjednána elektronicky prostřednictvím portálu [webová adresa] a na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 990 Kč ve 24ti měsíčních splátkách. Dále se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému specifické služby ve formě tzv. Expresní výplaty za poplatek ve výši 199 Kč a tzv. Bezpečné splátky za poplatek ve výši 99 Kč měsíčně, zatímco žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni úrok ve výši 1 470 Kč, dále poplatek za prodloužení splatnosti aktuálně splatné splátky (tzv. korunový odklad) ve výši 2 970 Kč, smluvní pokutu 500 Kč za každý případ prodlení s úhradou dlužné splátky a dále jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % nesplacené jistiny a úroků v případě zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaného, dále ovšem též náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovaný ovšem své závazky z úvěrové smlouvy řádně a včas neplnil, tudíž žalobkyně celý úvěr ke dni 11. 2. 2022 zesplatnila. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala uhrazení dlužné jistiny ve výši 28 748 Kč, pěti poplatků za tzv. Bezpečnou splátku vyúčtovaných od října 2021 do února 2022 celkem ve výši 396 Kč, úhrady smluvních pokut vyúčtovaných v celkové výši 1 500 Kč, úhrady nesplaceného úroku za dobu trvání úvěrového vztahu v kapitalizované výši 5 880 Kč a konečně úhrady účelně vynaložených nákladů v celkové výši 460 Kč, to vše včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil. 3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané založení závazkového vztahu z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] mezi účastníky, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal uhradit ve 24ti měsíčních splátkách v proměnlivé výši spolu s úrokem ve výši 49,10 % ročně, kdy uvedené plyne z doložené kopie elektronické verze úvěrové smlouvy ve spojení s doloženým opisem proplacení smlouvy a sdělením [právnická osoba] ze dne [datum], z nichž je zřejmé, že částka úvěru byla čerpána na účet žalovaného. Úvěrovou smlouvou se dále žalovaný zavázal k úhradě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 900 Kč a k úhradě poplatků za čerpané služby„ Bezpečná splátka“ ve výši 99 Kč měsíčně,„ Expres výplata“ ve výši 199 Kč a„ Korunový odklad“ ve výši 2 970 Kč. V případě prodlení s úhradou sjednané splátky vznikalo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 500 Kč, v případě prodlení odůvodňujícího zesplatnění celého úvěru pak právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 10 % z nezaplacené jistiny s úrokem, přičemž kromě toho docházelo dle smlouvy také k přirůstání úroků k dlužné jistině. Obdobné skutečnosti pak plynou též z doloženého sazebníku. Pokud jde o službu„ Korunového odkladu“, pak tato se dle smlouvy aktivovala automaticky vždy, když žalovaný uhradil méně, než by odpovídalo aktuální výši splátky. V případě služby„ Expres výplata“ pak byla úvěrující povinna zajistit připsání částky úvěru na účet úvěrovaného do 60 minut od doložení ověření totožnosti a majitelství účtu. Úvěrující byla přitom dle smlouvy oprávněna zesplatnit celý závazek z úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou dvou a více splátek či s úhradou jedné splátky po dobu delší tří měsíců. Dopisem ze dne 11. 2. 2022 pak žalobkyně prokázala vyhotovení oznámení směřujícího k zeplatnění celého úvěru. 4. Při jednání dne 21. 11. 2022 byla žalobkyně poučena a vyzvána k doplnění rozhodných skutečností a důkazních návrhů, nicméně v soudem stanovené lhůtě takové doplnění neprovedla. Podání ze dne 5. 12. 2022, které zástupce žalobkyně odeslal teprve dne 8. 12. 2022, tak obsahuje pouze skutečnosti a důkazy doplněné a navržené po nastalé koncentraci řízení. Nelze tak mít za prokázané odeslání zesplatňující výzvy i výzvy před zesplatněním do sféry dispozice žalovaného, tj. nebyla prokázána skutečnost zesplatnění úvěru. Dále nelze mít za prokázanou důvodnost účtování poplatku za„ Expres výplatu“, tj. že by žalobkyně splnila podmínky, za kterých byla oprávněna žalovanému poplatek naúčtovat. Konečně pak nelze mít za prokázané ani tvrzené„ účelně vynaložené náklady“ ve výši 460 Kč, neboť žádný důkaz takové konkrétní výše vynaložených nákladů nebyl rovněž navržen, ani podán. 5. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závazných závěrů ustálené judikatury odvolacího soudu (př. rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2019, č. j. 25 Co 82/2019, ze dne 12. 1. 2021, č. j. 64 Co 323/2020-61, ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021), jak mu ukládá ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), jejíž závěry lze přiměřeně vztáhnout i na posuzovanou věc s ohledem na sjednanou výši úroku z úvěru. Veden závěry odvolacího soudu dospěl nalézací soud k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník), a to jednak z důvodu extrémně nepřiměřené výše sjednaného úroku, jestliže průměrná úroková sazba střednědobých spotřebitelských úvěrů v červenci 2021 činila dle databáze České národní banky 7,23 % ročně (tj. sjednáno byla navýšení více než šestinásobné, tzn. sjednaná úroková sazba je vyšší o více než 650 %, kdy podle judikatury vrcholných soudů musí být specificky odůvodňováno již navýšení podstatné, tj. o 50 %, zde cca na 14 % ročně), jednak z důvodu dalších vadných smluvních podmínek v parametrech adhezní smlouvy, a to zejména v případě ujednání o anatocismu (tj. jednostranně odchylující se od zákonné úpravy v neprospěch spotřebitele), v případě ujednání o kumulaci sankcí za prodlení žalovaného (smluvní pokuty, úroky z prodlení, zesplatnění a náklady spojené s vymáháním pohledávky, tj. vyjma úroku z prodlení ujednání jednostranně odchylující se od zákonné úpravy v neprospěch spotřebitele) a v případě poplatků představujících svou povahou skrytou formu další sankce za prodlení (v případě„ Korunového odkladu“, kdy úhrada splátky v nižší než sjednané výši automaticky přivodí vznik další povinnosti k úhradě částky odpovídající bezmála 10 % celé úvěrové jistiny). K právě uvedeným vadným smluvním ujednáním lze jen doplnit, že pokud by se spotřebitel z jakýchkoliv důvodů přechodně ocitl v tíživější finanční situaci, pak právě tato ujednání celkem spolehlivě zajistí, že okamžitě akcelerujícím závazkům ze smlouvy skutečně nebude schopen dostát. Lze jen nad rámec shora uvedených rozhodnutí doplnit, že uvedená ustanovení zjevně sankčního charakteru, kdy žalovaný byl dále vystaven povinnosti hradit citelné smluvní pokuty a další sankce vedle úroku z prodlení, kdy tedy jednak se obsah smlouvy odchyluje od dispozitivní zákonné úpravy jednostranně v neprospěch spotřebitele (nad její rámec ukládá žalovanému jako spotřebiteli povinnosti, které mu ze zákona nevznikají), jednak porušení stejné povinnosti sankcionuje vícekrát (úrok z prodlení, smluvní pokuta, ztráta lhůt v podobě zesplatnění, náhrada nákladů vymáhání) a kdy sama žalobkyně obdobným a navíc kumulovaným sankcím vystavena není, pak taková ujednání pravidelně nemohou obstát ve standardním testu přiměřenosti smluvních ujednání. Posouzeno v komplexu nalézací soud hodnotil ve smyslu závěrů odvolacího soudu smlouvu neplatnou jako celek a nelze tak přistoupit k pouhé korekci ujednání o výši úroku dle ustanovení § 577 občanského zákoníku, když jednak nelze přehlédnout, že ujednání o úroku je podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy, jednak ovšem zejména s ohledem na standardní obsah smluv konstruovaných žalobkyní, jak je soudu znám z jeho vlastní činnosti, který je očividně formulován jednostranným způsobem ve prospěch zájmů úvěrující (finanční služby úvěrující jsou zcela zjevně založeny na kořistění z notoricky známé finanční negramotnosti a lhostejnosti českých spotřebitelů, kdy navíc valná většina těchto věcí vůbec nedospěje do fáze plnohodnotného soudního přezkumu), nemá soud nejmenších pochyb o tom, že by žalobkyně k poskytování úvěrů za podmínek obvyklých v poctivém obchodním styku (tj. za podmínek obdobných úvěrování bank – opět dlužno zdůraznit, že neexistuje jakékoliv racionální odůvodnění přiznávat jiným institucím finančního trhu privilegované postavení) vůbec nepřistoupila, tj. žádné takové podnikání (za podmínek obvyklého či mírně vyššího úroku a férových smluvních podmínek) by nebyla ochotna provozovat (§ 577 občanského zákoníku in fine). Z důvodu absolutní neplatnosti předestřené úvěrové smlouvy, tudíž soud uplatněné nároky posoudil toliko jako nároky z bezdůvodného obohacení, kdy podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku náleží žalobkyni právo na vrácení toho, co na základě neplatné smlouvy žalované plnila, a to v rozsahu, v němž se žalovaný obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), když žalovaný se obohatil o částku 21 436 Kč, jestliže čerpal prostředky