11 C 385/2020-375 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobce se po žalované původně domáhal zaplacení částky 2 024 820,90 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení s tím, že byl ustanoven insolvenčním správcem dlužníka [jméno] [příjmení], přičemž do majetkové podstaty byl sepsán mj. poloviční podíl na budově [adresa] v [katastrální uzemí]. Dne [datum] byla uzavřena nájemní smlouva mezi [jméno] [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení] jako pronajímateli na straně jedné a žalovanou jako nájemkyní na straně druhé, kdy předmětem užívání dle této nájemní smlouvy bylo učiněno mj. technologické vybavení čerpací stanice, a to konkrétně 7 ks oboustranných stojanů, technologie stanice s budovou [adresa], nádrže vč. rozvodů, signalizační návěst ([příjmení]) a automatický systém řízení, vč. součástí a vybavení, nicméně v listopadu 2016 žalobce nájemní smlouvu z důvodu prodlení s úhradou nájemného vypověděl a nájemní vztah skončil ke dni 31. 12. 2016, jak potvrdila sama žalovaná. Za dobu od 1. 1. 2017 do 21. 2. 2020, kdy došlo k prodeji uvedeného majetku v dražbě, užívala žalovaná uvedenou technologii čerpací stanice bez právního důvodu. Žalovaná se tak podle žalobce na úkor majetkové podstaty obohatila o částku odpovídající jedné polovině obvyklého nájemného, tedy o částku žalobou původně uplatněnou, když za období od 1. 9. 2017 do 21. 2. 2020 mělo být za užívání čerpací stanice hrazeno min. 200 tis. Kč měsíčně, tedy celkem 5 944 837 Kč, kdy jedné polovině náležející do majetkové podstaty odpovídá částka 2 972 418,50 Kč, přičemž žalovaná za tuto dobu za užívání čerpací stanice uhradila toliko 947 597,60 Kč. 2. Žalovaná v rámci své obrany především učinila nespornou úhradu částky 947 597,60 Kč za užívání technologie čerpací stanice ve čtyřech postupných platbách, nicméně poukázala na překážku věc pravomocně rozhodné, jestliže se žalobkyně v řízení domáhala vydání bezdůvodného obohacení za užívání uvedené technologie v období od 1. 9. 2017 do 30. 11. 2018 ze strany žalované, neboť o tomtéž nároku již byla rozhodnuto v řízení vedeném před nadepsaným soudem pod sp. zn. 12 C 48/2019, v němž byla žaloba zamítnuta, což bylo následně potvrzeno i odvolacím soudem v rozsudku ze dne 20. 8. 2019, č. j. 64 Co 162/2019-121. Argumentace posléze uvedeného rozsudku se pak žalovaná dovolávala, pokud navrhovala zamítnutí žaloby i v části nedotčené překážkou věci rozhodnuté s poukazem, že odvolací soud výši bezdůvodného obohacení v předchozím řízení ztotožnil s výší nájemného podle nájemní smlouvy ze dne 31. 5. 2011 shora uvedené, kdy takto na bezdůvodné obohacení žalované připadá částka 399 450 Kč, neboť žalovaná od r. 2017 užívá toliko 7 ks oboustranných stojanů, technologii čerpací stanice s budovou [adresa], nádrže vč. rozvodů, [příjmení] a dále automatický systém řízení (ASŘ), přitom žalovaná za dané období již uhradila částku 323 632,50 Kč. I kdyby pak žalovaná žalobci za užívání technologie čerpací stanice v období od 1. 12. 2018 do 21. 2. 2020 něčeho dlužila, měla za žalobcem vlastní pohledávky, které proti nárokům žalobce započetla (resp. v rámci své obrany event. započítává znovu), a to konkrétně pohledávku na náhradu nákladů řízení ve věci vedené u nadepsaného soud pod sp. zn. 12 C 48/2019 a před odvolacím soudem pod sp. zn. 64 Co 162/2019 ve výši 162 773,50 Kč, dále pohledávku na náhradu nákladů řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 64 Co 222/2018 ve výši 38 461 Kč a konečně pohledávku spočívající v přeplatku na úroku z prodlení zaplaceného žalovanou na základě rozsudku Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 64 Co 222/2018 ve výši 69 043,40 Kč (výčet a specifikaci pohledávek k započtení posléze žalovaná strana upravila, jak uvedeno dále). Žaloba tak měla být podle žalované zamítnuta, neboť žalovaná za užívání žalobci ničeho nedluží. 3. Usnesením nadepsaného soudu ze dne 7. 10. 2021, č. j. 11 C 385/2020-93, které nabylo právní moci dne 27. 10. 2021, bylo řízení v rozsahu povinnosti žalované k zaplacení částky 1 500 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení plynoucím z této částky zastaveno pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Předmětem řízení tak zůstal nárok na zaplacení náhrady odpovídající bezdůvodnému obohacení žalované za dobu od 1. 12. 2018 do 21. 2. 2020 (14 měsíců a 21 dní) ve výši 524 820,90 Kč. 4. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaná uhradila za užívání čerpací stanice v období od ledna 2017 do 21. 2. 2020 částku 947 597,60 Kč, kdy předtím tuto užívala na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 31. 5. 2011 a zaniklé dne 31. 12. 2016 Tyto skutečnosti koneckonců vyplývají též z dále uvedené nájemní smlouvy, výpisů z účtu žalobce, prohlášení žalované ze dne 22. 11. 2018 a z výpovědi nájemní smlouvy ze dne 11. 11. 2016. Rozsah užívání čerpací stanice v budově [adresa], jak je vymezen v žalobě, potvrdila sama žalovaná i v oznámení o zápočtu ze dne 20. 12. 2019. Při jednání dne 4. 4. 2022 bylo stranami učiněno nesporným, že předmětem užívání v rozhodném období bylo technologické vybavení čerpací stanice, které sestává ze sedmi oboustranných stojanů pro čerpání pohonných hmot, technologie čerpací stanice s budovou [adresa], nádrží vč. rozvodů, signalizační návěsti ([příjmení]) a automatického systému řízení (předmět řízení posléze strana žalovaná zpochybnila, jak uvedeno dále). 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Insolvenčním správcem dlužníka [jméno] [příjmení], [IČO], narozeného [datum], byl v řízení vedeném v insolvenční věci tohoto dlužníka ustanoven [název soudu] ustanoven žalobce, jak plyne z jeho usnesení ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka]. Žalobce sepsal do majetkové podstaty dlužníka [jméno] [příjmení] mj. spoluvlastnický podíl o velikosti ½ k budově [adresa] na pozemku [anonymizována dvě slova] v [katastrální uzemí], který byl v SJM dlužníka a jeho manželky, což je zřejmé ze soupisu majetkové podstaty dlužníka sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Stejný závěr o příslušnosti budovy [adresa] na pozemku [anonymizována dvě slova] (ve vlastnictví [jméno] [příjmení]) do [příjmení] [jméno] a [jméno] [příjmení] vyplývá též ze smlouvy o nájmu čerpací stanice pohonných hmot, která byla uzavřena dne 31. 5. 2011 mezi manžely [příjmení] a [jméno] [příjmení] jakožto pronajímateli na straně jedné a žalovanou jakožto nájemkyní na straně druhé a na jejímž základě došlo mj. k pronájmu polovičního podílu budovy [adresa] na pozemku [anonymizována dvě slova] (ve vlastnictví [jméno] [příjmení]), polovičního podílu budovy bez č. p. na pozemku [anonymizována dvě slova] (ve vlastnictví [jméno] [příjmení]) a budovy [adresa] na pozemku [anonymizována dvě slova] (ve vlastnictví [jméno] [příjmení]). Druhý poloviční podíl na uvedených budovách a pozemky pak byly dle smlouvy ve vlastnictví [jméno] [příjmení], přičemž veškeré nemovitosti byly pronajaty za účelem provozu čerpací stanice, kdy součástí těchto nemovitostí podle smlouvy bylo technologické zařízení k provozu čerpací stanice, sestávající ze 7 ks čerpacích stojanů, technologie čerpací stanice, nádrže vč. rozvodů, 1 ks návěsti ([příjmení]) a automatický systém řízení. Ze závěrečné zprávy [právnická osoba] lze vyvodit tolik, že předmětem hodnocení této společnosti byl celý areál čerpací stanice včetně souvisejících provozních objektů (autoservis, restaurace, myčka, kiosek a hala), které však nebyly součástí předmětu řízení, čímž byla v podstatě devalvována vypovídací hodnota závěru o minimálním měsíčním výnosu z provozu celého areálu ve výši přes 660 tis. Kč, nehledě na obecnou irelevanci závěru o výnosnosti z hlediska vymezeného předmětu řízení. Ze zprávy tak bylo možno vytěžit tolik, že čerpací stanice je z tam řešených nemovitostí provozována v budově [adresa] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], přičemž její provoz je řízen paní [jméno] a [jméno] [příjmení], tj. majitelkou a jednatelkou žalované, které jsou bývalou manželkou, resp. dcerou dlužníka [jméno] [příjmení]. Rovněž dle výpisu z obchodního rejstříku je patrno, že jedinou společnicí žalované je a vždy byla paní [jméno] [příjmení], jednatelkami žalované pak jsou a vždy byly [jméno] a [jméno] [příjmení]. 6. Ve svém dopise ze dne [datum] potvrdila žalovaná prostřednictvím svého tehdejšího zástupce JUDr. [příjmení] ukončení nájemního vztahu na podzim 2016 s tím, že od r. 2017 žalovaná užívá toliko 7 ks oboustranných čerpacích stojanů, technologii čerpací stanice s budovou [adresa], nádrže vč. rozvodů, 1 ks návěsti ([příjmení]) a automatický systém řízení s tím, že jde o majetek náležející do majetkové podstaty, přičemž podle výpočtu žalované náleží na bezdůvodném obohacení žalované do majetkové podstaty částka 325 547 Kč (tj. jedna polovina úplaty za uvedené části dle nájemní smlouvy), přičemž částku odpovídající této úhradě za období r. 2017 a prvého pololetí r. 2018 ve výši 448 320,50 Kč (zde jde o zjevnou písařskou chybu z částky 488 320,50 Kč) žalovaná insolvenčnímu správci již poukázala. Ve stejném dopise žalovaná zmiňuje též přeplatek na úroku z prodlení dle rozsudku Krajského soudu v