11 C 424/2022-65 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření úvěrové smlouvy [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 48ti měsíčních splátkách ve výši 3 029 Kč, počínaje lednem 2019, a to včetně úroku ve výši 92,7 % ročně. Žalovaná ovšem sjednané splátky řádně a včas nehradila, když na závazky ze smlouvy zaplatila do zesplatnění 28 061 Kč a po zesplatnění pak 28 500 Kč. Z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek tak žalobkyně žalované vyúčtovala smluvní pokutu v celkové výši 1 497 Kč za prodlení s úhradou deváté, jedenácté a dvanácté splátky a dále náhradu nákladů spojených s prodlením žalované ve výši 600 Kč za prodlení u deváté, jedenácté a dvanácté splátky. Jelikož prodlení žalované s úhradou jedenácté splátky dosáhlo délky 65 dní, došlo v souladu se smlouvou k automatickému zesplatnění závazků žalované z úvěrové smlouvy ke dni 19. 1. 2020, přičemž nesplacená jistina úvěru a nesplacené úroky ke dni zesplatnění se staly dle smlouvy součástí„ nové jistiny“ úvěru ve výši 26 162 Kč. Z důvodu prodlení žalované s povinností uhradit novou jistinu zesplatněného úvěru vznikla žalované povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné (nové) jistiny úvěru. Žalobkyně se tak v řízení po žalované domáhala úhrady částky 28 259 Kč (sestávající z dlužné„ nové“ jistiny 26 162 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 1 497 Kč a náhrady nákladů vzniklých prodlením žalované ve výši 600 Kč), dlužné smluvní pokuty za prodlení s úhradou zesplatněné jistiny kapitalizované za období od 21. 1. 2020 do 25. 10. 2022 ve výši 23 503 Kč, sjednaného úroku z úvěru ve výši 67,42 % ročně z dlužné jistiny Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a konečně též zákonného úroku z prodlení z nové dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání soudu se žádná ze stran nedostavila. 3. Provedeným dokazováním lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit spolu s úrokem ve výši 92,7 % v 48ti měsíčních splátkách ve výši 3 029 Kč, splatných ke každému 15. dni v měsíci, jak plyne z úvěrové smlouvy, výpisu z účtu žalobkyně a splátkového kalendáře. V úvěrové smlouvě bylo dále sjednáno, že úroky se počítají v podobě efektivní úrokové míry (čl. 2), že úrok i po zesplatnění přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru, že na úrocích přirostlých po zesplatnění úvěru může žalobkyně požadovat pouze částku ve výši maximálně 174 470,40 Kč (čl. 2), dále že částečné úhrady splátek se započtou nejprve na úhradu dlužného úroku a posléze na jistinu, dále že tyto se započtou na úhradu nejdříve splatných splátek, následně na úhradu nákladů a následně na smluvní pokuty (čl. 4). V rámci regulace důsledků prodlení úvěrované si strany sjednaly povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 499 Kč při prodlení s úhradou splátky (či její části) trvajícím 30 dní (se splatností v 10ti dnech od vzniku povinnosti a s ročním limitem pokut ve výši 2 999 Kč), dále povinnost úvěrované k úhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, pokud prodlení trvalo alespoň 15 dní (se splatností v 10ti dnech od vzniku povinnosti s tím, že povinnost vzniká jen do zesplatnění), dále automatické zesplatnění celé jistiny úvěru, úroků, smluvních pokut a náhrad nákladů prodlení, pokud prodlení s úhradou některé splátky (či její části) dosáhne 65ti dnů, dále přirůstání dosud neuhrazených úroků k nesplacené jistině úvěru (anatocismus) ke dni zesplatnění a konečně vznik práva na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně při prodlení s úhradou zesplatněné (nové) jistiny úvěru (čl. 6 [číslo]. úvěrové smlouvy). K čerpání úvěru došlo dle otisku dat výpisu dne [datum]. Z provedeného dokazování je dále zřejmé, že žalované se dostalo zákonem vyžadovaných informací a bylo provedeno i posouzení úvěruschopnosti žalované (předsmluvní formulář, hodnocení klienta, výpis záznamů z registrů [příjmení] a [anonymizováno]), z něhož vyplynulo, že žalovaná byla hodnocena jako sice obecně úvěruschopná, ovšem již s možností rizika nesplacení úvěru. Žalobkyně pak prokázala i dvě výzvy žalované ke splacení jejích závazků ze dne 16. 12. 2019 a ze dne 15. 1. 2020 a dále i oznámení o zesplatnění (oznámení z [datum]). Příslušnou výzvou a podacím archem lze mít za prokázané učinění předžalobní výzvy a její odeslání v říjnu 2022. 4. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil ve smyslu závazných závěrů ustálené judikatury odvolacího soudu (př. rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2019, č. j. 25 Co 82/2019, ze dne 12. 1. 2021, č. j. 64 Co 323/2020-61, ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021), jak předpokládá ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Veden závěry odvolacího soudu dospěl nalézací soud k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník), a to jednak z důvodu extrémně nepřiměřené výše sjednaného úroku, jestliže průměrná úroková sazba střednědobých spotřebitelských úvěrů v prosinci 2018 činila dle databáze [obec] národní banky 8,59 % ročně (tj. sjednáno byla navýšení více než desetinásobné, tzn. sjednaná úroková sazba je vyšší o cca 1 000 %, kdy podle judikatury vrcholných soudů musí být specificky odůvodňováno již navýšení podstatné, tj. o 50 %, zde cca na 13- 14 % ročně), jednak z důvodu dalších vadných smluvních podmínek v parametrech adhezní smlouvy (zejména v případě ujednání o anatocismu), která nadto nesplňují požadavky na transparentní smluvní ujednání srozumitelná laickému spotřebiteli (§ 1811 odst. 1 občanského zákoníku). Lze jen nad rámec shora uvedených rozhodnutí doplnit, že za nepřiměřená a pro spotřebitele neúměrně tíživá by bylo možno považovat i další smluvní ujednání zjevně sankčního charakteru, kdy žalovaná byla dále vystavena povinnosti hradit citelné smluvní pokuty, vedle různých„ náhrada nákladů“ opět pro porušení téže povinnosti a navíc vedle úroku z prodlení, kdy tedy jednak se obsah smlouvy odchyluje od dispozitivní zákonné úpravy jednostranně v neprospěch spotřebitele (nad její rámec ukládá žalované jako spotřebiteli povinnosti, které jí ze zákona nevznikají), jednak porušení stejné povinnosti sankcionuje vícekrát (úrok z prodlení, smluvní pokuta, náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením, ztráta lhůt v podobě zesplatnění). To vše v situaci, kdy sama žalobkyně obdobným a navíc kumulovaným sankcím vystavena není (taková ujednání pak pravidelně nemohou obstát ve standardním testu přiměřenosti smluvních ujednání, který ovšem není nutno s ohledem na výše uvedené rozvádět do podrobností). Z judikatury odvolacího soudu je vhodné připomenout, že výhrady byly činěny vůči celkovému obsahu smlouvy z hlediska extrémního dopadu kumulovaných sankcí a dále s přihlédnutím k formulaci jednotlivých smluvních ujednání, pro laika prakticky nesrozumitelné. Text smluvních ujednání psaný drobným, s obtížemi čitelným písmem, je extrémně rozsáhlý (dalece přes dvacet normostran) a svou povahou se blíží spíše obchodním podmínkám. Lze dále dodat, že předmětem posouzení z hlediska jejich přiměřenosti jsou přímo konkrétní smluvní ujednání (tedy př. požadavek na zaplacení úroku ve výši 92,7 % ročně, tedy ujednání o extrémní odměně za čerpání úvěru), bez ohledu na to, v jaké výši pak tyto nároky úvěrující uplatní v soudním řízení, popř. je i pro určitou skupinu úvěrových účelově poníží pro případ zesplatnění, tj. zřetelně toliko ad hoc pro případ jejich soudního uplatnění v reakci na judikaturu soudů. Předmětem přezkumu zůstává stále to ujednání, které službu v podobě běžného střednědobého spotřebitelského úvěru na dobu čtyř let prodává úvěrovaným za odměnu ve výši 92,7 % z úvěru ročně. Posouzeno v komplexu nalézací soud hodnotil ve smyslu závěrů odvolacího soudu smlouvu neplatnou jako celek a nelze tak přistoupit k pouhé korekci ujednání o výši úroku dle ustanovení § 577 občanského zákoníku, když jednak nelze přehlédnout, že ujednání o úroku je podstatnou náležitostí úvěrové smlouvy, jednak ovšem zejména s ohledem na standardní obsah smluv konstruovaných žalobkyní, jak je soudu znám z jeho vlastní činnosti, který je očividně formulován jednostranným způsobem ve prospěch zájmů úvěrující (finanční služby úvěrující jsou zjevně založeny na kořistění z notoricky známé finanční negramotnosti a lhostejnosti českých spotřebitelů, kdy navíc valná většina těchto věcí vůbec nedospěje do fáze plnohodnotného soudního přezkumu), nemá soud nejmenších pochyb o tom, že by žalobkyně k poskytování úvěrů za podmínek obvyklých v poctivém obchodním styku (tj. za podmínek obdobných úvěrování