11 C 444/2023-19 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla dne [datum] původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný včetně poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč zavázal vrátit do 12. 10. 2022. Žalovaný však zápůjčku nesplatil. Předmětnou pohledávku dne [datum] původní věřitelka postoupila žalobkyni. Žalobkyně se tak v řízení po žalovaném domáhala úhrady nedoplatku jistiny ve výši 10 000 Kč a úhrady poplatku ve výši 3 800 Kč, obojí včetně úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Se souhlasem stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, kdy ve věci šlo pouze právní kvalifikaci skutkově jasného nároku, když strana žalující se k nařízeným jednáním beztak nedostavuje. 3. Z předložených listinných důkazů lze mít za prokázané skutečnosti odpovídající žalobním tvrzením, tedy že byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], která poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se je zavázal spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč vrátit do 12. 10. 2022. Čerpání zápůjčky pak žalobkyně prokázala potvrzením o provedené platbě ve spojení se sdělením [právnická osoba] ze dne [datum]. Nabytí pohledávek z uvedené smlouvy, a tedy i aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v řízení dokládá předložená postupní smlouva, vč. přílohy a notifikace postoupení. Prokázána byla rovněž předžalobní výzva zaslaná žalovanému. 4. Z hlediska právní kvalifikace nalézací soud zjištěný skutkový stav posoudil zčásti ve smyslu závazných závěrů ustálené judikatury odvolacího soudu (př. rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2021, č. j. 64 Co 127/2021-58, ze dne 15. 6. 2021, č. j. 64 Co 122/2021-53, ze dne 26. 5. 2021, č. j. 25 Co 106/2021), jak předpokládá ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). V tomto smyslu tedy nalézací soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoník), a to z důvodu extrémně nepřiměřené výše sjednaného poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky (tj. úroku, jakožto odměny za dočasné přenechání peněžních prostředků ze strany podnikatele žalovanému jako spotřebiteli), jestliže průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů v září 2022 činila dle databáze [obec] národní banky 12,4 % ročně, zatímco ve smlouvě o zápůjčce sjednaná sazba dosahuje úroku 38 % za pouhý jediný měsíc (tj. podle judikatury vrcholných soudů musí být specificky odůvodňováno již navýšení podstatné, tj. o 50 %), jednak z důvodu dalších smluvních podmínek v parametrech adhezní smlouvy (př. RPSN činí 4933,41 %). Za nepřiměřená a pro spotřebitele neúměrně tíživá lze totiž považovat i další smluvní ujednání zjevně sankčního charakteru, kdy žalovaný byl dále vystaven povinnosti hradit extrémně vysoké smluvní pokuty (0,1 % denně) navíc vedle úroku z prodlení, navíc pak vedle dalších vysokých poplatků spojených s prodlením žalovaného (náklady svou výši dalece převyšující jakékoliv účelné náklady s danými úkony spojené), to vše včetně anatocismu dle čl. 5 smlouvy, kdy tedy jednak se obsah smlouvy odchyluje od dispozitivní zákonné úpravy jednostranně v neprospěch spotřebitele (nad její rámec ukládá žalovanému jako spotřebiteli povinnosti, které mu ze zákona vůbec nevznikají), jednak porušení stejné povinnosti sankcionuje vícekrát (úrok z prodlení, smluvní pokuta, paušalizovaná a současně extrémně vysoká náhrada běžných nákladů). To vše v situaci, kdy sama žalobkyně obdobným a navíc kumulovaným sankcím vystavena není (taková ujednání pak pravidelně nemohou obstát ve standardním testu přiměřenosti smluvních ujednání). Na povaze úroků se samozřejmě nic nemění pouhé jiné slovní označení. Posouzeno v komplexu nalézací soud hodnotil ve smyslu závěrů odvolacího soudu smlouvu neplatnou jako celek, nelze tak přistoupit k pouhé korekci ujednání o výši úroku dle ustanovení § 577 občanského zákoníku, kdy soud vzhledem k obsahu předložené smlouvy nemá soud pochyb o tom, že by žalobkyně k poskytování zápůjček za podmínek obvyklých v poctivém obchodním styku (tedy za podmínek obdobných úvěrování bank – dlužno zdůraznit, že neexistuje jakékoliv racionální odůvodnění přiznávat jiným institucím finančního trhu privilegované postavení oproti postavení bank) vůbec nepřistoupila (§ 577 občanského zákoníku in fine). Podobně nalézací soud neshledává důvodu privilegovat krátkodobé zápůjčky oproti jiným, neboť z hlediska komplexu těchto závazků jde z pohledu spotřebitele, který má více závazků, i z hlediska poskytovatele, který má stovky až tisíce takto konstruovaných pohledávek, jde o totéž (ostatně dlouhodobost závazku byla posuzované úvěrové smlouvě imanentní, jak plyne z čl. 6 smlouvy). Soud tedy z vyložených důvodů uplatněné nároky posoudil toliko jako nároky z bezdůvodného obohacení, kdy podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku náleží žalobkyni právo na vrácení toho, co na základě neplatné smlouvy žalovanému plnila, a to v rozsahu, v němž se žalovaný obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), když žalovaný se obohatil o částku 10 000 Kč. Soud tedy žalobkyni přiznal právo na její zaplacení spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od uplynutí přiměřené lhůty k plnění plynoucí od data doručení předžalobní výzvy, tedy ode dne [datum]. Ve zbylém rozsahu musel soud pro rozpor s platným právem žalobu zamítnout. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně částečně neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II. rozsudku, ve vztahu k uplatněné pohledávce tak byla žalobkyně ve věci úspěšnou ze 72 %, tedy má právo na náhradu 44 % jí vzniklých nákladů řízení. Přitom náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů celkem ve výši 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhrady na DPH ve výši 252 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Při podílu 44 % pak soud přiznal žalobkyni celkově částku 991 Kč. Plnění povinnosti uhradit náklady řízení pak bylo žalovanému v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně. Žalobkyně svou žalobou u nadepsaného soudu opakovaně uplatnila skutkově a právně obdobné nároky, má tudíž mimo jakoukoliv pochybnost formulářovou povahu, jak je ostatně zřetelně plyne i z jejího obsahu, ve kterém se pouze obměňují konkrétní číselné údaje a který obsahuje alternativy skutkových situací.