12 C 296/2023-14 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou včetně jejího doplnění se žalobce domáhal po žalované zaplacení shora ve výroku I. tohoto rozsudku uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o pronájmu nebytových prostor (dále též„ nájemní smlouva“) ke stavbě [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), to vše v katastrálním území a obci [obec] (dále též„ nebytové prostory“). Na základě uvedené smlouvy se žalobce zavázal přenechat k dočasnému užívání žalované výše uvedené nebytové prostory, za což se žalovaná dle čl. IV nájemní smlouvy zavázala hradit nájemné ve výši 72 000 Kč ročně spolu s DPH, tj. 7 260 Kč měsíčně, spolu se zálohami na platby na úhradu nákladů spojených s užíváním prodejny ve výši 1 210 Kč měsíčně včetně DPH. Nájemné spolu se zálohami na služby bylo splatné k 5. dni daného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedostála své povinnosti ze smlouvy, kdy neuhradila uvedené platby za měsíce [datum] až [datum] [rok] včetně tohoto měsíce v celkové výši 25 410 Kč, a to i přes žalobcem zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Žalobce i žalovaná dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), bez nařízení jednání. 4. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 OSŘ, tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobcem v žalobě ležela na žalované, která však tuto povinnost nesplnila. Za této procesní pasivity žalované, která ani v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobce, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalobce se žalovanou uzavřeli nájemní smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalované k užívání nebytové prostory (prodejna, sociální zázemí a chodba) v domě [adresa], jenž je součástí pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), to vše v katastrálním území a obci [obec], zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], přičemž z výpisu z katastru nemovitostí má soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem uvedených nemovitostí. Účelem pronájmu nebytových prostor bylo dle čl. II odst. 2 nájemní smlouvy provozování předváděcí kanceláře a obchod s podlahovými krytinami. Doba trvání nájmu byla účastníky sjednána na dobu určitou, a to od [datum] do [datum]. Dle čl. IV nájemní smlouvy se žalovaná zavázala k úhradě nájemného ve výši 7 260 Kč měsíčně včetně DPH spolu s poplatky za služby zahrnující náklady na vytápění, vodné a stočné, osvětlení a vytápění společných prostor, úklid chodby a venkovních prostor, odvoz odpadu, v paušální výši 1 210 Kč měsíčně včetně DPH. Splatnost uvedených plateb byla sjednána vždy k 5. dni daného kalendářního měsíce. Žalovaná nedostála své povinnosti z nájemní smlouvy, kdy neuhradila předmětné platby za měsíce [datum] až [datum] [rok] včetně tohoto měsíce v celkové výši 25 410 Kč. Žalobce následně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] dle § 142a odst. 1 OSŘ, žalovaná i přesto však na svůj dluh dosud ničeho neuhradila. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Smlouva o nájmu nebytových prostor a práva a povinnosti účastníků takové smlouvy jsou upraveny v ustanoveních § 2201 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), a speciálně v ustanoveních § 2302 a následujících OZ. Podle § 2201 OZ nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. V uvedeném rozsahu však žalovaná svou povinnost nesplnila, kdy neuhradila sjednané platby za období od [datum] do [datum] [rok] v celkové výši 25 410 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobci přiznal i právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 OZ, který byl požadován ode dne následujícího po dni, kdy došlo ke splatnosti plateb za daný kalendářní měsíc, a ve výši, která je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 OSŘ, když žalobce byl v řízení v plném rozsahu úspěšný. Z toho důvodu mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 017 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 2 140 Kč dle § 7 bod 5 AT v celkové výši 6 420 Kč, 3 náhrad hotových výdajů zástupce žalobce po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a náhrady DPH ve výši 21% z odměny a náhrady výdajů podle § 137 odst. 3 OSŘ v částce 1 537 Kč O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ, přičemž soud uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 9 874 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. § 160 odst. 1 OSŘ.