12 C 305/2023-14 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s.r.o. (dále jen„ věřitel“) na základě smlouvy o úvěru poskytla dne [datum] žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit nejpozději do [datum]. Úvěr byl věřitelem poukázán na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], přičemž věřitel identifikoval platbu variabilním symbolem [číslo]. Žalovaná však nedostála své smluvní povinnosti, kdy poskytnutý úvěr ke dni splatnosti neuhradila, a to ani zčásti. Následně byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnosti [právnická osoba], která ji následně postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně obeslala žalovanou upomínkou k úhradě dlužné částky, následně i předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), přičemž žalovaná na výše uvedenou dlužnou částku dosud ničeho neuhradila. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč spolu s úrokem v zákonné výši z dané částky s tím, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z předložené spotřebitelské smlouvy, žádala žalobkyně přiznání uvedené částky z důvodu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu 115a OSŘ bez nařízení jednání. 4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 OZ, přičemž dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ, a to s ohledem na výši sjednaného úroku, do něhož je třeba započítat sjednané poplatky, kdy takto sjednaný úrok činil 22 % měsíčně (tj. 264 % ročně), dále s ohledem na celkovou koncepci smlouvy, sjednané sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnosti hradit další náklady související s prodlením žalované, včetně zcela neúčelných nákladů na vymáhání souvisejících s nezměrným počtem zasílaných upomínek. Z výpisu z běžného účtu věřitele a zprávy [právnická osoba] má však soud za prokázané, že věřitel poukázal dne [datum] částku 20 000 Kč na bankovní účet číslo [bankovní účet], vedený na jméno žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala právní titul, na základě něhož jí byla věřitelem vyplacena tato částka, došlo na straně žalované co do částky 20 000 Kč ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je žalovaná povinna v souladu s ust. § 2991 OZ žalobkyni vydat, neboť žalobkyně v řízení prokázala, že pohledávka za žalovanou byla věřitelem postoupena společnosti [právnická osoba], která ji následně postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Soud tak žalované výrokem I. uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč včetně úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy žalované uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ 8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.