12 C 313/2023-16 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobkyně. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované bankovním převodem na ní uvedený účet postupně poskytnut úvěr v souhrnné výši 25 200 Kč, kdy dne [datum] byla žalované připsána částka 16 000 Kč a dne [datum] částky 1 600 Kč, 2 000 Kč, 1 500 Kč a 4 100 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s volitelnými poplatky dle čl. II. smlouvy o úvěru a čl. 2 Sazebníku, a to poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 940 Kč, poplatku za službu„ Klidné spaní“ spočívající v možnosti odkladu splatnosti úvěru o dva měsíce ve výši 440 Kč a poplatku za službu„ Presto“ spočívající v expresním vyplacení úvěru ve výši 825 Kč, uhradit žalobkyni po opakovaném odkladu splatnosti ve lhůtě do [datum]. Žalovaná však dosud na jistinu úvěru uhradila dne [datum] toliko 2 837,44 Kč. Žalobkyně žalovanou písemně vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“), přičemž žalovaná na výše uvedenou dlužnou částku dosud ničeho neuhradila. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhala nesplacené části jistiny úvěru ve výši 22 362,56 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši za dobu od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu 115a OSŘ bez nařízení jednání. 4. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Podle § 2395 OZ platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 22 362,56 Kč s příslušenstvím na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 OZ, přičemž dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ, a to s ohledem na výši sjednaného úroku, do něhož je třeba započítat sjednané poplatky, kdy takto sjednaný úrok činil 330 % ročně, dále s ohledem na celkovou koncepci smlouvy a sjednané sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně má však soud za prokázané, že žalobkyně ve dnech [datum] a [datum] postoupně poukázala na bankovní účet žalované číslo [bankovní účet] částku v souhrnné výši 25 200 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila, tudíž ani neprokazovala právní titul, na základě něhož jí byla žalobkyní vyplacena tato částka, došlo na straně žalované co do částky 25 200 Kč ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je žalovaná povinna v souladu s ust. § 2991 OZ žalobkyni vydat. Soud tak žalované výrokem I. uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 362,56 Kč představující rozdíl mezi částkou žalobkyní poskytnutou a částkou žalovanou již uhrazenou ve výši 2 837,44 Kč, včetně úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kdy žalované uložil povinnost plnit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ 8. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 895 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 900 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.