12 C 376/2023-40 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky specifikované v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva 1“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] zápůjčku ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 12 961 Kč sestávajícího z kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 586 Kč (se sjednanou úrokovou sazbou 28 % ročně), částky za zpracování a doručení ve výši 3 680 Kč a částky za komfortní splácení ve výši 6 695 Kč, a to v 60ti týdenních splátkách po 467 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný dosud uhradil na závazek částku 16 900 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny 6 544,09 Kč, poplatků ve výši 4 516,91 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 998,33 Kč sestávajících z úroku ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny 6 544,09 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 688,36 Kč sestávajícího z úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 6 544,09 Kč od [datum] do [datum]. Žalovaný dále uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva 2“), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] zápůjčku ve výši 22 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 18 776 Kč sestávajícího z kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 793 Kč (se sjednanou úrokovou sazbou 28 % ročně), částky za zpracování a doručení ve výši 2 150 Kč a částky za komfortní splácení ve výši 12 833 Kč, a to v 60ti týdenních splátkách po 680 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný dosud uhradil na závazek částku 18 900 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni, která se podanou žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny 12 735,60 Kč, poplatků ve výši 9 140,40 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 16 887,03 Kč sestávajících z úroku ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny 12 735,60 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 339,63 Kč sestávajícího z úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny 12 735,60 Kč od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v řízení prokázala, že na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 15 000 Kč, kdy částka 6 893 Kč byla použita na úhradu dluhu žalovaného ze smlouvy o zápůjčce [číslo] částka 8 107 Kč byla vyplacena žalovanému v hotovosti, na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 22 000 Kč, kdy částka 4 940 Kč byla použita na úhradu dluhu žalovaného ze smlouvy o zápůjčce [číslo] částka 17 060 Kč byla vyplacena žalovanému v hotovosti. Soud má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smluv o zápůjčce dne [datum] a dne [datum] ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tyto smlouvy jsou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné. Za vadná považuje soud ujednání o výši poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení v částce 3 680 Kč, resp. v částce 2 150 Kč u smlouvy 2 a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení v částce 6 695 Kč, resp. 12 833 Kč ve spojení se sjednaným úrokem v částce 2 586 Kč, resp. 3 793 Kč u smlouvy 2, když žalovaný se na poskytnutou jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, resp. 22 000 Kč u smlouvy 2 zavázal uhradit úrok včetně poplatků ve výši 12 961 Kč, tedy celkem částku 27 961 Kč, u smlouvy 2 pak úrok včetně poplatků ve výši 18 776 Kč, tedy celkem částku 40 776 Kč při sjednané splatnosti závazku v délce lehce přesahující jeden rok. V článku 16. smluv byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení. V článku 16. byly sjednány další poplatky jakožto paušalizovaná náhrada nákladů za vyhotovení a odeslání upomínek. Pokud přitom právní předchůdkyně žalobkyně určuje poplatky ve výši 10 375 Kč, resp. 14 983 Kč u smlouvy 2, tedy v rozsahu 69 % poskytnuté jistiny, v rozsahu 68 % u smlouvy 2, pak je zřejmé, že v případě těchto„ poplatků“ nejde o nic jiného než o formu úroku. Úrokem se přitom rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen pevný úrok v částce 2 586 Kč, resp. 3 793 Kč, avšak při součtu úroku a poplatků, se reálně jednalo o úrok cca 75 % ročně u smlouvy 1, ve výši 74 % ročně u smlouvy 2, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Soud zároveň poukazuje na to, že judikatura soudů standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumané smlouvy jsou právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47. 4. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 15 000 Kč u smlouvy 1, na níž žalovaný dosud dle tvrzení žalobkyně korespondujícího s celkovou platbou dle tabulky umoření uhradil částku 16 900 Kč. Žalovaný tedy uhradil na závazek z bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč částku v celkové výši 16 900 Kč, tedy uhradil vyplacenou částku 15 000 Kč v celé výši, přičemž žalovaným uhrazená částka by pokryla i obvyklý úrok dle ust. § 1802 OZ za dobu poskytnutí finančních prostředků žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně. V případě smlouvy 2 žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 22 000 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky v celkové výši 18 900 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 3 100 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 občanského zákoníku, a to v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 12. 3. 2022 do zaplacení, když v této době byl žalovaný prokazatelně na základě výzvy žalobkyně v prodlení s úhradou. 5. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřených smluv jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, poplatcích a sjednaného úroku nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto opráv