14 C 1/2023-65 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobci se žalobou podanou dne [datum] domáhali určení, že žalovavá není dědičkou zůstavitele [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného dne [datum], zemřelého dne [datum], a dále určením, že všichni žalobci jsou dědici zůstavitele ze zákona. V odůvodnění žaloby žalobci uvedli, že zůstavitel sepsal za života závěť formou notářského zápisu ze dne [datum], ve které povolal za svého jediného dědice veškerého svého majetku paní [jméno] [příjmení], narozenou dne [datum], s tím, že pokud by se dotyčná nedožila jeho smrti nebo by z jakéhokoli jiného důvodu dědictví nenabyla, povolal zůstavitel za své dědice její dcery, a to rovným dílem. Zároveň zůstavitel v uvedené závěti vydědil všechny žalobce, kdy za důvod vydědění označil skutečnost, že ani jedno z jeho dětí neprojevovalo o jeho osobu opravdový zájem. V podané žalobě žalobci rozsáhle namítali nedůvodnost vydědění, neboť se o otce v minulosti střídavě starali, ovšem sám otec o jejich péči a osobní styk s nimi ve skutečnosti nestál. Dále žalobci sdělili, že z usnesení pověřené notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplývá, že povolaná dědička [jméno] [příjmení] dědictví odmítla. Za náhradní dědičky byly povolané její dvě dcery, a to [jméno] [příjmení], která dědictví odmítla, a žalovaná, která dědictví neodmítla. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] však v pozůstalostním řízení předložila listinu ze dne [datum] ručně psanou a nadepsanou jako„ Zrušení dědické smlouvy“, na základě které se žalobci domnívají, že došlo ke zrušení dříve sepsané závěti, a jsou tak dědici zůstavitele ze zákona. Neboť žalobci v pozůstalostním řízení neuznali dědické právo žalované, byli pověřenou notářkou ve znění ust. § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), k uplatnění svého dědického práva u soudu. 2. Žalovaná žalobu v celém rozsahu neuznala, kdy ve svém podání ze dne [datum] uvedla, že namítaná listina ze dne [datum] nijak nemění či neruší závěť pořízenou notářským zápisem, neboť je samotná listina zcela neurčitá. Zůstavitel v uvedeném textu„ ruší předešlé dědické právo z údajně z roku 1986 u paní [příjmení] [příjmení]“, přičemž zůstavitel pořídil závět až roku 2011. Navíc žalovaná poukázala na skutečnost, že zmiňovaná [anonymizováno] [příjmení] v roce 1986 ještě nevykonávala funkci notářky. Text dané písemnosti dále obsahuje i jiné nedostatky, jako například chybné datum, kdy je listina opatřena datem [anonymizováno] [číslo]. Z uvedeného a z celkového obsahu listiny žalovaná dovozuje, že nelze dojít k závěru, že by se tato listina jakýmkoli způsobem dotýkala jejího postavení jakožto závětní dědičky, přičemž žalovaná zpochybnila a popřela pravost listiny ze dne [datum], a také má za to, že autor namítané listiny, ať už je jím kdokoli, neprojevil jejím sepisem svou vážnou vůli, neboť s ohledem na neurčitost textu jednal v duševní poruše. 3. Soud v průběhu řízení provedl důkaz svědeckým výslechem [celé jméno svědka], narozeného [datum], usnesením soudní komisařky ze dne [datum], výpisem z rejstříku trestů zůstavitele, rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne [datum], kterým se rozvádí manželství zůstavitele a [jméno] [příjmení], narozené [datum], a sdělením podstatného obsahu listin z dědického spisu sp. zn. [spisová značka], a to závěti formou notářského zápisu [spisová značka] [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], dodatkem k závěti ze dne [datum], listinou ze dne [datum], protokolem o jednání u soudní komisařky ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] a prohlášením dědičky. 4. Z obsahu listin z pozůstalostního spisu vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že zůstavitel pořídil formou notářského zápisu závěť [spisová značka] [spisová značka] [spisová značka], [spisová značka], a to dne [datum] u notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], podle které pro případ své smrti povolal za svého jediného dědice paní [jméno] [příjmení], narozenou [datum], a v případě, že by dotyčná z jakéhokoli důvodu dědictví nenabyla, povolal zůstavitel za náhradní dědice rovným dílem dcery paní [příjmení]. Současně zůstavitel v závěti vydělil své tři děti (žalobce) a za důvod vydědění u všech shodně uvedl skutečnost, že o něj jeho děti neprojevovaly opravdový zájem. V pozůstalostním řízení byla žalobkyní [celé jméno žalobkyně] předložena kopie ručně psané listiny, podepsané zůstavitelem a opatřené datem [datum], v níž zůstavitel uvedl, že trvá na své původní závěti. Dále žalobkyně předložila soudní komisařce originál ručně psané listiny podepsané zůstavitelem a opatřené datem [anonymizováno] [číslo] (patrně se jedná o písařskou chybu, kdy zřejmě byl myšlen rok [rok]), která obsahuje podpis další osoby, a to svědka [celé jméno svědka], a z obsahu, který není dle protokolu o zjištění obsahu listiny dle soudní komisařky zcela zřejmé, čeho chtěl zůstavitel touto listinou dosáhnout. Obsahem předmětné ručně psané listiny nadepsané„ Zrušení dědické smlouvy“ je text, ve kterém autor„ prohlasuje píseme při plném vědomí zrušení dědickeho předešlého právo z údajně z roku 1986 u paní [jméno] [příjmení] notářky“. Při svědeckém výslechu [celé jméno svědka] dotyčný uvedl, že jeho jméno, datum narození, adresa a podpis jsou psané jeho rukou, na podpis jakékoli obdobné listiny si však svědek nevzpomíná a je možné, že tak učinil pod vlivem alkoholu. Pan [celé jméno svědka] je zůstavitelovým kamarádem z dětství, často za ním docházel domů, přičemž zůstavitel opakovaně hovořil o vydědění svých dětí. Zůstavitel byl ve fyzicky i psychicky špatném stavu, pohyboval se pouze na vozíku, byl cholerický a o svých dětech říkal, že se o něj nezajímají a měl na ně vztek. O zůstavitele se dle sdělení svědka starala převážně paní [příjmení], která mu prala oblečení. Ke konci života zůstavitele, ještě před umístěním do LDN, byl tento často ve špatném psychickém stavu, mluvil z cesty a následně nehovořil téměř vůbec. Z protokolu o jednání u soudní komisařky ze dne [datum] bylo zjištěno, že zůstavitelem povolaná dědička [jméno] [příjmení] dědictví po zůstaviteli odmítla. Z protokolu o jednání u soudní komisařky ze dne [datum] bylo zjištěno, že dědictví po zůstaviteli odmítla i dcera paní [příjmení] paní [jméno] [příjmení]. Druhá z dcer paní [příjmení] paní [příjmení] [celé jméno žalované] ([role v řízení]; v té době [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) výslovně dědictví po zůstaviteli přijala, což uvedla ve svém podání ze dne [datum] adresovaném soudní komisařce. Neboť žalovaná neuznala dědické právo žalobců, vyzvala soudní komisařka usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] žalobce k podání žaloby na uplatnění dědického práva, neboť jej opírají o soukromou listinu naopak od žalované, která své dědické právo odvozuje z veřejné listiny ve formě notářského zápisu. 5. Soud se nejprve v rámci svého rozhodnutí zabýval tím, zda žaloba na určení byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě dle ustanovení § 170 odst. 1 z. ř. s. ve spojení s ustanovením § 1673 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a uzavřel, že ano. Jak vyplývá z provedeného dokazování, usnesení zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byli žalobci odkázáni na podání žaloby o určení dědického práva, nabylo právní moci dne [datum]. Žaloba byla podána u místního soudu dne [datum] a je tak zřejmé, že žaloba byla podána včas, neboť byla žalobci dodržena zákonná dvouměsíční lhůta pro podání žaloby. 6. Dle ust. § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. 7. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Dle § 567 o. z. je veřejnou listinou listina vydaná orgánem veřejné moci v mezích jeho pravomoci nebo listina, kterou za veřejnou listinu prohlásí zákon; to neplatí, pokud trpí takovými vadami, že se na ni hledí, jako by veřejnou listinou nebyla. Podle § 568 odst. 1, 2 o. z. je-li nějaká skutečnost potvrzena ve veřejné listině, zakládá to vůči každému plný důkaz o původu listiny od orgánu nebo osoby, které ji zřídily, o době pořízení listiny, jakož i o skutečnosti, o níž původce veřejné listiny potvrdil, že se za jeho přítomnosti udála nebo byla provedena, dokud není prokázán opak. Zachycuje-li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. To platí i v případě, že byl podpis jednajícího nahrazen způsobem, který stanoví zákon. 8. Poté, co soud uzavřel, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, zabýval se tím, zda důvody, pro které se žalobci domáhají určení, že jsou dědici zůstavitele ze zákona a žalovaná není dědicem zůstavitele ze závěti, jsou dány, a dospěl k závěru, že nikoli. Listina asi ze dne [datum] zmatečně nadepsána jako„ Zrušení dědické smlouvy“