15 C 35/2023-69 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. ledna tr., ve znění doplněné žaloby ze dne 24. března tr., na zaplacení částky 21 326 Kč, představující nároky žalobkyně spojené s užívání bytu [číslo] v domě [adresa] v [obec], ulici [ulice] [číslo] žalovanou. Jednalo se jednak o náhradu za užívání bytu po skončení jeho nájmu žalovanou v období od listopadu do prosince 2021 v částce 9 530 Kč, odpovídající nájemnému ve výši 6 500 Kč měsíčně, sjednanému účastnicemi smlouvou ze dne [datum], z níž došlo k částečné úhradě ve výši 3 470 Kč za měsíc listopad. Dále se jednalo o cenu plnění, poskytovaných žalované v souvislosti s užíváním předmětného bytu v roce 2021, vyúčtovanou jako nedoplatek vodného a stočného v částce 8 833 Kč; o náhradu škody způsobené žalobkyni tím, že nemohla umožnit užívání bytu jinými nájemci v době 18 dnů v počátku roku 2022 po opuštění bytu žalovanou v částce 3 900 Kč a nakonec o náhradu nákladů na vymalování a štukování stěn v bytě v částce 16 363 Kč. V součtu se jednalo o částku 38 626 Kč. Žalovaná následně ponížený dluh v částce 21 926 Kč měla písemně uznat a zavázat se jej uhradit v pravidelných splátkách po 700 Kč měsíčně se splatností do 7. července 2022. Takto však žalovaná zaplatila jen 600 Kč (po 200 Kč ve dnech 7. a 30. března a 21. dubna 2022). Stejnou žalobou se žalobkyně také domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to původně od 8. července 2022 do zaplacení, a po částečném zpětvzetí žaloby jen v době podle výroku I. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání na den 30. října tr. se bez omluvy nedostavila. Na témže jednání vzala žalobkyně žalobu zpět podle výroku I. Ohledně částky 8 200 Kč mělo dojít ke splnění žalované povinnosti v době po podání žaloby. Ohledně úroku z prodlení došlo k jeho odpuštění. Soud proto výrokem II. řízení zastavil v rozsahu zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 1 a 2 OSŘ. Dokazováním soud zjistil, že žalovaná podle tvrzení žalobkyně písemně uznala svůj dluh v původní částce 21 926 Kč, jak co do jeho výše i důvodu, a zavázala se jej žalobkyni uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 700 Kč do 7. července 2022. Přestože žalobkyně nespecifikovala, které z jejích dílčích pohledávek zaplacením zanikly a které byly předmětem řízení, nebylo možné uvažovat o neurčitosti žaloby s ohledem na závěry vyslovené v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. června 2013, č. j. 25 Co 401/2013–72, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 115 EC 412/2011, nebo v usnesení téhož odvolacího soudu ze dne 28. listopadu 2013, č. j. 25 Co 365/2013-54, vydaného ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 115 EC 229/2011. Uznala-li žalovaná svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má soud ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Žalovaná je povinna zaplatit žalovanou částku podle § 2251 OZ, upravující placení nájemného a cen za služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu a podle § 2910 OZ, upravující povinnost k náhradě škody. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu po lhůtě jeho splatnosti podle ujednání smluvních stran ve smyslu §§ 1958, 1968 a 1970 OZ, má žalobkyně právo i na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 odst. 2 OZ, jehož výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I. proto soud žalobě vyhověl v rozsahu po jejím částečném zpětvzetí. Lhůta pro splnění této povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem III. soud v souladu s § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 OSŘ přiznal převážně procesně úspěšné žalobkyni, jež nezavinila částečné zastavení řízení, právo na plnou náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek 1 067 Kč; Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, zveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2013, část občanskoprávní a obchodní, podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci, 2. doplnění žaloby a 3. účast na jednání před zdejším soudem) po 1 980 Kč podle § 6, § 7, § 11 advokátního tarifu; tedy v celkové výši 5 940 Kč; Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za uvedené úkony právní služby, a to (podle závěrů Nejvyššího soudu, obsažených tentokráte například v jeho usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001) ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč; celkem tedy 900 Kč; Náhradě odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, zaokrouhlené ve smyslu § 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Celkem se jedná o částku 9 344 Kč O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.