15 C 412/2022-18 — Okresní soud v Chebu

Předmětem řízení byla žaloba, doručená zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 19. července 2022, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty 27 649,29 Kč s úrokovým příslušenstvím podle výroku I. Podle žalobkyně se jednalo o smluvní pokutu počítanou jako poměr 0,1 % denně z 91 397,09 Kč za období od 15. října 2019 do 28. června 2022, sjednanou v čl. 6 smlouvy účastníků o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum]. Ohledně smluvní pokuty za předcházející období a dalších pohledávkách z této smlouvy již zdejší soud rozhodoval rozsudkem ze dne 2. června 2021, č. j. 17 C 279/2019-83, jímž bylo žalobě vyhověno. Protože žalovaný nesplnil povinnost k vrácení úvěru (smluvní pokutou úročenou částku 91 397,09 Kč) ani ve lhůtě stanovené uvedeným rozsudkem, vyzvala žalobkyně dne 28. června 2022 žalovaného k zaplacení další smluvní pokuty počítané z částky 91 397,09 Kč od 15. října 2019 do 28. června 2022, jejíž výše odpovídá ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyčíslené právě na 27 649,29 Kč. Žalovaný však dosud žalobkyni nic nezaplatil. Žaloba na placení úroku z prodlení nebyla blíže vysvětlena. Před samotným projednáním věci se soud zabýval tím, zda je s ohledem na neznámý pobyt žalovaného a jeho procesní pasivitu pro další vedení řízení nebytné chránit procesní zájmy žalovaného ustanovením opatrovníka postupem podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“). Soud přitom v průběhu řízení nezjistil, že by se žalobkyně, nebo jiná osoba snažily právě s ohledem na tuto skutečnost získat pro sebe neoprávněnou výhodu. Proto s odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 věta první OSŘ soud procesní zastupování žalovaného nezajišťoval, neboť kvalifikované zastoupení účastníka, který nemá zájem v řízení aktivně bránit svá práva, na náklady státu a z ingerence soudu by bylo porušením zásady rovnosti účastníků, zakotvené v § 18 odst. 1 OSŘ. Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 115a OSŘ na základě předložených listin a tvrzení žalobkyně. Žalovaný se totiž k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli povinnost tvrzení a povinnost důkazní mu ukládá ve směru tvrzení a prokazování opaku, zejména k existenci nedoplatku příspěvku § 101 odst. 1 písm. a) a b) OSŘ. Tvrzené skutečnosti soud zjistil z výzvy k placení ze dne 28. června 2022 a poštovního podacího archu z téhož dne. Ostatní skutečnosti jsou soudu známy z vlastní činnosti (z rozsudku ze dne 2. června 2021, č. j. 17 C 279/2019-83). Porušením smluvní povinnosti utvrzené ujednáním o smluvní pokutě, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení žalované smluvní pokuty ve smyslu § 2048 a násl., zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“) jež dospělo do nároku podle výzvy k placení ze dne 28. června 2022 ve smyslu § 1958 OZ. S ohledem na prodlení žalovaného s plněním tohoto peněžitého dluhu (§§ 1968 a 1970 OZ) má žalobkyně také právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož žalovaná výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto výrokem I. žalobě vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ. Výrokem II. soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ přiznal procesně úspěšné žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému uplatnění jejího práva před soudem. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce 1 106 Kč; na odměnu své zástupkyně, která je advokátkou (v souladu se závěry vyjádřenými mj. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. července 2017, sp. zn. 25 Cdo 1750/2017), počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za tři úkony právní služby (1. sepis výzvy k placení, 2. převzetí a příprava věci a 3. sepis žaloby; podle závěrů vyjádřených v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2022, čj. 10 Co 283/2022-35, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 281/2021, nebo ze dne 29. června 2022, čj. 14 Co 112/2022-67, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 154/2020) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; na provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši po 100 Kč za tyto úkony právní služby, a to podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu České republiky, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001; na odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celkem se tedy jedná o náklady řízení v částce 2 558 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti náhrady těchto nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.