16 C 15/2023-45 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku uvedenou pod bodem I. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 18. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 95,95 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 640 Kč, splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únor 2020. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek č. 21, 28 a 29, žalobkyni tak vzniklo v souladu s bodem 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, tj. smluvní pokuta ve výši 1 497 Kč, a dále dle bodu 6. 2. smlouvy právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s tímto prodlením žalovaného v celkové výši 1 400 Kč. Žalovaný uhradil do data zesplatnění úvěru částku 44 280 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo v souladu s bodem 6.3. smlouvy k automatickému zesplatnění celého úvěru, když se žalovaný dostal do prodlení se splátkou č. 28, splatnou dne 23. 5. 2022, o 65 dnů. K datu 27. 7. 2022 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 2.2. smlouvy bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný na svém dluhu dne 25. 10. 2022 částku 1 640 Kč, poté již žádnou částku ani přes zaslanou předžalobní výzvu nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 18. 1. 2020 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala na základě předmětné smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 78 720 Kč, a to ve 48 měsíčních splátkách po 1 640 Kč. Dle úvěrové smlouvy činí úrok 95,95 % ročně a RPSN činí 151,70 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že v bodě 6.1. byla pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku. V bodě 6.2. je sjednána náhrada účelně vynaložených nákladů, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou o délce 15 dnů. V bodě 6.5. byla sjednána pro případ, že po zesplatnění žalovaný nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že žalobkyně dne 20. 1. 2020 zaslala na účet uvedený v úvěrové smlouvě pod variabilním symbolem [číslo] částku 20 000 Kč. Z karty klienta vyplynul mj. přehled plateb ze strany žalovaného. Z listiny označené jako Oznámení ze dne 27. 7. 2022 vyplynulo, že žalobkyně k uvedenému dni v souladu se smluvním ujednáním zesplatnila dluh žalovaného a vyzvala jej k okamžité úhradě dlužné částky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 4. 1. 2023, která byla žalovanému dle podacího lístku zaslána téhož dne. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 7. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. V úvěrové smlouvě byl sjednán úrok ve výši 95,95 % ročně. Podle závěrů Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 234/2005, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp.zn. 33 Odo 236/2005) nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Podle statistických údajů České národní banky činily v době uzavření shora uvedené úvěrové smlouvy průměrné úrokové sazby korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu s fixací 1-5 let průměrně 8,19 % ročně. Jestliže tedy v nyní projednávané věci byl sjednán úrok 95,95 %, dosahuje tento téměř dvanáctinásobku běžného úroku sjednaného pro úvěry v daném období. Taková výše úroku nemůže ve světle shora uvedené judikatury obstát, ujednání o úroku je proto pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 588 o.z. absolutně neplatné. 9. S ohledem na závěr o neplatnosti ujednání o úroku se soud zabýval otázkou, zda lze v daném případě postupovat podle § 576 o.z. ve spojení s § 1802 o.z., tedy oddělit tuto neplatnou část od ostatního ujednání úvěrové smlouvy a následně úrok stanovit ve výši úroku obvyklého, který poskytují banky v místě bydliště dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Dospěl však k závěru, že tento postup není na místě, neboť uzavřenou úvěrovou smlouvu je nutné hodnotit komplexně. Je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla úvěrová smlouva uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Ve smlouvě bylo sjednáno právo žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s placením splátek alespoň 65 dnů zesplatnit úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalovanému má. V článku 6.4. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí„ nové jistiny“ která je jako celek úročena dohodnutou sazbou 95,95 %, přičemž v článku 2.2. smlouvy ujednáno, že„ úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do Nové jistiny úvěru“; celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na 120 % částky 78 720 Kč, tj. na 94 464 Kč. Rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva přitom nestanoví žádné sankce pro případ, že by byla porušena povinnost ze strany žalobkyně. Soud vzhledem k nepřiměřeně vysokému úroku a dalším ujednáním, které smlouva obsahuje, uzavřel, že se předmětná úvěrová smlouva zjevně příčí dobrým mravům, a proto je absolutně neplatná ve smyslu § 588 o.z., kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu 10. Protože soud shledal neplatnost celé úvěrové smlouvy, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. o.z. Shora uvedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Jelikož žalovaný již žalobkyni uhradil částku 45 920 Kč, je nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení zcela uspokojen. Soud proto žalo