16 C 5/2023-26 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částky uvedené pod bodem I. a II. výroku tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 16. 11. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] to elektronickou formou, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni spolu s jistinou poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč, a to do 16. 12. 2021. Žalovaný si při sjednávání úvěrové smlouvy zvolil volitelné služby, a to službu„ Klidné spaní“ zpoplatněnou částkou 110 Kč, službu„ Presto“ zpoplatněnou částkou 165 Kč a dále službu informační SMS servis zpoplatněnou částkou 29 Kč. Žalovaný čerpal úvěr dne 16. 11. 2021, ve lhůtě splatnosti jej však nevrátil. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky byla žalovanému v souladu s ustanovením Všeobecných podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, vyúčtována smluvní pokuta, resp. smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 25 304 Kč za dobu od 17. 12. 2021 do 16. 3. 2022. Dále byly žalovanému naúčtovány účelně vynaložené náklady v celkové výši 980 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně ničeho nezaplatil. 2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 29. 3. 2023, č.j. 16 C 5/2023-21, bylo řízení co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 25 304 Kč za období od 17. 12. 2021 do 16. 3. 2022 pro nikoli včasné zaplacení soudního poplatku zastaveno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 3. 5. 2023. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), bez nařízení jednání. 5. Z písemných důkazních prostředků předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že tuto uzavřeli dne 16. 11. 2021 v elektronické formě žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Na základě předmětné smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni spolu s jistinou poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatky za doplňkové služby sjednané v čl. II. odst. 5 smlouvy v celkové výši 304 Kč, a to poplatek za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za informační SMS servis ve výši 29 Kč, to vše do 16. 12. 2021. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, jimiž byly smluvní strany vázány. Žalovaný čerpal úvěr dne 16. 11. 2021, jak vyplývá z potvrzení o bankovní transakci žalobkyně, v den splatnosti jej však nevrátil. V čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek si smluvní strany sjednaly právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, a to v paušální částce 35 Kč denně, maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky a rovněž právo na zaslání zpoplatněné upomínky ve výši 105 Kč za jednu upomínku. V souladu s uvedeným ustanovením vzniklo žalobkyni za dobu od 17. 12. 2021 do 25. 8. 2022 právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 980 Kč. V souladu s týmž článkem Všeobecných obchodních podmínek vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny do zaplacení dluhu s tím, že žalobkyně nárokovala smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ještě předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2022, která byla žalovanému zaslána dle podacího lístku téhož dne. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Shora zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., nicméně soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. K tomuto závěru vedly soud následující skutečnosti. Smluvní strany si ve smlouvě o úvěru sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 5 000 Kč. Soud se zabýval povahou tohoto poplatku a shledal, že se nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž představuje úplatu za poskytnutí peněz, a tedy úrok. Výše tohoto poplatku (úroku) odpovídá jedné čtvrtině poskytnuté jistiny a nutno dodat, že je požadován za dobu jednoho měsíce. V návaznosti na uvedené pak soud dospívá k závěru, že poplatek (úrok) byl sjednán v nikoli přiměřené výši. S tímto závěrem koresponduje i vysoká RPSN, která v projednávané věci činí 1 410,33 %. Přestože je sjednaný poplatek (úrok) nepřiměřeně vysoký, nepůsobí neplatnost smlouvy jako celku sám o sobě, nýbrž ve spojení s dalšími smluvními ujednáními sankční povahy. Předně je třeba zmínit, že žalovaný je pro případ prodlení stižen smluvní pokutou, která je stanovena na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nelze opomenout ani právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s upomínám, kdy žalobkyni náleží náhrada stanovená v paušální výši 35 Kč denně, maximálně ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání a dále ve výši 105 Kč za jednu upomínku. A rovněž je nutno přihlédnout i ke skutečnosti, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, kdy žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud tedy s ohledem na okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena, s ohledem na nepřiměřeně vysoký úrok (poplatek) a shora uvedená smluvní ujednání uzavřel, že se předmětná smlouva o úvěru zjevně příčí dobrým mravům, a proto je dle § 588 o.z. absolutně neplatná, kdy soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. 8. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 9. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Úvěrová smlouva byla soudem shledána jako neplatná, nicméně shora uvedenými důkazy má soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. S ohledem na absenci právního základu, na jehož podkladě byly peněžní prostředky žalovanému poskytnuty, posoudil soud nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel peněžní prostředky na podkladě neplatné úvěrové smlouvy, získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., čímž se na úkor žalobkyně ve smyslu citovaného ustanovení obohatil, a je podle § 2991 odst. 1 o.z. povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. Žalovaný na svém dluhu neuhradil, dle tvrzení žalobkyně, ničeho. Žalovaným nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by dlužnou částku byť zčásti zaplatil, soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně a žalovaného zavázal k zaplacení částky 20 000 Kč, která odpovídá získanému majetkovému prospěchu na straně žalovaného. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud tak žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 2. 9. 2022 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 25. 8. 2022 zaslala žalovanému předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k plnění, a to ve lhůtě tří dnů od doručení předmětné výzvy. Výzva byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o.z. třetí pracovní den po odeslání, tedy 30. 8. 2022. Tímto dnem počala žalovanému běžet lhůta k plnění. Od 2. 9. 2022 tak nastalo prodlení na straně žalovaného, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 11. Výrokem pod bodem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání, jako nedůvodnou zamítl. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu 69 %, neúspěch v rozsahu 31 %, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 38 %, což odpovídá částce 951,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 052 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) činí odměna advokáta