20 C 1/2023-13 — Okresní soud v Chebu

1. Žalobou podanou dne 18. 8. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 840,78 Kč, částky 4 999,82 Kč, kapitalizovaných úroků za dobu od 3. 9. 2022 do 10. 2. 2023 ve výši 22 343,83 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 840,78 Kč za dobu od 11. 2. 2023 do zaplacení, vše z titulu nesplaceného úvěru, poskytnutého žalobkyní žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 2. 6. 2022 uzavřela žalobkyně se žalovaným prostřednictvím webového portálu [webová adresa] smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému na jeho běžný účet poskytla částku 35 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky ve výši 161,03 % ročně v rámci 18 měsíčních splátek po 5 240 Kč, počínaje splátkou splatnou ke dni 2. 7. 2022 a každou další splátkou splatnou vždy do 2. dne kalendářního měsíce. Žalovaný splátky řádně nehradil, nevyvracel žalobní tvrzení o tom, že na těchto uhradil toliko dne 1. 7. 2022 částku 5 240 Kč, dne 10. 8. 2022 částku 6 189 Kč a dne 16. 9. 2022 částku 5 240 Kč, celkem tak uhradil 16 669 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k řádnému splácení úvěru, a to upomínkami ze dne 7. 9. 2022, ze dne 22. 9. 2022, ze dne 4. 10. 2022 a ze dne 3. 11. 2022, ke dni 10. 2. 2023 pak žalobkyně zesplatnila zbývající část nesplaceného úvěru, dluh žalovaného vyčíslila částkou 33 840,78 Kč, nárokovala si dále úroky ve výši 161,03 % ročně z této částky za dobu od 3. 9. 2022 do 10. 2. 2023 v kapitalizované výši 22 343,83 Kč, současně smluvní pokutu ve výši 499 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 33 840,78 Kč za dobu od 11. 2. 2023 do sepsání žaloby v kapitalizované výši 4 500,82 Kč, celkem smluvní pokutu ve výši 4 999,82 Kč, neboť dle uzavřené smlouvy a smluvních podmínek byl v případě prodlení s úhradou splátky žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč a v případě zesplatnění úvěru z důvodu prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž byl v prodlení. 4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 6. 4. 2023. 5. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah založený uzavřenou smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky, příp. vč. nákladů za vedení úvěrového účtu apod. Popsaná smlouva je výlučně smlouvou formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši poskytnuté částky, o výši a sestavě částek, které měl žalovaný uhradit. Nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudků Krajského soudu v Plzni (jako soudu v dále uvedených věcech odvolacího) ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84, z rozsudku jmenovaného soudu ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66 či z rozsudku ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017–77, týkajících se obdobné věci, ve shodě s těmito a dále může soud shrnout, že žalovanému byla poskytnuta částka 35 000 Kč, za dobu dalších 18 měsíců měl žalobkyni uhradit částku 94 320 Kč, tedy měl splatit jistinu navýšenou o dalších 169 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, tím spíše v situaci prodlení žalovaného s úhradou splátek a jeho povinnosti hradit smluvní pokuty (viz výše), hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná. Pokud poskytla žalovanému částku 35 000 Kč, žalovaný splatil celkem 16 669 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílové částky 18 331 Kč s úrokem z prodlení, přičemž v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu úroků, nákladů za vymáhání pohledávky, smluvní pokuty aj., výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci více úspěšný a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.