20 C 77/2018-64 — Okresní soud v Chebu

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 554 Kč s úroky za dobu od 19. 2. 2016 do 15. 5. 2017 ve výši 2 095,92 Kč, s úroky ve výši 19,98 % ročně z částky 8 471 Kč za dobu od 16. 5. 2017 do zaplacení, s úroky z prodlení za dobu od 23. 9. 2015 do 15. 5. 2017 ve výši 1 122,83 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 471 Kč za dobu od 16. 5. 2017 do zaplacení, vše z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ věřitel“) za žalovaným, vzniklé na základě nesplacené půjčky žalovaným, když pohledávka věřitele byla následně postoupena žalobkyni. 2. V době před rozhodnutím o podané žalobě bylo řízení přerušeno, a to vzhledem k tomu, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2018, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného jako dlužníka a žalovanému bylo povoleno řešit tento úpadek oddlužením. Žalobkyně přihlásila předmětnou žalovanou pohledávku do insolvenčního řízení, vedeného se žalovaným, tato pohledávka nebyla insolvenčním správcem popřena a v rámci uvedeného insolvenčního řízení na ní bylo i dílem plněno (viz dále). Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 1. 2023, č. j. [insolvenční spisová značka], však bylo pro nesplnění podmínek oddlužení žalovaného zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno. V nyní vedeném sporném řízení (o podané žalobě žalobkyně proti žalovanému, v této věci vedené pod sp. zn. 20 C 77/2018), pak bylo usnesením ze dne 20. 2. 2023, č. j. 20 C 77/2018-52, rozhodnuto o pokračování v řízení, podáním ze dne 7. 3. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět ohledně částek 7 083 Kč a 277,95 Kč, celkem co do částky 7 360,95 Kč s tím, že v období od 29. 11. 2019 do 22. 12. 2022 byla tato celková částka žalobkyni uhrazena v rámci insolvenčního řízení, vedeného se žalovaným, žalobkyně tuto částku započítala na dlužném poplatku (viz níže) v rozsahu 7 083 Kč a na kapitalizovaných úrocích za dobu do 15. 5. 2017 ve výši 277,95 Kč. 3. Žalovaný se přes výzvu soudu k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a o. s. ř. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 4. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud pak předně podle § 96 odst. 2 o. s. ř. v této části řízení zastavil (viz bod I. výrokové části tohoto rozsudku), ke zbývající části podané žaloby může konstatovat, že z obsahu spisu, zejména ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků zjistil soud následující skutkový stav: Dne 29. 4. 2013 uzavřel věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce [číslo] podle této smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit spolu s tzv. poplatkem ve výši 12 541 Kč, sestávajícím z úroků ve výši 19,98 % ročně v kapitalizované výši 1 916 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 850 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 775 Kč, v celkem 59 týdenních splátkách po 460 Kč spolu se 60. splátkou ve výši 401 Kč, celkem tak měl žalovaný věřiteli uhradit částku 27 541 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když věřiteli dle žalobních tvrzení dlužil 15 554 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 471 Kč a z dlužného poplatku ve výši 7 083 Kč, uhradil tak pouze částku 11 987 Kč. Svoji pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017, což žalovanému oznámil podáním z téhož dne. 5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 20. 11. 2017. Následně bylo žalobkyni v rámci insolvenčního řízení na jejím nároku uhrazeno zmíněných 7 360,95 Kč (viz shora). 6. Právní vztahy mezi věřitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit podle § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tak, že mezi těmito došlo k uzavření smlouvy o půjčce, kdy věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, při půjčce lze dohodnout úroky. Přestože samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši půjčky, o výši tzv. souhrnného poplatku, o celkové částce, jež má být žalovanou věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mj. z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017-77, kde tento soud jako soud odvolací v rámci jiného řízení týkajícího se obdobné věci konstatoval, že pokud věřitel v rámci takto vypracované formulářové smlouvy učinil její součástí rovněž povinnost žalovaného uhradit tzv. souhrnný poplatek, aniž by bylo zřejmé, co má představovat, o jaký nárok se jedná a z čeho vychází, je namístě jako zásadní hodnotit, že má-li v souhrnu představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků a tedy má-li nést význam úroků, je tato výše nepřiměřeně vysoká, pokud přesahuje více než 2/3 půjčené částky, což je i obdobné věci projednávané nadepsaným soudem. Shodně lze konstatovat, že požadovaný sjednaný souhrnný poplatek nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání a je podstatné a zároveň zřejmé z okolností věci, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil. Ve shodě se závěry odvolacího v této další věci nadepsaný soud připomíná, že peněžní prostředky by i zde měly být vráceny za dobu krátce přesahující období 1 roku již s navýšením o bezmála 84 %, což je výše, která se zcela vymyká výši úroků, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské úvěry a půjčky. Ve svém výše popsaném inspirativním rozhodnutí odvolací soud dále uvedl, že v jím projednávané věci nemůže obstát argumentace o tom, že v případě osob, které nedosáhnou na bankovní produkt a které mohou být rizikovějšími klienty ve smyslu jejich (ne) schopnosti řádně splatit svůj závazek, může být jako platný posuzován kontrakt, který by jinak rozumně neobstál, když odvolací nepovažuje za ospravedlnitelné neúměrné navýšení finančních prostředků, které je povinen dlužník vracet věřiteli právě z důvodu rizikovosti počínání věřitele, rozhodne-li se takovým osobám na jejich žádost poskytnout peněžní prostředky; zaměřuje-li se věřitel na osoby, které patrně nebyly či nejsou schopny dosáhnout na obdobný produkt poskytovaný bankami, jedná se o osoby s nižšími příjmy, svým způsobem sociálně znevýhodněné, jejichž nouzi v podstatě věřitel zneužívá. Pokud obdobnou smlouvu v této další projednávané věci odvolací soud hodnotil tak, že se jedná o dvoustranný právní úkon absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku, neboť nepřiměřeně zneužívá dominantního postavení věřitele oproti postavení dlužníka, přičemž„ za odpovídající dobrým mravům je nutné považovat pouze taková ujednání, která nevybočují z běžně vymezených hranic, resp. ujednání, která jsou v rozhodné době a místě obvyklá a přijatelná pro většinu populace“, čemuž ujednání věřitele a dlužníka nevyhovují, činí takové právní hodnocení o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce [číslo] i nadepsaný soud v předmětné věci. Nárok žalobkyně je pak nutné posuzovat podle § 451 a násl. občanského zákoníku, podle kterého je žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení, kdy bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný mj. plněním z neplatného právního úkonu. Žalovaný by tak měl vydat věřiteli či po postoupení pohledávky žalobkyni částku 3 013 Kč, odpovídající rozdílu mezi částkou 15 000 Kč, obdrženou při uzavření půjčky a částkou 11 987 Kč, kterou do podání žaloby uhradil, příp. zaplatit úroky z prodlení z oné rozdílové částky 3 013 Kč za dobu od 23. 9. 2015 do jejího úplného zaplacení. Pokud bylo následně nejpozději ke dni 22. 12. 2022 uhrazeno žalobkyni dalších 7 360,95 Kč, je zřejmé, že celá takto soudem určená zbývající pohledávka žalobkyně byla této uhrazena zcela, když při neplatnosti smlouvy není možné dílčí plnění žalovaného započítat na úhradu tzv. poplatku či úroků, ve zbývající části pak soud žalobu zamítl. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný byl ve věci více úspěšný, měl by tak proti žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, na straně žalovaného však soud žádných nákladů řízení neshledal.